Svět opery

Pražský Brouček se na výletě neztratí

Honza hrdina, Duše zvonů, Paní mincmistrová nebo Anna Karenina. I tak by se za hypotetické souhry jistých historických okolností mohla jmenovat jedna z oper Leoše Janáčka. Období hledání nového operního námětu během práce na Janáčkově Osudu v letech 1904 – 1907 rozhodně pro zpětného pozorovatele nenese známky rozhodnosti nebo jasné vize. Janáček se naopak v této době pohyboval ve velkém námětovém rozptylu a zvažoval zhudebnění děl dnes neznámých autorů (K. D. Lutinov, Q. M. Vyskočil), Paní mincmistrovou podle Stroupežnického a Annu Kareninu dokonce rozpracoval, ale zůstalo pouze u skic. Zato následovala dlouhá léta „bojů o Broučka“, jak by se dala nazvat urputná cesta Janáčka k libretu o dvou fantaskních výletech prospěchářského Matěje Broučka, hlavní postavy dvou satirických próz Svatopluka Čecha. Na konci této cesty v roce 1917 byly stohy korespondence s ne méně než sedmi libretisty a partitura dvoutaktových Výletů páně Broučkových, které mají v rámci Janáčkových oper díky několika položkám výsadní postavení.

Veristický večer s pasionálním akcentem v Bruselu

Po Dallapiccolovi a Rihmovi uvedla Královská opera v Bruselu Mascagniho a Leoncavallu, forma zůstala stejná, tedy dvě kratší opery v jednom představení, ale hudební náplň byla samozřejmě totálně odlišná. Bruselská opera se vrátila k tomuto „double bill“ se Sedlákem kavalírem a Komedianty po šestnácti létech a s úspěchem. Dříve byla operní představení v zajetí primadon, dnes mají hlavní slovo režiséři. Z devadesáti procent chtějí návštěvníkům ukázat svoje nápady, které se často dost liší od původní předlohy. V době titulků nad scénou jsou rozdíly mezi libretem a tím co se děje na jevišti někdy i velmi úsměvné. A tak je operní fanoušek vděčný, když může po čase vidět inscenaci, která se blíží původnímu příběhu. Bruselská opera pozvala ke koprodukční produkci s Londýnskou Royal Opera House Covent Garden, Opera Australia a švédskou Göteborgsoperan, výhradně italské operní tvůrce.

Česká Manon v Kolíně nad Rýnem jako suverénní debutantka

Je pokaždé radost, když nejen divák, ale i kritik může odejít z divadla s pocitem, že tento večer se vydařil. Že režisér ctil skladatele, libreto, interprety. Byl estetický, invenční, erudovaný, citlivý. Myslím, že by nikdo neměl trpět předpojatostí, ale často usedám do hlediště s očekáváním, jaký režijní koncept mě čeká tentokrát a kdy se začne rozpadat. Ale nejprve malá odbočka k historii operního domu v městě nad Rýnem.

Obrazy ze života bohémy v Liberci

11. březen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Obrazy ze života bohémy v Liberci

V pátek 9. března 2018 proběhla v libereckém Divadle F. X. Šaldy premiéra Pucciniho Bohémy. Inscenační tým pod vedením režisérky Lindy Keprtové vsadil v případě této oblíbené a široce známé opery na poměrně konvenční pojetí ozvláštněné po výtvarné stránce promítanými obrazy impresionistických malířů (Manetova Snídaně v trávě, Monetovo Zimní slunce v Lavacourt či Renoirova Zábava v Moulin de la Galette a Váza růží). Spojení příběhu chudých umělců a intelektuálů s díly velikánů impresionismu dává smysl nejen proto, že Rodolfův přítel Marcello je malíř, ale také proto, že Bohéma – stejně, jako impresionistická malířská škola – se soustředí na všední život a zachycení momentů ze života obyčejných lidí, bez romantické heroizace nebo realistické popisnosti. Na tomto základním spojení vystavěla režisérka ve spolupráci se scénografkou Renatou Slámkovou jeviště v podstatě prosté kulis (až na výjimky typu židle, netopící kamna nebo improvizovaný stůl z naskládaných knih a z pantů vysazených dveří), jehož prospekt tvořily proměnlivé „inscenované obrazy“ z postav v dobových kostýmech uspořádaných právě v duchu některých impresionistických výtvarných děl. Společnost lidí zachycených v blíže nespecifikované situaci, jakoby uprostřed rozhovoru, či posedávajících ve skupině tváří k divákům, jako když malíř maluje společnost náhodně zachycenou na večírku apod. Dle průvodního slova v programu inscenační tým zvolil tuto koncepci proto, že i Bohéma má ve formě vyprávění „impresionistické“ prvky – příběh je líčen útržkovitě, z vývoje postav (včetně centrálního vztahu Rodolfa a Mimi) vidíme jen části a výsledkem je jakási „montáž“ nastíněných scén a naznačených příběhových zvratů, které si domýšlíme z dialogů a hudby.

Lady Macbeth Mcenského újezdu, hodně ruská opera

Národní divadlo moravskoslezské našlo mezi operami autorů dvacátého století další velké dílo. Nastudovalo Lady Macbeth Mcenského újezdu od Dmitrije Šostakoviče, mistrovský kus skladatele tehdy ani ne třicetiletého.

Liberecká Bohéma: Výlet do světa, kde den ani noc nemají své pevné hranice

Opera Šaldova divadla v Liberci připravuje další premiéru sezony, a sice Bohému Giacoma Pucciniho. V novém nastudování se představí tenorista Paolo Lardizzone, Ondřej Koplík nebo Lucie Kašpárková. 

Zákeřná jako režim v tehdejším Sovětském svazu. V Ostravě uvedou Šostakovičovu Lady Macbeth

Tragickou operní satiru z pera Dmitrije Šostakoviče uvede tento týden ostravská opera. Lady Macbeth Mcenského újezdu s Elenou Suvorovou a Iordankou Derilovou v hlavní roli bude mít premiéry 8. a 10. března v Divadle Antonína Dvořáka.

Cáchy hrají české opery

1. březen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Cáchy hrají české opery

Operní scéna Městského divadla v německých Cáchách uvádí v posledních létech téměř pravidelně české opery. V sezoně 2013/14 to byla velmi zdařilá Rusalka, o rok později téměř stejně úspěšná Její pastorkyně a v této sezóně padla volba opět na Leoše Janáčka a jeho Káťu Kabanovou. Logická volba, ‚Káťa‘ má s Jenůfou‘ mnoho společného.

Lidské tělo jako umělecký objekt

23. únor 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Lidské tělo jako umělecký objekt

Opera Flandry se po dlouhé době vrátila k Debussyho Pelleas a Melisanda. Spojila síly a finance do koprodukce s operami v Luxemburgu, Štrasburku, Götesborgu a Ženevě. Asi také díky tomu si mohla pozvat trio známých tvůrců jevištních produkcí. Srbská performance-umělkyně Marina Abramović navrhla výpravu a vytvořila také koncepci inscenace, Belgicko-Francouzský choreograf a tanečník Damien Jalet se ujal režie a choreografie a pracoval společně s Belgicko-Marokánským choreografem Sidi Larbi Cherkaoui. Pro něj opera nemusela jít daleko, Cherkaoui žije v Antverpách a je od spojení Vlámské opery a Flanderského baletu v roce 2015 uměleckým šéfem operního baletu.

Piková Dáma – povedená halucinace v psychiatrické léčebně

Od okamžiku, kdy stoupající opona Mahenova divadla v Brně odhalila skličující scénu vypolstrované místnosti léčebny pro duševně choré, bylo zřejmé, že nová inscenace opery Petra Iljiče Čajkovského Piková dáma pohlíží na jinak tradiční předlohu novou a poněkud zdeformovanou optikou; autoři inscenace se rozhodli vyprávět příběh retrospektivně. A jelikož velkým lákadlem pro mnoho návštěvníků je účinkování legendární Soni Červené v roli hraběnky – Pikové dámy osobně – představili ji autoři inscenace v jejím triumfálním okamžiku hned na počátku představení.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.