První opera Bohuslava Martinů Voják a tanečnice (1927) na libreto J. L. Budína podle Plautovy komedie Lišák Pseudolus se hraje i u nás velmi vzácně, její inscenace můžeme spočítat na prstech jedné ruky. Světová premiéra se konala sice už rok po vzniku opery v Brně, ale po ní čekala partitura skoro čtyřicet let v poličském archivu, dokud si jí nevšimlo divadlo v Olomouci (1966, 1990 Ostrava, 2000 Státní opera Praha).

Předposlední a téměř neznámá opera génia bel canta Gaetana Donizettiho byla provedena na prknech brněnského Janáčkova divadla vynikajícími sólisty Ľubicou Vargicovou, José Manuelem a Jakubem Kettnerem. Jak ale nazírat na inscenaci, která režijně a v mnohém i výtvarnou stránkou (Veronika Stemberger) nesmyslně popírá a přehlíží dějové skutečnosti, sociální rozvrstvení postav a jejich emoce?

Opera Antonína Dvořáka Rusalka patří ke klenotům české operní literatury a ze skladatelových jevištních děl je ve světě nejznámější. Po dvaadvaceti letech je opět na repertoáru nejprestižnějšího rakouského divadla, kde v jeho historii zní poprvé v kompletní nezkrácené verzi. O nové hudební nastudování se zasloužil dirigent Jiří Bělohlávek.

Bruselská královská opera se pomalu stává reprezentační scénou francouzské Grand-Opéra. Po inscenaci Les Huguenots, která byla vyhlášena nejlepší operou roku, Cedrillon a Don Quichotte, nastudoval Brusel a před ním i Vídeň opět typickou 'velkou operu', Hamleta Ambroise Thomase a to se stejným týmem jako před dvěma roky Meyerbeerovi Hugenoty.