Štátne divadlo Košice na sebe výrazně upozornilo na festivalu Opera 2022 ve Stavovském divadle svou inscenací Donizettiho opery Roberto Devereux, které vévodil pozoruhodný výkon mladé pěvkyně Evy Bodorové v roli královny Alžběty. V pondělí 9. května jí byla na představení této opery v Košicích předána ředitelkou festivalu Lenkou Šaldovou a předsedou pořadatele festivalu, Jednoty hudebního divadla, Josefem Hermanem cena festivalu Opera zvaná Libuška. Košický soubor zopakoval ve svém domácím prostředí soustředěný výkon pod vedením svého šéfdirigenta Petera Valentoviče. Roli Sáry, vévodkyně z Nottinghamu obdivuhodně ztělesnila ukrajinská zpěvačka Myroslava Havryliuk, jako její manžel se představil Marek Gurbaľ.

Singspiel Kouzelná flétna je Mozartovou nejhravější operou. Není divu, že ji zvolil ke svému opernímu debutu dosud neoperní režisér Miroslav Krobot. Navíc právě Kouzelnou flétnu, tehdy v činoherním hávu, uvedl v pražském Divadle v Dlouhé téměř před dvaceti lety. Rozvernost a vtip vládly jevišti Janáčkova divadla také díky Schikanederovu libretu po celou první část představení. Ostatně právě libretista byl, jak víme, prvním Papagenem, který je hlavním hybatelem komické polohy této Mozartovy opery, přesněji singspielu. Kontrast mezi veseloherní částí a vážnými promluvami Sarastra, nenávistnými áriemi Královny noci i zkouškami odvahy a moudrosti je tu jádrem pudla. Vybalancovat jej do ideálně celistvé podoby je pochopitelně vždy téměř nadlidský úkol.

Brněnské Divadlo na Orlí se během víkendu 19. a 20. března 2022 stalo dějištěm mimořádného hudebně-dramatického počinu, kterému vdechli život především studenti napříč obory Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Ti vystoupili snad v nejznámější opeře francouzského mistra první poloviny 20. století – Francise Poulenca v opeře Dialogy karmelitek. Představení tak zaujímá jedno z míst plejády vystoupení a koncertů, které Janáčkova akademie v letošním roce pořádá k výročí oslav 75 let od jejího založení.

Festival Opera 2022 zařadil do svého letošního 15. ročníku nejen klasické operní tituly a dal také prostor studiovým a alternativním operním souborům se současnými trendy hudebního divadla. Známá díla 18. až 20. století byla zastoupena pestrým výběrem repertoáru českých a slovenských operních domů od Liberce po Košice. S historicky nejstarším, ale stále jedním z nejhranějších děl Wolfganga Amadea Mozarta Figarova svatba přijelo Slezské divadlo Opava a v neděli 12. března představilo svoji inscenaci na scéně Stavovského divadla. Ačkoli Slezské divadlo je rozměrem a počtem diváků s pražským mozartovským divadlem nesrovnatelné, výborně připravená opera byla ve Stavovském divadle jako doma v nejlepším slova smyslu. Propracovaná příprava šéfa opery Slezského divadla Vojtěcha Spurného dávala tušit, že Figarova svatba bude v jeho tvůrčích rukou lahůdkou a se znalou režisérkou Janou Andělovou Pletichovou šance na vytvoření zajímavé Figarovy svatby jen vzrostla. Podařilo se připravit hudebně, pěvecky i herecky působivě svěží autentické představení, které rozsvítilo atmosféru Stavovského divadla nápaditou moderní režií a výborným hudebním zpracováním.

Festival hudebního divadla Opera 2022 se koná již popatnácté. Přináší s sebou vždy velmi zajímavý výběr inscenací českých operních divadel, a to jak kamenných, tak i malých operních seskupení, kterých navzdory obtížným podmínkám stále přibývá. Kde jsou ty časy, kdy se v počátcích festivalu objevovaly jen vzácně. Letos jich festival předvádí osm z celkového počtu devatenácti, tedy v reálu sedmnácti inscenací, když Foersterova Eva nemohla kvůli covidovým opatřením přijet z Banské Bystrice a Křičkův Bílý pán z Ostravy. Od ročníku 2015 festival rozšířil svůj program o nedaleký, a přece zahraniční operní kontext, totiž o tři slovenská operní divadla z Bratislavy, Banské Bystrice a z Košic.

Skladatel Hans Krása (1899–1944), jehož život ukončili v říjnu roku 1944 v Osvětimi němečtí nacisté stejně jako život Viktora Ullmanna a Pavla Haase, byl dva roky předtím deportován do Terezína. Z jeho tvorby je bezesporu nejznámější malá dětská opera Brundibár, o níž se ví, že ji v Terezíně uváděli víc než padesátkrát. Přestože její vyznění působí dojmem, že byla napsána přímo na místě, není tomu tak. Vznikla na libreto Adolfa Hoffmeistera pro soutěž vypsanou Ministerstvem školství a národní osvěty už v roce 1938. Brundibárovi předcházela v roce 1930 dvouaktová opera Zásnuby ve snu podle povídky F. M. Dostojevského Strýčkův sen (1858), libreto napsali Rudolf Fuchs a Rudolf Thomas. Světovou premiéru uvedlo 18. května 1933 Nové německé divadlo v Praze (nynější Státní opera), dirigoval Georg Szell. Ve Státní opeře měly Zásnuby ve snu premiéru v březnu roku 1994 v koprodukci s Nationaltheater Mannheim. Dirigoval je mladý dirigent Israel Yinon, který objevil partituru opery ve sklepení Universal Edition ve Vídni, režíroval Karel Drgáč, první ředitel samostatné Státní opery Praha (existovala v letech 1991–2011). Poté je hráli ještě v roce 2014 v Badisches Staatstheater Karlsruhe, a teď měly Krásovy Zásnuby ve snu premiéru 17. února 2022 v Národním divadle moravskoslezském Ostrava.

Barokní Händelova opera je fenomén sám o sobě. Není divu, že se mu výhradně věnuje Händelův každoroční festival v Halle pravidelně už od roku 1952. Je to supertěžká disciplína. Základním kamenem inscenace musí být v každém případě její hudební složka, už kvůli technicky náročnému zadání orchestrálních a pěveckých partů. Brněnské Národní divadlo získalo podruhé ke spolupráci dirigenta Václava Lukse, specialistu na tzv. poučenou interpretaci staré hudby. Poprvé účinkoval v Brně jako dirigent při dvouvečeru Purcellovy opery Dido a Aeneas a Martinů Epos o Gilgamešovi, 2016, podruhé se už zúčastnil přípravy inscenace se svým orchestrem a sborem Collegium 1704 a Collegium vocale 1704. Po pěti letech tak navázal na součinnost s ansámblem bratislavského Štátneho národneho divadla, na jehož jevišti připravil s režisérem Davidem Radokem krásnou inscenaci Vivaldiho opery Arsilda (2017).

Na letošním patnáctém festivalu Opera 2022 bude z ohlášených devatenácti představení osm věnováno inscenacím malých operních souborů, alternativě stálých kamenných divadel. O víkendu 29. a 30. ledna jsme mohli vidět produkce ansámblů mezinárodní Opera povera, brněnského ISHA tria s hosty a v neděli 6. února pak produkci pražské Run Operun.

Nové inscenaci Janáčkovy opery Káťa Kabanová, která měla premiéru v Národním divadle v pátek 28. ledna, vévodí orchestr řízený dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem. Janáčkova orchestrální hudba zní dramaticky, propracovaně, výrazně a chvílemi až nepřehlušitelně, jako by ji nemohlo ohrozit nic. Zní nekompromisně, téměř vytěsňuje lyrismus, který je této opeře neodmyslitelně vlastní. Dalo by se však říci, že v podstatě podporuje dění na jevišti.

Wagnerovy opery jsou v Praze vzácnými hosty a stěží můžeme očekávat, že jejich interpretace bude souboru Státní opery (součásti Národního divadla) vlastní a že bude vyzrále wagnerovská. Nebylo tedy překvapením, že premiéra Bludného Holanďana 20. ledna nedosahovala hvězdných kvalit zejména v orchestru vedeném Karl-Heinzem Steffensem, hudebním ředitelem Státní opery. Patrně nezbyl čas na detailnější propracování hudební složky jako celku, tedy jak její architektonické stavby, tak proporcí instrumentačních, tempových a agogických, občas také souhry s jevištěm. Sbor působil ve své ženské složce zpočátku nesezpívaně (kolovrátky!) – sbormistr Adolf Melichar. Inscenační tým vedl norský režisér Ole Anders Tandberg, též autor technicky značně složitého scénického návrhu, který odborně zpracoval a přivedl k životu (vyrobil model a se svými spolupracovníky také scénu) scénograf Martin Černý, takto umělecký ředitel sekce výroby Národního divadla. Režisér Tandberg se také podílel na světelném designu inscenace spolu se Švédkou Åsou Frankenberg, autorkou kostýmů je rovněž Švédka Maria Gerber.