Svět opery

Bruselští Hugenoti jako pěvecký ohňostroj

Díla Giacoma Meyerbeera významně ovlivnila hudbu 19. století, ale později se začala z jevišť vytrácet. V současnosti je snaha jeho opery průběžně znovu uvádět, a tak není těžké najít v repertoárech předních scén některou z Meyerbeerových oper. Bruselská scéna La Monnaie na závěr sezony obnovila produkci opery Hugenoti z roku 2011. Premiéra musela být kvůli zvýšenému počtu nákaz covidem v souboru odložena, dokonce byl na několik dní pozastaven i provoz divadla. Představení 26. června se naštěstí už odehrálo dle plánu.

Londýnská inscenace Lohengrina pod Hrůšovou taktovkou byla v anglickém operním světě velkou událostí

Původní inscenaci známého amerického režiséra Davida Aldena z roku 2018 (jde o koprodukci s Operou Vlaanderen) obnovil letos v Royal Opera Covent Garden anglický režisér Peter Relton (sedm představení, 19. 4.–14. 5. 2022). Při prvním uvedení působilo Aldenovo pojetí poněkud anachronisticky (ač v dějinách wagnerovské scénografie není inscenace Lohengrina s válečným pozadím neobvyklá). Za poslední čtyři roky se však hodně změnilo: opět jsme se ocitli ve zmítané Evropě ohrožené tyranií, a Aldenův prozíravý pohled na operu, viděný prismatem prostředí rozvráceného válkou, nalezl nyní novou, znepokojivou odezvu v současných událostech.

Quo vadis?

22. červen 2022 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Quo vadis?

Komponovat operu není jen tak. Skloubit vhodné libreto s hudbou, která slouží divadelní produkci, je nadlidsky těžký úkol. Česká skladatelka Sylvie Bodorová se s ním do křížku pustila už podruhé. Její operní prvotinou byla Legenda o Kateřině z Redernu, kterou uvedlo liberecké Divadlo F. X. Šaldy ve světové premiéře roku 2014 v režii Martina Otavy. Ten se tentokrát stal spolu se skladatelkou spoluautorem libreta inspirovaného románem Henryka Sienkiewicze. Dějištěm je antický Řím za vlády císaře Nerona, je to doba pronásledování prvních křesťanů.

Brněnský Otello jako sólo pro Desdemonu

Nové brněnské inscenaci Verdiho Otella není co vytknout, jistě vydrží na jevišti dlouho a obecenstvo mu nebude chybět. Režisér Martin Glaser šel po divadelní stopě spíše zaměřené na monumentalitu vojenského a mocenského prostředí s jedinou kontrastní bytostí, jíž je čistá a milující Desdemona. Scénografie Pavla Boráka vsadila na technické danosti jeviště Janáčkova divadla, na možnost zanořovat scénografické objekty do bočního jeviště nebo horizontálně pohybovat jevištními stoly. Základním scénografickým objektem je monumentální do dáli se táhnoucí kovově patinovaná hradba, od níž se mohou dotvářet další menší prostory i drobné kóje se schody uzavřenými stěnou, která nepustí Otella ani o krok dál. Otellova a Desdemonina ložnice se nápaditě vynoří z podjevištního zázemí. Lůžko potažené rudou textilií s mnoha polštáři se odráží od zlaté stěny. Je to uzavřený intimní prostor určený pouze pro Desdemonu a Otella. Před ním je na ploše jeviště po celé jeho šířce osvětlovací rošt, který dramatizuje dění. Na něm umírá Desdemona, ložnice se ponořuje a prostor kovové pevnosti propouští svými spárami paprsky světla. Velmi působivý konec.

Plameny ve Státní opeře – proč asi?

Součástí dramaturgických směřování Národního divadla (Státní opery) je projekt nazvaný Musica non grata věnovaný uměleckým počinům umělců tvořících mezi oběma světovými válkami, které byly pronásledovány německými fašisty pod názvem Entartete Kunst. Uvedení jediné opery Erwina Schulhoffa Plameny je mimořádným dramaturgickým činem Národního divadla, přesněji řečeno Státní opery, premiéra byla 12. června. Samotné dílo, které v žádném případě není operou v tradičním smyslu toho slova, je tak svérázné, jako byl jeho autor sám. Musíme si vybavit dobu, kdy opera vznikala i skladatelův osud, jenž k ní neodmyslitelně patří. Erwin Schulhoff (1894–1942) byl zázračným dítětem z rodiny dobře situovaného pražského německého obchodníka, jehož talent se projevil už ve třech letech. Jeho matka hrála na violu a malovala a také mezi dalšími příbuznými měl hudebníky. Před první světovou válkou si společně se svými přáteli užíval neobyčejně plodnou dobu pražských uměleckých kontaktů mezi německými a českými souputníky. Mnozí z Němců dokonce uměli i česky, jako ostatně i sám Schulhoff. Jeho čeština, pravda, nebyla perfektní, ale víme, že i řada Čechů se v letech obrození teprve učila správně česky. Erwin Schulhoff měl podle svědectví současníků „absolutní sluch, fenomenální paměť a výjimečné virtuózní schopnosti, mistrovsky hrál z listu, respekt si získal také jako obratný improvizátor a byl vyhledávaným komorním hráčem“. Byl zcestovalý, což ostatně tehdy bylo běžné, učil na konzervatoři, psal i kritiky do německých novin a časopisů, byl v kontaktu mimo jiné také s Aloisem Hábou a jako jeden z prvních interpretoval jeho čtvrttónové klavírní skladby.

Dvě vdovy v Ostravě o emancipaci a genderu

Národní divadlo moravskoslezské chystá na Smetanův rok 2024 cyklus skladatelových oper. Sláva mu – je totiž jediné. Další položkou jeho cyklu jsou Dvě vdovy, jejichž premiéra se odehrála 9. června. Režií byl pověřen slovinský režisér Rocc, který je také autorem prosté scénografie, Belinda Radulović navrhla nepříliš nápadité kostýmy a operu hudebně nastudoval dirigent Marek Šedivý.

Loyova Rusalka v Drážďanech

8. červen 2022 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Loyova Rusalka v Drážďanech

Dvořákovu Rusalku inscenoval Christof Loy před necelými dvěma lety v Teatro Real Madrid v koprodukci se Semperovou operou v Drážďanech, Teatro Comunale di Bologna, Gran Teatre del Liceu Barcelona a Palau de les Arts Reina Sofía ve Valencii. Kopii madridského inscenačního řešení Rusalky v režii Christofa Loye se scénografií Johannese Leiackera, s kostýmy Ursuly Renzenbrink a choreografií Klevise Elmazaje uvedla ve scénickém nastudování Johannese Stepaneka drážďanská Semperoper poprvé 7. května 2022. Viděla jsem 4. června její čtvrtou reprízu a byla to repríza značně atypická. Za dirigentským pultem stál zcela výjimečně pro toto jediné představení pan Christoph Gedschold (od sezóny 2021/2022 hudební ředitel Oper Leipzig), autorkou drážďanského hudebního nastudování a dirigentkou ostatních představení do konce této sezóny je totiž mladá dirigentka Joana Mallwitz (bude od sezóny 2023/2024 šéfdirigentkou a uměleckou šéfkou Konzerthausorchestru Berlín). Na podzim, při další sérii uvedení této Rusalky, se v Drážďanech změní dirigent a také obsazení hlavních rolí.

Prodaná nevěsta a stádo opic

30. květen 2022 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Prodaná nevěsta a stádo opic

Smetanova Prodaná nevěsta – naše národní stříbro – je operní dílo jako každé jiné. Může být vyloženo na bezpočet různých způsobů a vždy záleží především na invenci tvůrčího týmu a na konkrétních interpretech všeho druhu. Také šéfdramaturg Národního divadla Ondřej Hučín ve svém (jako vždy) pečlivě připraveném úvodním článku v programu k inscenaci se touto otázkou dopodrobna zabýval a došel k podobnému závěru. Rozkročenost Prodané nevěsty mezi komickými situacemi a lyrickými vstupy hlavních postav je příčinou zvláštní obtížnosti jejího inscenačního řešení. Tu dává někdo přednost spíše komice, onde se jiný věnuje spíše lyrice a citovosti.

Tosca v Košicích a předávání Libušky Evě Bodorové

Štátne divadlo Košice na sebe výrazně upozornilo na festivalu Opera 2022 ve Stavovském divadle svou inscenací Donizettiho opery Roberto Devereux, které vévodil pozoruhodný výkon mladé pěvkyně Evy Bodorové v roli královny Alžběty. V pondělí 9. května jí byla na představení této opery v Košicích předána ředitelkou festivalu Lenkou Šaldovou a předsedou pořadatele festivalu, Jednoty hudebního divadla, Josefem Hermanem cena festivalu Opera zvaná Libuška. Košický soubor zopakoval ve svém domácím prostředí soustředěný výkon pod vedením svého šéfdirigenta Petera Valentoviče. Roli Sáry, vévodkyně z Nottinghamu obdivuhodně ztělesnila ukrajinská zpěvačka Myroslava Havryliuk, jako její manžel se představil Marek Gurbaľ.

Vtipná Kouzelná flétna v Brně – aneb pan režisér Krobot je veselá kopa

Singspiel Kouzelná flétna je Mozartovou nejhravější operou. Není divu, že ji zvolil ke svému opernímu debutu dosud neoperní režisér Miroslav Krobot. Navíc právě Kouzelnou flétnu, tehdy v činoherním hávu, uvedl v pražském Divadle v Dlouhé téměř před dvaceti lety. Rozvernost a vtip vládly jevišti Janáčkova divadla také díky Schikanederovu libretu po celou první část představení. Ostatně právě libretista byl, jak víme, prvním Papagenem, který je hlavním hybatelem komické polohy této Mozartovy opery, přesněji singspielu. Kontrast mezi veseloherní částí a vážnými promluvami Sarastra, nenávistnými áriemi Královny noci i zkouškami odvahy a moudrosti je tu jádrem pudla. Vybalancovat jej do ideálně celistvé podoby je pochopitelně vždy téměř nadlidský úkol.

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.