Barokní divadlo v Českém Krumlově je k provozování starých oper jako stvořené, ale zažít takovou produkci na vlastní kůži může být pro běžného diváka téměř nemožné. Prostřednictvím filmové verze opery Orfeus a Eurydika, kterou vydala společnost Arthaus Music na DVD v roce 2014, máme možnost nahlédnout do unikátního divadelního prostoru a sledovat mýtický příběh. Tak, jak ho roku 1762 zhudeb­nil Gluck. Stále živá recepce této tzv. reformní opery vybízí k rozlič­ným inscenačním postupům a nabízí řadu výkladů. Snaha o oslovení...

Slezské divadlo v Opavě po nedávném pozitivním ohlasu Její Pastorkyně na festivalu Opera 2015 (cena diváků za nejlepší představení) představilo v neděli další operní premiéru. Macbeth Giuseppe Verdiho se v Opavě představil jako ponuré, stísněné drama. Navzdory finančním škrtům, které divadlo zažilo a zažívá, se v rámci možností podařilo připravit inscenaci důstojnou a přes některé výhrady poměrně přesvědčivou...

Divadlo na Vídeňce vsadilo v letošní sezóně třikrát na „Figara“. 16. února 2015 mělo premiéru dramma giocoso Il barbiere di Siviglia – nikoli od Rossiniho, ale první zhudebnění Beaumarchaisovy komedie od Giovanniho Paisiella. V dubnu bude následovat bude Mozartova La nozze di Figaro a v květnu La mère coupable  Daria Milhauda...

Na první pohled se nedá uhádnout co vedlo Pierra Audiho, francouzsko-libanonského režiséra pracujícího v Holandsku k myšlence, aby uvedl dvě opery Georga Friedricha Händela dohromady, tedy lépe řečeno jeden večer Tamerlana a druhý večer Alcinu a pak opět Tamerlana, atd. Pokud by chtěl mít jistou dějovou spojitost mezi dvěma operami tohoto barokního mistra, tak by měl zvolit Alcinu a Orlanda, ale nikoliv Tamerlana, k tomu by se lépe hodil například Giulio Cesare. Důvodem patrně byla finanční úspora. Audi totiž dostal

Vídeňská státní opera se po dvou letech vrátila ke starší inscenaci, kterou v roce 2007 režírovala Bulharka Vera Nemirova a hudebně nastudoval japonský dirigent Seiji Ozawa. Letošní nové pěvecké obsazení opery Piková dáma Petra Iljiče Čajkovského je schopné na jevišti německého scénografa Johannese Leiackera rozehrát silné psychologické drama.

Jen jednou za padesát let... se otevře kouzelný svět Čarokraje. První věta libreta se zdá úsměvná vzhledem k tomu, že se svět bájných zvířat otevřel před třemi roky (leden 2012) ve „Zlaté kapličce“ a teď znovu v Janáčkově divadle. Klišé uvedené v programu: „A nám teď cosi napovídá, že možná ještě fantastičtější svět bude objeven v Brně“ se zdá ještě úsměvnější... Inscenační tým vybízel k prohlídce „útrob“ Janáčkova divadla cestou přes technické zázemí a schody na točnu jeviště. Přesto, že mnozí přišli ještě několik minut před začátkem první...

Opera Štátneho národného divadla Bratislava hostovala ve Státní opeře jako účastník festivalu Opera 2015. To, že se letos Jednotě hudebního divadla, jež je hlavním pořadatelem festivalu, podařilo pozvat kromě všech českých, moravských a slezských operních souborů i všechny tři operní soubory slovenské, má zásadní význam. Člověka vždycky velmi potěší, když se ujistí, že jsme si v současnosti se slovenskými kolegy v jistém ohledu blíž než kdykoli před tím. Slováci se potřebovali emancipovat možná i proto, abychom všichni pochopili...

V rámci Festivalu opera 2015 se pražskému publiku představila inscenace opery Eva J. B. Foerstera, kterou mohlo publikum naposledy zhlédnout na prknech Národního divadla v roce 1984. Šlo tedy o událost nanejvýš očekávanou už také proto, že se jejího scénického nastudování ujala mladá vycházející hvězda české operní režie Linda Keprtová, na kterou čeká v březnu v pražském Národním uvedení Borise Godunova....

Proslulý argentinský tenorista José Cura po přijetí nabídky ředitele Národního divadla Jana Buriana a ředitelky Národního divadla a Státní opery Silvie Hroncové k hostování v inscenaci opery Giuseppe Verdiho Otello, vystoupil 29. ledna 2015 poprvé na scéně Státní opery, kde ztělesnil titulní roli, jež pěvce proslavila na prestižních scénách v mnoha zemích světa. V operní historii českého divadelnictví si však význačné prvenství spolupráce

Inu, Janáček je jeden z nejtěžších. Taková nezávazná feérie jako jsou Výlety páně Broučkovy, s podtitulem Z pražské Vikárky přes Měsíc až k husitům! – to musí Skutři zmáknout levou zadní. Zmákli, levou zadní ne. Už scénografie je tvrdý oříšek. Jakub Kopecký umístil do pozadí jeviště poměrně malý portál, za ním nízký domek s prejzovou střechou, dá se jím na scénu vstoupit jen v podřepu, raději podlézt. Za ním je na začátku schován pijácký umělecký vikárkový sbor – jen mu pivní korbele