V pondělí 19. prosince uvede SOČR na 5. abonentním koncertu cyklu „R – Když klasika je vášní“ hudbu tří skladatelů české hudby 20. a 21. století: Bohuslava Martinů, Jana Nováka a Miroslava Srnky. Pozvání SOČRu přijali klavírista Nicolas Hodges, zpěváci Kateřina Kněžíková, Michaela Kapustová, Jaroslav Březina a Adam Plachetka; přidají se také Pražský filharmonický a Kühnův dětský sbor. Ti všichni vystoupí pod vedením dirigenta Tomáše Netopila. Přímý přenos koncertu vysílá ČRo Vltava.

Vánoční dárek Štefana Margity nese všechny atributy svého tvůrce – kantabilní zpěv, známé melodie, pečlivé provedení s důrazem na atmosféru Vánoc. Mistr pěvec k sobě přizval neméně mistrné Adama Plachetku a Kateřinu Kněžíkovou. Úvodní Tichá noc Franze Xavera Grubera dává příležitost jeho sladkému sametovému hlasu, který souzní s profesionálním projevem Kühnova smíšeného sboru, orchestr je místy mohutnější. V Ramírezově písni El Nacimento svítivý Margita s hladivě temným Plachetkou tvoří báječně vyvážené duo. Mozartovo Laudate Dominum bylo svěřeno Kateřině Kněžíkové a její znělý a ohebný soprán zcela odpovídá

„Je pravda, že mé skladby nejsou tak dokonalé, aby unikly přísné kri­tice. Nebojím se ryzí a důkladné kritiky, neboť ji považuji za nejlepší učitelku, jež vede k nejvyšší dokonalosti. Ale na neštěstí moje hudba byla posuzována mnohými, kteří rádi mluvili o věci, aniž by jí vůbec rozuměli, jako onen o obru na měsíci. Jejich snaha kárati, nebo spíše závist, předsudek a touha, abych byl sesměšněn, nebyly s to mi vyvrátit dobře uvážené zásady a poučit mě o něčem lepším...“ Přečte-li si čtenář paměti Jana Jakuba Ryby, zůstane v něm kus pachuti z překážek a z bojů s malostí, kterým musel český kantor během svého života čelit. Ryba si byl

Světově jedenáctá, v České republice již desátá sezóna přímých přenosů z Metropolitní opery otevře tuto sobotu klasickým tragickým dílem Richarda Wagnera Tristan a Isolda. Slibuje neotřelou podívanou v režii polského režiséra Mariusze Trelińského, autora mnoha ceněných filmů a divadelních i operních inscenací. V hlavní ženské roli zazáří největší wagnerovská diva současnosti Nina Stemme, která bude letos roli Isoldy zpívat už posté během své kariéry. A nejde o jediné jubileum této výjimečné sezóny. Od počátku projektu The Met: Live in HD v roce

Ředitel Vídeňské státní opery Dominique Meyer klade v nové sezoně akcent na epochální šíři repertoárových děl. Operní nabídka zahrnuje čtyřiapadesát produkcí, jejichž data vzniku kompozic vytváří záběr 275 let, od Alciny (1735) Georga Friedricha Händela po Medeu (2010) Ariberta Reimanna. V  nové sezoně připraví světoznámé divadlo v nastudování mezinárodních týmů pět operních premiér.

Narozeninové rozhovory bývají pro novináře kříž. Vzpomenout všechny zásluhy jubilanta, nevynechat největší životní úspěchy, bilancovat, ale vyhnout se nostalgii a patosu, dotknout se každé životní etapy a nezabíhat příliš do detailů. Nebo ne? Štefan Margita slaví šedesátiny.

Vstup zakázán. A na druhém křídle velkých vrat hlásí dopravní značka, že je tu zákaz zastavení. Teď jsou však vrata otevřena dokořán, na jejich levé polovině plakát upozorňuje na Adama Plachetku jako Dona Giovanniho a na pravé straně jiný plakát ukazuje, že tu bude hrát Pavel

Letošní Hudební festival Znojmozahájila tři představení Mozartova Dona Giovanniho (7., 9. a 11. 7.), v titulní roli s Adamem Plachetkou, který si ji ve Znojmě s Czech Ensemble Baroque zopakoval po přesně deseti letech. Ostatní postavy na sebe vzali Boris Prýgl (Leporello), Jana Šrejma Kačírková (Dona Anna), Krystian Adam (Don Ottavio), Kateřina Kněžíková (Donna Elvira), Lenka Cafourková Duricová (Zerlina), Jiří

O newyorské scéně, jíž se pomocí přenosů do kinosálů po celém světě podařilo bezprecedentním způsobem proniknout do nejširšího povědomí, se říkává, že je konzervativní a tradicionalistická. V kontextu mnohých režisérských výstřelků, které jsou v Evropě tak časté, bývá skutečně standard Metropolitní opery rozumný, konvenční, někdy snad skoro až starosvětský. Divadlo má nicméně skvělý orchestr, střídá

Přesně takto, jako zřetelný vzkaz, se dala číst atmosféra narozeninové koncertní oslavy k sedmdesátinám Jiřího Bělohlávka – na pódiu, v auditoriu Dvořákovy síně i při společenském setkání ve dvoraně Rudolfina. Sobotní večer (13. 2.) byl hudebním holdem umělci, který jasnou cestou dospěl ke zralosti a zaslouží si vysoké uznání za setrvalou vyrovnanost svého působení, umělci, jemuž bylo dopřáno, aby logicky korunoval svou životní pouť návratem do čela České filharmonie.