Z dětství se mi vybavuje kreslený vtip Vladimíra Renčína, kdy Libušino poselstvo přichází oznámit vyvolenému českému knížeti radostnou zvěst a bezradně se ptá páru volů zapřažených do pluhu, který z nich je Přemysl. Během premiéry Smetanovy slavnostní opery v Národním divadle Brno jsem měl podobné pocity. Režisér Jiří Heřman a jeho inscenační tým přikročil k Libuši obdobným způsobem, tedy primárně kritickým. Dokonce bychom mohli říci, že přes Wenzigovu 

Od září 2019 povede Operu ND Per Boye Hansen, norský divadelní režisér a hudební manažer. Výběr vhodných kandidátů probíhal od listopadu 2017. Hansen byl vybrán na základě doporučení výkonného ředitele mezinárodní organizace Opera Europa a dalších osobností evropského divadla a po konzultaci s Garanční radou ND.

Rakousko je zemí hudebních festivalů a slavností, kromě Salzburgu, Vídně a Bregenze patří ke čtveřici velkých festivalů také hlavní město Tyrolska Innsbruck. Jeho ‚Innsbrucker Festwochen der Alten Musik‘ trval tři poslední týdny v srpnu a 21 koncertů, tří operních inscenací a dalších aktivit se tento rok zúčastnil rekordní počet návštěvníků, kolem 28.000. Na festivalovém programu byla zejména stará hudba z různých období a různých forem. Největší pozornost byla věnována inscenacím barokních oper v Tyrolském zemském divadle, v posledních létech se jedná o tři nové produkce. Tentokrát byly uvedeny opery z téměř dvou století: Didone Saveria Mercadante, Apollo e Dafne Francesca Cavalliho a Semele Johanna Adolfa Hasse.

Šestý ročník Olomouckých barokních slavností zahájila serenáta La Gloria e Himeneo Antonia Vivaldiho určená k provozu při příležitosti svatby Ludvíka XV. s polskou princeznou Marií Leszczyńskou. Ze samotné skladby se nedochovala předehra ani původní název skladby, hudebníci tělesa Ensemble Damian pod uměleckým vedením Tomáše Hanzlíka tedy k nastudování použili dvou samostatně dochovaných sinfonií RV 137 a RV 140. Kromě sopranisty Leandra Lafonta, jenž ztvárnil roli hrdinného mladíka Hyména, a altistky Moniky Jägerové v roli Glorie, vystupovali v představení také členové Divadla Facka Sergej Sanža, Pavel Doucek a orientální tanečnice Zuzana Velická a Zuzana Kolářová z uskupení El Zaffa. Režijní ztvárnění, scénu a kostýmy navrhl a zpracoval Tomáš Hanzlík. Autor navštívil závěrečné provedení inscenace, které se odehrálo v Olomouckém konviktu ve středu 11. července.

V plné scénické podobě uvidíme novou pražskou inscenaci Smetanovy Libuše až při premiéře v Národním divadle v polovině září, ale i její předběžné slavnostní uvedení na festivalu Smetanova Litomyšl – jakýsi náhled, preview – naznačuje, že se toto dílo dá inscenovat, aniž by z něho trčela jen pověstná sošnost a zdlouhavost.

Světová premiéra komorní jednoaktové opery A Woman Such as Myself hongkongského skladatele Daniela Lo na objednávku festivalu Dny nové opery Ostrava proběhla 27. června v tradičním festivalovém prostoru Starých koupelen vítkovického Provozu Hlubina. V hlavní roli se představila sopranistka, skladatelka a herečka Kamala Sankaram. Prakticky sólovou operu nesla po celou dobu bez zaváhání, s nevídanou energií. Podobně suverénním výkonem se ve světě opery představila mladá mezzosopranistka Eliška Zajícová v roli tety, která zaujala především svým rozvinutým hlasovým fondem. Muže hrál a zpíval Vojtěch Šembera. Svoji dvojroli zvládl bez zjevných intonačních problémů, avšak se spornou anglickou výslovností.

Barokní programy se konají v rámci festivalu Smetanova Litomyšl jako „Večer na zámku v Nových Hradech“ již sedm let. Hlavním obsahem, smyslem a vrcholem je komorní operní představení, ale k návštěvě v historickém objektu manželů Kučerových patří i prohlídka interiérů a zahrady, spojená s pohoštěním a se skutečnou Tafelmusik, hudbou k tabuli, k hostině.

V Hudebním divadle Karlín proběhla 28. 6. 2018 premiéra Verdiho Nabucca. Soubor Státní opery Národního divadla v Praze představil nové nastudování oblíbeného titulu, kterým nahradil „dosluhující“ inscenaci z roku 1993 režiséra Karla Němce. Pro nastudování aktuální inscenace byl osloven úspěšný argentinský tenorista José Cura, který se v posledních letech rozhodl zúročit léta své pěvecké praxe jako režisér. Snad právě 

Opera Flandry uvádí pravidelně ruské opery, po Čajkovském (Čarodějka, Evžen Oněgin a Mazepa) Šostakovičovi (Lady Macbeth Mcenského újezdu), Musorgském (Chovanština) a Rimskij-Korsakovovi (Sadko), uzavřela opera v Gentu a Antwerpách současnou sezónu málo hraným Hráčem Sergeje Prokofjeva. Nepočítáme-li jednoaktovku Magdalenu, je Hráč první skutečná Prokofjevova opera a po jistých obtížích přestavená ve světové premiéře v bruselské opeře v roce 1929, tehdy ještě ve francouzštině.