Zřídka uváděná mše k poctě Svaté Cecílie zazní v podání souboru Ensemble Inégal pod vedením Adama Viktory v kostele Panny Marie pod řetězem 17. května od 19:30 hodin. Dílo s názvem Missa Sanctae Caeciliae ZWV 1 složené k poctě patronky hudby a hudebníků tak zazní v podání těch, kteří se věnují objevitelské práci na odkazu vynikajícího hráče na violon (předchůdce dnešního kontrabasu) a respektovaného skladatele Jana Dismase Zelenky. Sólisty večera jsou pěvci Gabriela Eibenová, Kai Wessel, Tobias Hunger, Marián Krejčík a Jaromír Nosek. Úvodní slovo ke koncertu bude patřit historikovi Pavlu Kosatíkovi.

V neděli 28. dubna začíná druhý ročník Festivalu Jakuba Jana Ryby, jehož cílem je prezentace Ryby jako renesanční osobnosti a talentovaného umělce,  tedy nejen jako autora České mše vánoční. Festival během tří měsíců nabídne pět koncertů, mši, odbornou konferenci a interpretační kurzy s workshopy. To vše na místech Rybova kraje – v Rožmitále pod Třemšínem, v barokním areálu Skalka v Mníšku pod Brdy, ve Starém Rožmitále a na zámku v Březnici. Závěrečný koncert se uskuteční ve čtvrtek 20. června v pražském chrámu Sv. Mikuláše na Malé Straně a na programu bude světová premiéra Nešporních zpěvů J. J. Ryby.

Konference pro varhany již tradičně nabídne přednášky a diskuse varhaníků a specialistů na stavbu a historii varhan. Po každé přednášce následují diskuse přednášejících se studenty. Třetí ročník konference se uskuteční ve středu 31. října 2018 od 10:00 do 16:00 v Galerii Lichtenštejnského paláce HAMU v Praze, Malostranské náměstí 13, Praha 1. Konferenci pořádá HAMU ve spolupráci se spolkem PROVARHANY, jehož cílem je ochrana a propagace historických a cenných varhan.

Závěr Zelenkova festivalu Praha-Drážďany, organizovaného již pátým rokem Ensemblem Inégal, patřil muzikologům i interpretům staré hudby. V pátek 19. října 2018 probíhala v kostele sv. Vavřince na pražské Malé Straně mezinárodní konference týkající se nových otázek, které vyvstaly při bádání o Zelenkově hudbě a jeho době, tentýž den večer se pak chystala česká premiéra čtvrté Zelenkovy mše.

Mezinárodní letní škola staré hudby ve Valticích letos už po devětadvacáté nabídne svým účastníkům setkání s gregoriánským chorálem, renesančními motety, barokní operou či dobovými tanci, hudbou sólovou, komorní, sborovou nebo orchestrální.

Březen nabídl pražským zájemcům o starou hudbu celou řadu koncertů. Neměla jsem možnost navštívit všechny; zmíním se tedy jen o několika projektech  - “malých” (ale významných) i velkých.

Letos se již po 23. rozezněly olomoucké chrámy v rámci Podzimního festivalu duchovní hudby. Pořadatelé sestavili program z duchovních skladeb nejrůznějších stylových období. Na své si přišli jak milovníci staré hudby, tak hudby klasické i romantické, ba co víc velkou pochvalu si zaslouží zařazení jazzového koncertu do v zásadě konzervativního programu. Pro festival je to jistě krok kupředu.

Současná dramaturgie souborů, které se věnují interpretaci starší hudby, se neomezuje pouze na tvorbu, která vznikla před pomyslnou hranicí roku 1850 a dříve. V souladu s tvrzením “staré je všechno, co vzniklo včera”, se jejich umělečtí vedoucí ohlížejí i po repertoáru podstatně mladším. Dokážou ho uchopit stejně zajímavě, jako šéfové těles, která nestřídají historické a moderní nástroje. Dokonce i zajímavěji – zřetelné to bylo jak u provedení Requiem Alfreda Schnittkeho, které v rámci svého desátého Festivalového cyklu připravil ke svátku zesnulých Ensemble Inégal (2. 11., kostel U Salvátora), tak Dvořákovy Symfonie č. 2 B dur, již ve svém

Letošní, již 34. ročník mezinárodního hudebního festivalu, rozvržený do termínu přesahujícího o celý týden měsíc říjen, začal prologem již 1. dne tohoto měsíce v berounském kostele sv. Jakuba. Mezzosopranistka Jana Hrochová za varhanního doprovodu Lukáše Petřvalského přednesla písně Georga Friedricha Händela, Giulia Cacciniho a Antonína Dvořáka. Petřvalský hrál varhanní díla Lousie Viereneho, Johanna Sebastiana Bacha a svou Fantasii gregorianu. Spolu s hudebním programem, který připravil dramaturg Petr Kadlec, nabízí festival řadu doprovodných akcí a cyklus Výtvarný Talichův Beroun. V den oficiálního zahájení koncertu se konaly dokonce

Stará hudba u nás po roce 1989 sice pomalu, ale jistě nabyla svého dnešního statutu rodinného stříbra. Cesta k této pozici nebyla snadná – a není jednoduchá ani dnes: naše školství má vůči staré hudbě značný dluh, i z odborných kruhů se občas ozvou hlasy, které tvrdí, že se v orchestrech dobových nástrojů střídají jedni a titíž lidé... Na to je velmi snadná odpověď: skutečně špičkových odborníků je v umění právě tak málo, jako ve vědě.