Svět opery

Jaroměřice nad Rokytnou v Nových Hradech

2. červenec 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Jaroměřice nad Rokytnou v Nových Hradech

Barokní programy se konají v rámci festivalu Smetanova Litomyšl jako „Večer na zámku v Nových Hradech“ již sedm let. Hlavním obsahem, smyslem a vrcholem je komorní operní představení, ale k návštěvě v historickém objektu manželů Kučerových patří i prohlídka interiérů a zahrady, spojená s pohoštěním a se skutečnou Tafelmusik, hudbou k tabuli, k hostině.

Curův Nabucco v Karlíně

29. červen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Curův Nabucco v Karlíně

V Hudebním divadle Karlín proběhla 28. 6. 2018 premiéra Verdiho Nabucca. Soubor Státní opery Národního divadla v Praze představil nové nastudování oblíbeného titulu, kterým nahradil „dosluhující“ inscenaci z roku 1993 režiséra Karla Němce. Pro nastudování aktuální inscenace byl osloven úspěšný argentinský tenorista José Cura, který se v posledních letech rozhodl zúročit léta své pěvecké praxe jako režisér. Snad právě 

Přesvědčivý Ladislav Elgr v poslední premiéře Vlámské opery

Opera Flandry uvádí pravidelně ruské opery, po Čajkovském (Čarodějka, Evžen Oněgin a Mazepa) Šostakovičovi (Lady Macbeth Mcenského újezdu), Musorgském (Chovanština) a Rimskij-Korsakovovi (Sadko), uzavřela opera v Gentu a Antwerpách současnou sezónu málo hraným Hráčem Sergeje Prokofjeva. Nepočítáme-li jednoaktovku Magdalenu, je Hráč první skutečná Prokofjevova opera a po jistých obtížích přestavená ve světové premiéře v bruselské opeře v roce 1929, tehdy ještě ve francouzštině.

Přijď království šestinotónové. Hábova unikátní opera uvedena po sedmdesáti letech

Ostravské centrum nové hudby neúnavně usiluje o propagaci nové a avantgardní hudby. Vedle podpory mladých umělců se organizátorům daří také splácet dluhy z minulosti a představovat díla sice starší, avšak dosud neuvedená. Světová premiéra opery Aloise Háby Přijď království Tvé z roku 1942 je dalším z takových průlomů. Jediná opera složená v šestinotónovém systému, kterou Hába navíc považoval za své vrcholné dílo, byla poprvé uvedena až po dlouhých šestasedmdesáti letech 24. června 2018 v rámci Dnů nové opery Ostrava s jedinou reprízou o den později.

Záhada tyče: mysteriózní antiopera s připáleným chlebem

Napsat o současném operním díle, že se vzpírá klasickým operním klišé, je již docela klišé. Záhada tyče slovenského skladatele Miroslava Tótha, která zazněla 21. června v Národním divadle v rámci přehlídky Opera nova, ovšem v tomto směru jde skutečně daleko a ne nadarmo se její autor v doprovodném textu hlásí k žánru „antiopery“. Jde o mysteriózní hudebně scénickou akci s minimem textu i zpěvu v klasické podobě. Jsou tu postavy, které vydávají zvuky, je tu náznak děje, jenž je ovšem skryt v husté mlze a ponechán domýšlení diváků. Ve třinácti scénách se odehrávají výjevy, které si každý z diváků může interpretovat po svém. Autor zmiňuje „podivně povědomý svět nočních můr, beznadějných návštěv v institucích a na úřadech, mazání paměti…“ a výjevy rámuje příběhem o základně na Plutu, odkud lidstvo chtělo expandovat do další galaxie.

Sólo pro Aidu v Rigolettovi

14. červen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Sólo pro Aidu v Rigolettovi

Hlavním lákadlem 25. představení současné inscenace Verdiho Rigoletta ve Vídeňské státní opeře měl být Juan Diego Flórez, který ale pro nemoc odřekl. Ale i tak to nebyl marný večer. Současná produkce měla premiéru v prosinci 2014 a byla to premiéra značně dramatická, neboť v jejím průběhu odešel z jeviště představitel titulní role Simon Keenlyside, jenž kvůli indispozici nebyl schopen pokračovat. Představení dozpíval italský barytonista Paolo Rumetz, který dostal příležitost i v nynější sérii.

Olomoucký Don Pasquale postaru

12. červen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Olomoucký Don Pasquale postaru

Donizettiho Don Pasquale (1843) je opera buffa klasického střihu inspirovaná commedií dell'arte. Komický stařík Pasquale (bas), mladá zamilovaná dvojice Norina (soprán) a Ernesto (tenor), intrikán Dottore – Doktor Malatesta (baryton). Nestor české operní režie Václav Věžník se svou nejnovější inscenací vrátil do dob svých začátků, kdy před 63 lety, v roce 1955, režíroval tuto komickou operu v Brně a vzápětí potom v Olomouci.

Deckerův Werther v Národním divadle

Nevím, zda je znovuoživování starých inscenací tou správnou cestou, ale sama bych o některých, které by za oživení stály, věděla. Občas se stává, že inscenace žijí v koprodukcích svým vlastním životem bez dalšího zásahu svých tvůrců. Někdy je to jejich povstání z mrtvých spíše záležitostí muzeální (jako například „rekonstrukce“ Lohengrina z roku 1967 od Kathariny Wagner v Národním divadle před rokem, inscenace jejího otce Wolfganga Wagnera, který byl v Bayreuthu vždy spíše osobností organizátorskou než skutečným tvůrčím umělcem), jindy letitá inscenace cestuje od divadla k divadlu a zachovávajíc si své nesporné umělecké kvality, tiše stárne. Pokud její život neprobudí neuvěřitelně věrný tlumočník režisérova rukopisu a účinkující ji nenaplní svou vlastní krví, je premiéra jen smutnou vzpomínkou na to, co už není. Příkladem může být mimořádná inscenace Verdiho Otella, kterou režíroval roku 1991 ve Smetanově divadle Dominik Neuner, již ve Státní opeře velmi povrchně kopíroval Lubor Cukr (2009). Národní divadlo tentokrát koupilo inscenaci Werthera z roku 1996 od slavného režiséra Willyho Deckera, kterou rekonstruoval Stefan Heinrichs. Ten na tiskové konferenci potvrdil, že byl Deckerovým asistentem v době první premiéry Werthera v Het Muziektheater v Amsterodamu a inscenaci provází dosud (Frankfurt, Lyon, Řím, Barcelona …). Že jsou s režisérem v úzkém kontaktu, ale že nemůže vyloučit, že by Willy Decker v současné době nerežíroval Werthera jinak…

Záhada tyče a další současné opery na novém festivalu Národního divadla

Pražské Národní divadlo se v druhé půli června otevře nové opeře. První ročník festivalu Opera Nova proběhne ve dnech 19. - 24. 6. 2018 na Nové scéně Národního divadla. Dramaturgem festivalu je Lukáš Jiřička, supervizorem hudební ředitel Opery Národního divadla Petr Kofroň.

Citlivý Orfeo z Plzně

4. červen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Citlivý Orfeo z Plzně

Barokní opera u nás není častým hostem, setkáváme se s ní na jevištích kamenných divadel opravdu jen velmi vzácně. V Národním divadle jsme měli možnost vidět dvě její inscenace v době, kdy opeře šéfoval Jiří Heřman (2006-2011), který měl barokní operu ve svém dramaturgickém programu. Nejprve sám režíroval Monteverdiho Orfea (2007) a o dva roky později operní soubor uvedl Händelova Rinalda. Teprve v minulém roce se k baroknímu repertoáru Národní divadlo málem vrátilo, ale nakonec převzalo plánovanou Radokovu  a Luksovu  inscenaci Vivaldiho Arsildy Slovenské národné divadlo Bratislava. Letošek přinesl hned dvě premiéry, které hudebně připravil a dirigoval specialista (mimo jiné) na starou hudbu Vojtěch Spurný. První z nich, raně klasickou Gluckovu Ifigenii v Aulidě nastudoval v Opavě, tou druhou je plzeňská inscenace Monteverdiho raně barokní opery Orfeo, kterou skladatel  složil  pod názvem favola in musica roku 1607 pro modenský karneval. Vojtěch Spurný nediriguje barokní operu na jevišti historické budovy plzeňského Velkého divadla poprvé. Máme v dobré paměti kouzelné provedení Purcellovy opery Dido a Aeneas  režírovanou Janem Antonínem Pitínským ve scénografii a kostýmech Tomáše Rusína a Zuzany Štefunkové, které se tu však hrálo, pravda, už před dvaceti lety.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.