Skladatel Erich Wolfgang Korngold (1897-1957), brněnský rodák, byl zázračným dítětem. Jeho otec Julius Korngold, který byl známým hudebním kritikem, si byl jeho talentu vědom a cílevědomě jej podporoval. Předlohou skladatelovy první opery Mrtvé město se stal román belgického autora Georga Rodenbacha Bruges-la-Morte (Das tote Brügge), který vyšel ve francouzštině roku 1892. Skladatel se setkal s jeho německým překladem ve svých devatenácti letech a spolu s otcem vytvořili libreto k opeře pod pseudonymem Paul Schott. Dvacátá léta, doba velkolepého rozkvětu moderního umění mezi dvěma světovými válkami, s sebou nesla mnoho inspiračních podnětů a mladý skladatel se vcelku pochopitelně zhlédl především v díle Richarda Strausse. Poučil se i u jiných mistrů operní literatury, v lecčem je jistě následoval, ale přesto se mu podařilo vytvořit mimořádně svébytné dílo plné žánrových kontrastů, které oživovaly prazvláštní námět na pomezí symbolismu a jisté morbidity končícího devatenáctého století. Zkomponoval hořkosladkou operu plnou psychologického napětí, jejímž středem je muž jménem Paul.

V plné scénické podobě uvidíme novou pražskou inscenaci Smetanovy Libuše až při premiéře v Národním divadle v polovině září, ale i její předběžné slavnostní uvedení na festivalu Smetanova Litomyšl – jakýsi náhled, preview – naznačuje, že se toto dílo dá inscenovat, aniž by z něho trčela jen pověstná sošnost a zdlouhavost.

Nedělní koncert nejenže uzavřel 27. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, ale také poprvé představil nového šéfdirigenta brněnských filharmoniků Dennise Russella Daviese. Dramaturgové festivalu si tak nechali nejdrahocennější perlu až na samé vyvrcholení tohoto ročníku. Večer s tématem Zahrada/Ostrov rozezněl prostory baziliky Nanebevzetí Panny Marie pokorným Te Deum estonského skladatele Arvo Pärta, Glagolskou mší Leoše Janáčka a přímo pro účely festivalu složenou skladbou New Fire (Nový oheň) britského skladatele Davida Matthewse. Vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová, mezzosopranistka Jana Hrochová, tenorista Aleš Briscein a basista Richard Novák. Sborově silně orientované Te Deum skladatele Arvo Pärta si vyžádalo účast hned dvou sborů – Voxu Iuvenalis pod vedením Jana Ocetka a Českého filharmonického sboru Brno se sbormistrem Petrem Fialou. O hru na varhany se postaral Martin Jakubíček.

Tragickou operní satiru z pera Dmitrije Šostakoviče uvede tento týden ostravská opera. Lady Macbeth Mcenského újezdu s Elenou Suvorovou a Iordankou Derilovou v hlavní roli bude mít premiéry 8. a 10. března v Divadle Antonína Dvořáka.

Jarmila Novotná, od jejíhož narození uplynulo minulou sobotu 110 let, je příkladem vynikající umělecké osobnosti, která doma nebyla prorokem. Talentovaná pražská operní zpěvačka a herečka, která se měla v cizině stát hvězdou mezinárodního formátu, upadla ve své rodné zemi takřka v zapomnění. Snad i pozapomenutá kariéra Jarmily Novotné je jedním z důsledků čtyřiceti let vlády komunistické strany. Zpěvačce, která v období druhé světové války proslula svým vlastenectvím a podporou protinacistického odboje, zkrátka nebylo možné odpustit přátelství s rodinou prezidenta T. G. Masaryka, vystoupení na inauguraci amerického prezidenta Eisenhowera a v neposlední řadě ani hvězdné šestnáctileté angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku. Když se Jarmila Novotná po válce vrátila z amerického exilu na zdevastovaný zámek rodiny svého manžela v Litni, měla čas přesně jen na jeho rekonstrukci. Přišel únor 1948, znárodnění Litně a pro Jarmilu Novotnou druhé vyhnanství ve Spojených státech.

V pražském Národním divadle má dnes premiéru Lohengrin ve „zrekonstruovaném“ nastudování podle inscenace uvedené na bayreuthském festivalu v roce 1967. Režijní koncepci tehdy vytvořil skladatelův vnuk a dlouholetý ředitel festivalu, Wolfgang Wagner. Letošní obnovené uvedení v Praze režíruje Wolfgangova dcera a současná spoluředitelka festivalu, Katharina Wagner. Kromě zahraničních hostů se v titulní roli představí český tenorista Aleš Briscein, který Lohengrina již několikrát úspěšně ztvárnil u nás i v zahraničí. U příležitosti premiéry jsme jej požádali o rozhovor na lohengrinovské téma.

Premiéra Belliniho Normy v pražské Státní opeře 2. října 2015 se nesla ve znamení bouřlivého nadšení i tvrdého odporu z řad posluchačů a diváků: po konci představení totiž publikum poctilo zpěváky potleskem ve stoje, zatímco režisér a scénograf byli dlouze a důrazně vybučeni. A dost možná, že tato ostrá polarita ve své křiklavé názornosti dobře ukazuje, kde leží v současné české operní produkci zakopán pes.

Již tento pátek 2. října a v neděli 4. října 2015 uvede Státní opera premiéry inscenace Belliniho Normy, která spojuje mezinárodní inscenační tým a obsazení českými sólisty. V titulní roli se představí Marie Fajtová, v roli Polliona Aleš Briscein a Adalgisou bude Jana Horáková Levicová. Hudebního nastudování se ujal italský dirigent Enrico Dovico, pro nějž je Norma oslavou dvaceti let spolupráce se Státní operou, režisérem inscenace je mladý japonský režisér Tomo Sugao,

Podrobnou kritiku Fibichova Pádu Arkuna, kterého v premiéře uvedlo před několika dny pražské Národní divadlo, přineseme v listopadové HARMONII. Dovolím si ale několik málo postřehů z premiéry, která bohužel nebyla tak hojně navštívená, jak by si taková inscenace zasloužila. To, že zařadila naše první operní scéna na repertoár neznámou operu nehraného autora, je jistojistě ohromně potěšující a záslužné, zvlášť když jde o Zdeňka Fibicha, velikána, jehož hudba bohužel zestárla a "zraritněla" tak rychle, jak jí to 20. století dovolilo. Přesto se dnešního

Přírodní prostor před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově je vždy velkou inspirující výzvou pro každý inscenační tým. Mladý režisér Jiří Heřman se letos seznámil s krásným areálem ve své  tvůrčí práci poprvé a po dohodě s vedením Jihočeského divadla v Českých Budějovicích souhlasil s novou produkcí romantické opery Antonína Dvořáka Rusalka. Jiří Heřman inscenoval operu již v sezoně 2008/2009 v historické budově Národního divadla v Praze a do Českého Krumlova přizval řadu svých kolegů, kteří se s ním podíleli na nastudování...