Součástí dramaturgických směřování Národního divadla (Státní opery) je projekt nazvaný Musica non grata věnovaný uměleckým počinům umělců tvořících mezi oběma světovými válkami, které byly pronásledovány německými fašisty pod názvem Entartete Kunst. Uvedení jediné opery Erwina Schulhoffa Plameny je mimořádným dramaturgickým činem Národního divadla, přesněji řečeno Státní opery, premiéra byla 12. června. Samotné dílo, které v žádném případě není operou v tradičním smyslu toho slova, je tak svérázné, jako byl jeho autor sám. Musíme si vybavit dobu, kdy opera vznikala i skladatelův osud, jenž k ní neodmyslitelně patří. Erwin Schulhoff (1894–1942) byl zázračným dítětem z rodiny dobře situovaného pražského německého obchodníka, jehož talent se projevil už ve třech letech. Jeho matka hrála na violu a malovala a také mezi dalšími příbuznými měl hudebníky. Před první světovou válkou si společně se svými přáteli užíval neobyčejně plodnou dobu pražských uměleckých kontaktů mezi německými a českými souputníky. Mnozí z Němců dokonce uměli i česky, jako ostatně i sám Schulhoff. Jeho čeština, pravda, nebyla perfektní, ale víme, že i řada Čechů se v letech obrození teprve učila správně česky. Erwin Schulhoff měl podle svědectví současníků „absolutní sluch, fenomenální paměť a výjimečné virtuózní schopnosti, mistrovsky hrál z listu, respekt si získal také jako obratný improvizátor a byl vyhledávaným komorním hráčem“. Byl zcestovalý, což ostatně tehdy bylo běžné, učil na konzervatoři, psal i kritiky do německých novin a časopisů, byl v kontaktu mimo jiné také s Aloisem Hábou a jako jeden z prvních interpretoval jeho čtvrttónové klavírní skladby.

Národní divadlo moravskoslezské chystá na Smetanův rok 2024 cyklus skladatelových oper. Sláva mu – je totiž jediné. Další položkou jeho cyklu jsou Dvě vdovy, jejichž premiéra se odehrála 9. června. Režií byl pověřen slovinský režisér Rocc, který je také autorem prosté scénografie, Belinda Radulović navrhla nepříliš nápadité kostýmy a operu hudebně nastudoval dirigent Marek Šedivý.

Dvořákovu Rusalku inscenoval Christof Loy před necelými dvěma lety v Teatro Real Madrid v koprodukci se Semperovou operou v Drážďanech, Teatro Comunale di Bologna, Gran Teatre del Liceu Barcelona a Palau de les Arts Reina Sofía ve Valencii. Kopii madridského inscenačního řešení Rusalky v režii Christofa Loye se scénografií Johannese Leiackera, s kostýmy Ursuly Renzenbrink a choreografií Klevise Elmazaje uvedla ve scénickém nastudování Johannese Stepaneka drážďanská Semperoper poprvé 7. května 2022. Viděla jsem 4. června její čtvrtou reprízu a byla to repríza značně atypická. Za dirigentským pultem stál zcela výjimečně pro toto jediné představení pan Christoph Gedschold (od sezóny 2021/2022 hudební ředitel Oper Leipzig), autorkou drážďanského hudebního nastudování a dirigentkou ostatních představení do konce této sezóny je totiž mladá dirigentka Joana Mallwitz (bude od sezóny 2023/2024 šéfdirigentkou a uměleckou šéfkou Konzerthausorchestru Berlín). Na podzim, při další sérii uvedení této Rusalky, se v Drážďanech změní dirigent a také obsazení hlavních rolí.

Smetanova Prodaná nevěsta – naše národní stříbro – je operní dílo jako každé jiné. Může být vyloženo na bezpočet různých způsobů a vždy záleží především na invenci tvůrčího týmu a na konkrétních interpretech všeho druhu. Také šéfdramaturg Národního divadla Ondřej Hučín ve svém (jako vždy) pečlivě připraveném úvodním článku v programu k inscenaci se touto otázkou dopodrobna zabýval a došel k podobnému závěru. Rozkročenost Prodané nevěsty mezi komickými situacemi a lyrickými vstupy hlavních postav je příčinou zvláštní obtížnosti jejího inscenačního řešení. Tu dává někdo přednost spíše komice, onde se jiný věnuje spíše lyrice a citovosti.

Štátne divadlo Košice na sebe výrazně upozornilo na festivalu Opera 2022 ve Stavovském divadle svou inscenací Donizettiho opery Roberto Devereux, které vévodil pozoruhodný výkon mladé pěvkyně Evy Bodorové v roli královny Alžběty. V pondělí 9. května jí byla na představení této opery v Košicích předána ředitelkou festivalu Lenkou Šaldovou a předsedou pořadatele festivalu, Jednoty hudebního divadla, Josefem Hermanem cena festivalu Opera zvaná Libuška. Košický soubor zopakoval ve svém domácím prostředí soustředěný výkon pod vedením svého šéfdirigenta Petera Valentoviče. Roli Sáry, vévodkyně z Nottinghamu obdivuhodně ztělesnila ukrajinská zpěvačka Myroslava Havryliuk, jako její manžel se představil Marek Gurbaľ.

Singspiel Kouzelná flétna je Mozartovou nejhravější operou. Není divu, že ji zvolil ke svému opernímu debutu dosud neoperní režisér Miroslav Krobot. Navíc právě Kouzelnou flétnu, tehdy v činoherním hávu, uvedl v pražském Divadle v Dlouhé téměř před dvaceti lety. Rozvernost a vtip vládly jevišti Janáčkova divadla také díky Schikanederovu libretu po celou první část představení. Ostatně právě libretista byl, jak víme, prvním Papagenem, který je hlavním hybatelem komické polohy této Mozartovy opery, přesněji singspielu. Kontrast mezi veseloherní částí a vážnými promluvami Sarastra, nenávistnými áriemi Královny noci i zkouškami odvahy a moudrosti je tu jádrem pudla. Vybalancovat jej do ideálně celistvé podoby je pochopitelně vždy téměř nadlidský úkol.

Brněnské Divadlo na Orlí se během víkendu 19. a 20. března 2022 stalo dějištěm mimořádného hudebně-dramatického počinu, kterému vdechli život především studenti napříč obory Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Ti vystoupili snad v nejznámější opeře francouzského mistra první poloviny 20. století – Francise Poulenca v opeře Dialogy karmelitek. Představení tak zaujímá jedno z míst plejády vystoupení a koncertů, které Janáčkova akademie v letošním roce pořádá k výročí oslav 75 let od jejího založení.

Festival Opera 2022 zařadil do svého letošního 15. ročníku nejen klasické operní tituly a dal také prostor studiovým a alternativním operním souborům se současnými trendy hudebního divadla. Známá díla 18. až 20. století byla zastoupena pestrým výběrem repertoáru českých a slovenských operních domů od Liberce po Košice. S historicky nejstarším, ale stále jedním z nejhranějších děl Wolfganga Amadea Mozarta Figarova svatba přijelo Slezské divadlo Opava a v neděli 12. března představilo svoji inscenaci na scéně Stavovského divadla. Ačkoli Slezské divadlo je rozměrem a počtem diváků s pražským mozartovským divadlem nesrovnatelné, výborně připravená opera byla ve Stavovském divadle jako doma v nejlepším slova smyslu. Propracovaná příprava šéfa opery Slezského divadla Vojtěcha Spurného dávala tušit, že Figarova svatba bude v jeho tvůrčích rukou lahůdkou a se znalou režisérkou Janou Andělovou Pletichovou šance na vytvoření zajímavé Figarovy svatby jen vzrostla. Podařilo se připravit hudebně, pěvecky i herecky působivě svěží autentické představení, které rozsvítilo atmosféru Stavovského divadla nápaditou moderní režií a výborným hudebním zpracováním.

Festival hudebního divadla Opera 2022 se koná již popatnácté. Přináší s sebou vždy velmi zajímavý výběr inscenací českých operních divadel, a to jak kamenných, tak i malých operních seskupení, kterých navzdory obtížným podmínkám stále přibývá. Kde jsou ty časy, kdy se v počátcích festivalu objevovaly jen vzácně. Letos jich festival předvádí osm z celkového počtu devatenácti, tedy v reálu sedmnácti inscenací, když Foersterova Eva nemohla kvůli covidovým opatřením přijet z Banské Bystrice a Křičkův Bílý pán z Ostravy. Od ročníku 2015 festival rozšířil svůj program o nedaleký, a přece zahraniční operní kontext, totiž o tři slovenská operní divadla z Bratislavy, Banské Bystrice a z Košic.

Skladatel Hans Krása (1899–1944), jehož život ukončili v říjnu roku 1944 v Osvětimi němečtí nacisté stejně jako život Viktora Ullmanna a Pavla Haase, byl dva roky předtím deportován do Terezína. Z jeho tvorby je bezesporu nejznámější malá dětská opera Brundibár, o níž se ví, že ji v Terezíně uváděli víc než padesátkrát. Přestože její vyznění působí dojmem, že byla napsána přímo na místě, není tomu tak. Vznikla na libreto Adolfa Hoffmeistera pro soutěž vypsanou Ministerstvem školství a národní osvěty už v roce 1938. Brundibárovi předcházela v roce 1930 dvouaktová opera Zásnuby ve snu podle povídky F. M. Dostojevského Strýčkův sen (1858), libreto napsali Rudolf Fuchs a Rudolf Thomas. Světovou premiéru uvedlo 18. května 1933 Nové německé divadlo v Praze (nynější Státní opera), dirigoval Georg Szell. Ve Státní opeře měly Zásnuby ve snu premiéru v březnu roku 1994 v koprodukci s Nationaltheater Mannheim. Dirigoval je mladý dirigent Israel Yinon, který objevil partituru opery ve sklepení Universal Edition ve Vídni, režíroval Karel Drgáč, první ředitel samostatné Státní opery Praha (existovala v letech 1991–2011). Poté je hráli ještě v roce 2014 v Badisches Staatstheater Karlsruhe, a teď měly Krásovy Zásnuby ve snu premiéru 17. února 2022 v Národním divadle moravskoslezském Ostrava.