Svět opery

Káťa Kabanová - Žena s laskavou povahou

Pětašedesátiletý Janáček zkomponoval v pořadí svou šestou operu na vlastní libreto inspirované románem A. N. Ostrovského Bouře. Světová premiéra díla se uskutečnila v Brně 23. listopadu 1921. Vídeňské premiéry na prknech Státní opery se dočkala teprve v roce 1974.

Lady Macbeth Mcenského újezdu ve Vídni a publikum, které nekašle

Světová premiéra Šostakovičovy opery Lady Macbeth Mcenského újezdu se uskutečnila 22. ledna 1934 v prostorách Malého operního divadla v St. Petěrburgu a v Divadle Nemiroviče-Dančenka v Moskvě. O rok později slavila úspěch na jevištích v USA, Buenos Aires, Praze, Bratislavě, Curychu a Stockholmu. Téhož roku ji navštívil i J. V. Stalin, který znechuceně odešel hned po přestávce. V roce 1936 vyšel v Pravdě neblaze proslulý článek Chaos místo hudby, útočící na skladatele i jeho hudební jazyk a obviňující jej z formalismu, patrně ze Stalinova podnětu. Opera byla okamžitě stažena z repertoáru na příštích 27 let. Po srpnových moskevských procesech nastává pro skladatele období velkého strachu. Řada jeho přátel je odsouzena, on sám je vyšetřován.

Podnětný i zábavný Kašlíkův Krakatit v Národním

Hřebec, jenž v divém cvalu pádí po horizontu malebně vykroužené krajiny prezentované nahým ženským tělem, je tím nejvýraznějším erotickým akcentem, který přinesla inscenace opery Krakatit Václava Kašlíka, nastudované pro Národní divadlo Praha režisérkou Alicí Nellis. Jako celek je erotická vrstva prostupující Čapkův antiutopistický román nicméně v operním tvaru do značné míry potlačena a její divoká smyslnost sterilizována – dlužno dodat, že tak je tomu už u Václava Kašlíka, který ostatně ve svém operním zpracování vycházel mnohem více z filmové verze Krakatitu z dílny Otakara Vávry z roku 1948 než z Čapkova románu.

Velikonoční festival v Salzburgu a jeho 50 let

Velikonoční festival v Salzburgu má několik atributů, o kterých lze hovořit jako o nezaměnitelných. Prvním z nich je Velký festivalový dům, jehož obrovitý prostor, akustické vlastnosti a poloha v jednom z nejkrásnějších a nejhudebnějších měst celé Evropy  mají neopakovatelné kouzlo, a jsou tak ideálním místem pro setkání umělců té nejvyšší možné úrovně. Míním tím členy orchestru Staatskapelle Dresden, jež lze jako celek považovat za druhý pilíř zdejší každoročně se konající události. Jakkoliv nelze zpochybnit fakt, že třetím zásadním elementem je německý dirigent Christian Thielemann, jehož jakákoliv umělecká vyjádření, ať už symfonická či operní, oslňují posluchače tím nejzářivějším světlem.

Halévyho Židovka v osidlech aktuálního výkladu

Režiséra Petera Konwitschneho mohlo bratislavské publikum klidně vybučet. Halévyho operu Židovka sice inscenoval s naléhavým aktuálním apelem, ale místy opravdu zbytečně křečovitě a kontroverzně, v divné nadsázce.

Exploze v opeře. Žádný člověk Jiřího Kadeřábka

Pokud jde o uměleckou reflexi politického dění 50. let 20. století, má česká opera a Národní divadlo poměrně slušné skóre. V Divadle Kolowrat byly v uvedeny komorní opery Aleše Březiny Zítra se bude... (2008) o procesu s Miladou Horákovou a Toufar (2013) o takzvaném číhošťském zázraku. Nyní se na Nové scéně zhmotnil přízrak generalissima Stalina, respektive jeho pomníku, který po několik let shlížel z Letné na Prahu. I generace, které osobně pomník vidět nemohly, většinou dobře vědí, kterému místu se říká „u Stalina“ a proč, téma je to tedy stále aktuální. Opera Jiřího Kadeřábka Žádný člověk se inspirovala jednak osudem pomníku a jeho autora, Otakara Švece, jednak obecnějšími myšlenkami točícími se kolem historické paměti a nutkavé potřeby lidstva budovat monumenty.

Opojné trubadúrské hlasy v brněnské Lásce na dálku

Povaha a estetika středověké trubadúrské poezie může být pro dnešního člověka dráždivě lákavá nebo naopak naprosto nepochopitelná a vzdálená. Vychází ze zbožštění opěvované dámy (v případě trubadúrek může), z ideálu čisté lásky, která byla ve svých časech dokonce podrobována zkouškám na loži (představte si, že ležíte vedle objektu své touhy a jedině tím, že se jej nedotknete, mu dáte největší důkaz své čisté lásky), z jakési obdoby mučednictví, kdy skrze utrpení z vášně k nedostižnému člověku dochází trubadúr k zušlechtění.

Bruselská opera a její vize kolotoče života

Letošní hudební sezóna v Belgii je věnována Leoši Janáčkovi, shodou okolností, protože skladatelovo devadesáté výročí jeho úmrtí bude až příští rok. Opera Flandry zahájila svoji sezónu v Antverpách velmi zdařilou inscenací Věci Makropulos, nedávno uvedlo bruselské divadlo Kaaitheater scénickou úpravu Zápisníku zmizelého a nyní programuje královská opera v Bruselu Příhody lišky Bystroušky.

Březen v Bruselu je Janáčkův: Zápisník zmizelého uvedli v Belgii scénicky

Březen se stal měsícem Leoše Janáčka v Bruselu. V rámci Klara-festivalu uvedlo hudební divadlo Transparant scénickou úprava Zápisníku zmizelého a Královská opera programuje Příhody lišky Bystroušky. Transparant sice sídlí v Antverpách, ale se Zápisníkem se přestěhovalo do bruselského Kaaitheatru. Později bude tato zvláštní produkce také provedena v Londýně, Antverpách, Rotterdamu a Amsterodamu.

Vivaldiho Arsilda s Radokem a Luksem mezi barokem a dneškem 

Dávný příběh se postupně stává současným, barokní opera se proměňuje v soudobou. První novodobé uvedení Vivaldiho díla Arsilda, jak je připravili ve Slovenském národním divadle v Bratislavě režisér David Radok a dirigent Václav Luks, je krásně vyváženým moderním pohledem na historický umělecký artefakt.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.