Marián Chudovský, generální ředitel Slovenského národního divadla v Bratislavě, by se měl jako divadelní režisér v operních domech České republiky objevovat častěji. V Plzni se mu v Mascagniho Sedláku kavalírovi a Leoncavallových Komediantech podařilo divákům i pěvcům předložit klasické, a přesto atraktivní a čerstvé pojetí oblíbených děl italského veristického repertoáru. V divadle J.K.Tyla se tyto dvě opery neprováděly po mnoho dlouhých desítek let a současná nová inscenace má velké předpoklady k tomu, aby se na dlouhou dobu stala...

Festival Opera 2015 vstoupil do svého dvanáctého ročníku (koná se vždy v roce zakončeném lichou číslicí) premiérou opery Arriga Boita Mefistofeles ve Státní opeře. Program festivalu je letos zvláště bohatý a nabitý událostmi, účastní se jej nejen všechna česká, moravská a slezská divadla, která mají operní soubory, ale poprvé také všechny tři operní soubory ze Slovenska.  Jednu z dramaturgicky nejzajímavějších inscenací přivezlo tentokrát Moravské divadlo Olomouc, které si pro svůj večer v Národním divadle zvolilo u nás zcela neznámou operu

Bruselská královská opera má problémy, k těm velkým patří neutěšená finanční situace, k těm menším nezdařilá inscenace Dona Giovanniho. Nic na tom nemění nominace 'International Opera Awards 2015' v kategorii nejlepší operní dům. V době kdy rozpočet ministerstva kultury v České republice stoupá, tak se ve většině západoevropských zemí šetří. To nastartovalo před několika roky Nizozemí, ale nezůstalo jen u něj. U belgických sousedů musí bruselská opera ušetřit 4 procenta na personálním obsazení a dokonce 20 procent na pracovních výdajích.

S určitým zjednodušením můžeme říci, že na operní představení se dá jít v principu ze dvou důvodů či pohnutek: buďto nás zajímá „dílo“ samo – přesněji vyjádřeno: hudebně-dramatický text, jehož autory jsou libretista a skladatel a jenž stojí v základu operní inscenace, která je režisérovou interpretací tohoto díla –, nebo ovšem inscenace sama, tedy především režijní, hudební, herecké, atd. ztvárnění dané látky. (Upusťme na tomto místě od filosoficko-estetických sporů o tom, zda operní partitura nepředstavuje pouhou „předlohu“ pro režisérskou...

Boitova opera tohoto jména nebývá uváděna často a není se čemu divit, když její úspěch spočívá valnou měrou v rukou představitele titulní postavy. Poté, co Arrigo Boito zkrátil svou původně pětihodinovou operu, jež měla neúspěšnou premiéru roku 1868, po celých sedmi letech na únosnou tříhodinovou míru, započala její mezinárodní kariéra. Mnohdy usiloval o  inscenování Mefistofela operní basista, který toužil předvést své pěvecké a herecké umění v těch nejživotnějších barvách, málokterý pěvec je však přírodou nadán tak, jak tomu bylo u Fjodora Šaljapina nebo u našeho Viléma Zítka. Mefistofeles je role vyžadující univerzální schopnosti vrcholného

Dramaturgie pražského Národního divadla se v této sezoně zřejmě rozhodla rozpoutat osvětu proti východním ideologiím. Po inscenaci Hábovy Nové země, kdy se na scéně odehrávaly hrůzy hladomoru způsobeného násilnou kolektivizací na Ukrajině ve třicátých letech, uvedla Nová scéna Národního divadla dva opusy Dmitrije Šostakoviče, mrazivou satiru stalinské diktatury skrytou ve fragmentu sci-fi opery Orango v první půli a naopak satiru zcela nepokrytou a otevřenou v malé zpěvohře Antiformalistický jarmark...

Při téměř naprostém ignorování 150. výročí úmrtí Giacoma Meyerbeera v roce 2014 se počin každého ze čtyř divadel v Itálii a v Německu, která se k němu přihlásila, oprávněně setkává s mimořádným zájmem. Bylo tomu tak i ve Státním divadle v Braunschweigu, které se odvážilo na Proroka jako asi první a jediná scéna po létech, kdy na něm v roce 1998 neslavně ztroskotala Vídeňská státní opera. Zatímco se režiséři často marně pachtí za tím, aby oddělením vizuální složky vnutili opeře nový „děj“ odporující textu a hudbě, a tím ji údajně

„Ústředním bodem moderního umění byl strach před kýčem, ať už se jednalo o tonální hudbu, realistické malířství nebo rýmovanou poezii. V umění docházívá k bodu, kdy se už styl, ustálená spojení nebo používaný slovník nedají použít, aniž by vznikalo klišé. Strach z takového znehodnocení vedl v avantgardě k rutině. Výsledkem byla jen jiná forma kýče a ztráta veřejného zájmu. To bylo důvodem pro nástup zcela nového záměru, jemuž někteří říkají ‚postmoderna‘, ale mohl by být lépe popsán jako ‚preventivní kýč‘. V okamžiku, kdy umělci poznali, že...

V řadě oper Petra Iljiče Čajkovského zaujímá Čarodějka (počítáme-li i skladatelem zničené partitry Vojevody a Undiny) osmé místo. Světový repertoár z nich dnes až na výjimky zná pouze Evžena Oněgina a Pikovou dámu. Čarodějka stojí mezi nimi nejen dobou vzniku, ale také charakterem námětu i hudebním zpracováním. Čajkovskij začal na opeře pracovat roku 1884 a po dvouletém dohadování s autorem dramatické předlohy Ipollitem Špažinským – který se nechtěl vzdát pětiaktového rozvrhu původního dramatu a skladatel musel bojovat o...

Adventní období před Vánoci vyvrcholilo ve Vídeňské státní opeře premiérou opery Rigoletto, kterou romantický italský skladatel Giuseppe Verdi slavil již v roce 1851 úspěch na scéně Teatro La Fenice v Benátkách. Melodramatické dílo se záhy rozšířilo po světě a stalo se jedním ze stěžejních klenotů hudebních dějin opery. V historii světoznámého rakouského divadla se hrála na jevišti dokonce sedmisetkrát. Po třiceti letech od poslední premiéry stejného díla se zrodila v letošní sezoně její nová inscenace, kterou hudebně nastudoval jihokorejský dirigent