Poprvé v historii Vídeňské státní opery ztvárnil v sezoně 2013/2014 Plácido Domingo titulní roli opery Nabucco Giuseppe Verdiho. Ve starší inscenaci německého režiséra Güntera Krämera, která je od roku 2001 na repertoáru prestižní rakouské scény, vystoupil až letos na jaře. Barytonový part Nabucca, krále babylonského, ztělesnil Domingo s úspěchem již v loňské sezoně v Královské opeře Covent Garden v Londýně, kde operu režíroval Ital Daniele Abbado. Před Vídní vystoupil v Nabuccovi  i v Pekingu, Petrohradu a ve Veroně. V rakouské metropoli zpíval Domingo 1., 4. a 7. května 2014. Poslední večer jeho hostování se stal současně významným dnem pro mnoho milovníků opery z celého světa.

Státní opera zahájila svou uměleckou činnost pod křídly Národního divadla uměleckým restartem. Po odvážném nasazení Wagnerova Tannhäusera v lednu tohoto roku (premiéra se musela konat už kvůli uzavřeným mezinárodním smlouvám), jež se po stránce hudební zdařilo, měla následovat premiéra Lehárovy operety Veselá vdova, kterou z pochopitelných důvodů nahradila Pucciniho opera La rondine (Vlaštovka). Skladatelova nepříliš známá opera s určitými operetními rysy, která původně vznikla na objednávku vídeňské operetní scény Carltheater.

Antonín Dvořák neměl s Vandou štěstí. Její premiéra sice slavnostně zahájila v roce 1876 éru nového vedení pražského Prozatímního divadla, ale opera byla přes veškerý úspěch stažena z repertoáru, aby ředitelství ušetřilo na autorských tantiémách. Při druhém nastudování divadlo údajně kvůli nesnázím se scénickým ztvárněním dokonce vynechalo celé 3. jednání. Národní divadlo Vandu za skladatelova života už neuvedlo; pokusilo se o ni až v Dvořákově jubilejním roce 1929.

Jediná opera Roberta Schumanna se v repertoáru operních divadel moc neobjevuje a její scénické uvedení je výjimečné i ve světovém měřítku. Jakkoliv dramaturgický plán ostravské opery vypadá při teoretickém zkoumání bezvadně a vyloženě láká k návštěvě, Jenovéfu zabilo při vší její neobvyklosti především provedení. Schumannova hudba má nepochybnou sílu, kterou cítíme už z krásné předehry. Je to vřelý lyrismus, jak jej známe z jeho symfonií.

Pokud někdo tvrdí, že Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky nejsou „dětská opera“, pak má bezesporu pravdu, až na to, že málokterá z oper dokáže být dětem tak blízká jako právě tato. Hemžení liščat kolem mámy Bystroušky a táty Zlatohřbítka, sólová role Malé Bystroušky, Skokánka, Kobylky, Cvrčka jsou nedílnou součástí toho zvláštního Bystrouščina kouzla. Jsou to pasáže ryzí, vtipné, zábavné, mile dětské a dětem přístupné. Ne náhodou byla právě Janáčkova Bystrouška základem tzv. Baylis programu Anglické národní opery.

Slavná opereta, uvedená k narozeninám Oskara Nedbala (1874–1930), se konečně po letech v opeře Národního divadla Brno dočkala vkusného provedení. Mladý tandem Tomáš Pilař (režie) – Aleš Valášek (scéna, kostýmy) dostal svým představením Janáčkovo divadlo ke kýženému „vyprodáno“ a „pro velký úspěch přidáváme představení“. Vedení brněnské opery si nechávalo po několik let utéct operetní diváky mezi prsty, nebo spíše do jiných operních domů a především do Městského divadla Brno.

Vídeňská státní opera zařadila poprvé na repertoár operu Adriana Lecouvreur, která námět čerpá z francouzské historie 18. století a zachycuje příběh výjimečné herečky, jež se proslavila na pařížském jevišti Comédie Française v tragédiích Pierra Corneilla a Jeana Racina, v soukromí  upoutala na sebe pozornost vztahem se zámožným hrabětem Mořicem Saským. Vášnivý příběh z divadelního zákulisí o intrikách, milostných vztazích, mstě a politice zhudebnil na sklonku 19. století italský skladatel Francesco Cilèa.

Romantická opera Julese Masseneta Manon patří ke skladatelovým vrcholným lyrickým dílům a ve Vídeňské státní opeře se hraje v originálním francouzském jazyce od 3. března 2007, kdy se konala premiéra v titulní roli s hvězdnou ruskou sopranistkou Annou Netrebko, hudebně operu nastudoval proslulý francouzský dirigent Bertrand de Billy.

Prvního března přenášela vybraná česká kina operu Kníže Igor  z newyorské Metropolitní opery. Newyorská hudební scéna čekala na nové nastudování Knížete Igora skladatele Alexandra Borodina téměř sto let – naposledy se zde (a to v italštině) inscenoval v době první světové války (v této inscenaci se zde opera hrála v letech 1915–1917).

Schopnosti dramaturgyně Patricie Částkové, která působila v Národním divadle Brno v letech 1995–2013, se nyní odrážejí v novém projektu občanských sdružení Opera na cestách a Hudebních lahůdek. Jeho cíl přivézt operu do regionů, kde nemají posluchači operní domy v dosahu, se blíží myšlence obnovy operních staggion a impresáriů.