Verdiho raná opera Nabucco patří k nejoblíbenějším a nejlépe navštěvovaným operám a není divu, že ji plzeňské Divadlo J.K.Tyla zařadilo do svého repertoáru. Patrně míní novou inscenaci udržet dlouho v hracím plánu, protože obsadilo hlavní role hned třikrát. Jako Nabucca můžeme v průběhu času vidět  Michele Kalmandyho, Pavla Klečku a Nikolaje Někrasova, v roli Abigail Csillu Boross, Ivanu Šakovou nebo Ivanu Veberovou, jako Zachariáše Jana Hnyka, Jevhena Šokala a Františka Zahradníčka, v roli Feneny Beccu Conviser, Václavu Krejčí Houskovou a Janu Foff Tetourovou.

Barokní opera u nás není častým hostem, setkáváme se s ní na jevištích kamenných divadel opravdu jen velmi vzácně. V Národním divadle jsme měli možnost vidět dvě její inscenace v době, kdy opeře šéfoval Jiří Heřman (2006-2011), který měl barokní operu ve svém dramaturgickém programu. Nejprve sám režíroval Monteverdiho Orfea (2007) a o dva roky později operní soubor uvedl Händelova Rinalda. Teprve v minulém roce se k baroknímu repertoáru Národní divadlo málem vrátilo, ale nakonec převzalo plánovanou Radokovu  a Luksovu  inscenaci Vivaldiho Arsildy Slovenské národné divadlo Bratislava. Letošek přinesl hned dvě premiéry, které hudebně připravil a dirigoval specialista (mimo jiné) na starou hudbu Vojtěch Spurný. První z nich, raně klasickou Gluckovu Ifigenii v Aulidě nastudoval v Opavě, tou druhou je plzeňská inscenace Monteverdiho raně barokní opery Orfeo, kterou skladatel  složil  pod názvem favola in musica roku 1607 pro modenský karneval. Vojtěch Spurný nediriguje barokní operu na jevišti historické budovy plzeňského Velkého divadla poprvé. Máme v dobré paměti kouzelné provedení Purcellovy opery Dido a Aeneas  režírovanou Janem Antonínem Pitínským ve scénografii a kostýmech Tomáše Rusína a Zuzany Štefunkové, které se tu však hrálo, pravda, už před dvaceti lety.

Po vynikající a úspěšné ostravské inscenaci opery Ambroise Thomase Hamlet, která tu měla premiéru v březnu roku 2016 a je dosud na repertoáru, zařadilo tuto romantickou operu do svého dramaturgického plánu také plzeňské Divadlo J.K. Tyla. Ředitel divadla a operní režisér Martin Otava spolu se šéfdirigentem operního souboru Norbertem Baxou operu inscenovali v budově Nové scény a na roli Hamleta si přizvali oba ostravské představitele Hamleta – Thomase Weinhappela a Romana Hozu. Thomasova opera o Hamletovi vznikla na libreto Michela Carré a Julese Barbiera inspirované Shakespearem a hrou Alexandra Dumase a Paula Meurice. Inscenátoři zvolili londýnskou verzi opery bez baletních scén z roku 1869, avšak na rozdíl od ostravského provedení, které skončilo v souladu s textem libreta předzvěstí Hamletovy korunovace, zavraždí v Plzni Hamleta Polonius.

Divadlo J. K. Tyla uvede 8. dubna Rusalku Antonína Dvořáka v režii Tomáše Pilaře a hudebním nastudování dirigenta Norberta Baxy. Nová inscenace by kromě pohádkového charakteru díla měla podtrhnout i hloubku Kvapilova libreta, které se nese v duchu uměleckých směrů fin de siècle: symbolismu, dekadence či impresionismu. Ryze pohádkovou verzí opery pro dětské diváky pak bude chystaná inscenace O Rusalce (premiéra 7. 10. 2017).

Honeggerovo scénické oratorium o Janě z Arku mám spojeno s velkým zážitkem z Janáčkova divadla v Brně v červnu 1969 pod taktovkou Václava Noska, v režii Miloše Wasserbauera a choreografii Luboše Ogouna. Podařilo se tam vystavět dílo až  k závěrečné pasáži sboru: "Jen ten, kdo je život schopen dát za ty, které má rád, ví co je láska!" V hlavní roli byla tehdy herečka Jana Hlaváčková a její civilní, niterný

Mezinárodní maďarský operní festival Armel bude letos poprvé hostit Plzeň.Ve Velkém divadle se v rámci osmého ročníku soutěže představí v prvním červencovém týdnu tři zahraniční divadla. Hlavní zvláštností, kterou se Armel odlišuje od desítek až stovek pěveckých soutěží po celém světě, je to, že tu sólisté nesoutěží přednesem árií na pódiu, ale během představení přímo v rolích vybraných pěti inscenací. Ty doma nastudují zúčastněná divadla z různých zemí v rámci svého domácího repertoáru a ve finále je přijedou předvést do divadla, které festival

Premiéra nového soudobého operního díla na regionální scéně je sama o sobě událostí. Legenda o Kateřině z Redernu od Sylvie Bodorové, hraná od předvánočního týdne v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, pro tento soubor navíc přímo vznikla. Dokonce se odehrává v tomto regionu. A přičte-li se ještě skutečnost, že inscenace měla u premiérového publika (19. 12.) víc než srdečný ohlas, vychází nám z toho, že se podařila opravdu výjimečná věc: dramaturgii, autorce i realizátorům. Historická Katharina von Rädern byla protestantská šlechtična, jako vdova správkyně frýdlantského panství, které pak po Bílé hoře v rámci konfiskací při násilné

První opera Bohuslava Martinů Voják a tanečnice (1927) na libreto J. L. Budína podle Plautovy komedie Lišák Pseudolus se hraje i u nás velmi vzácně, její inscenace můžeme spočítat na prstech jedné ruky. Světová premiéra se konala sice už rok po vzniku opery v Brně, ale po ní čekala partitura skoro čtyřicet let v poličském archivu, dokud si jí nevšimlo divadlo v Olomouci (1966, 1990 Ostrava, 2000 Státní opera Praha).