Studie
Barbirolli – Beecham – Boult. Tři velká B britské dirigentské scény 20. století
1. únor 2018 Napsal(a) Martin JemelkaVilém Tauský, Libor Pešek, Jiří Bělohlávek nebo Jakub Hrůša. Kdo z hudbymilovné české veřejnosti by neznal jejich jména a nevěděl o jejich dirigentské službě u britských orchestrů v Londýně a Liverpoolu? O britské dirigentské tradici a reprezentativních postavách ostrovních dirigentů 20. století toho víme již podstatně méně, snad jen z biografií Antonína Dvořáka, jistě i vinou politické situace ve druhé třetině minulého století. Náklonnost ostrovních dirigentů k hudební tradici středoevropských národů, včetně českého, si však pozornost zaslouží. Připomeňme si ji alespoň v životních osudech a díle tří z nejvýznamnějších anglických dirigentů 20. století – Thomase Beechama, Adriana Boulta a Johna Barbirolliho, tří velkých B britské dirigentské scény minulého věku.
Beatrice Rana miluje Bacha, vesmír a dobrodružství
10. leden 2018 Napsal(a) Dina ŠnejdarováČtyřiadvacetiletá temperamentní Italka zčeřila poprvé klavírní vody na 14. ročníku prestižní Mezinárodní Van Cliburnovy soutěže, v níž coby dvacetiletý „žabec“ s přehledem dosáhla na stříbrnou medaili, získala cenu publika a během několika dnů vyvolala doslova Rano-mánii. V současné době má natočeny dva pozoruhodné snímky, za sebou bachovské turné, cenu Gramophone za rok 2017 v kategorii Mladý umělec, spolupráci s předními dirigenty a vystupování v top koncertních sálech. Píše se o její mimořádné zralosti, eleganci na pódiu i mimo něj, originalitě, dokonce bývá označována za geniální až zázračnou. Podíváme-li se na její dosavadní profesní život v celé šíři, nejsou tyto superlativy zas tak překvapivé. Ptáme-li se, co stálo za prudkým vzestupem této umělkyně, pak je to kromě nadání hojnost soutěžních zkušeností, inteligence a v neposlední řadě, přesněji řečeno v první řadě, tvrdá práce.
Jméno česko-maďarského dirigenta Ference Fricsaye (1914–1962) obvykle nezaznívá jedním dechem v sousedství těch nejvýznamnějších dirigentských legend dvacátého století. Nemilosrdným osudem, jemuž jako workoholik kráčel bezhlavě vstříc, mu byl vyměřen krátký lidský a ještě kratší umělecký život na přelomu historických a politických epoch, v době přechodu od monaurální ke stereofonní éře. Kubelíkova vrstevníka, hvězdu nahrávací společnosti Deutsche Grammophon Gesellschaft, po brzkém úmrtí z katalogu německé společnosti vytlačili pánové Böhm a Karajan. Přesto však zůstalo několik legendárních snímků, které katalog
Korunovační kantáta Leopolda Koželuha po 225 letech (ve světle doby a interpretace)
13. únor 2017 Napsal(a) Jiří Bartoš SturzInterpretace klasicistního hudebního díla je otázkou filosofického postoje. To je konstatování znějící jako ohraná fráze, kterou lze aplikovat obecně na provádění jakékoli umělecké hudby. Pro hudební klasicismus se však jedná o specifický požadavek, který tuto epochu činí přelomovou. Autor od druhé poloviny 18. století hledá řád na pouti k periodické formě, cizeluje harmonii do průzračnosti, až by se mohlo zdát, že klasicismus je svým odmítáním komplikovaných hudebních struktur vývojovým krokem zpět. Tato hudební epocha se však vydala jiným směrem a z hlediska dobové estetiky, která tehdy pozvolna zaujímala pozice samostatného
Sir András Schiff je trochu jako Hercule Poirot: muž bystrého úsudku, nadprůměrné koncentrace, vysokých nároků na sebe i své okolí, s jemným citem pro psychologii „podezřelých“, v tomto případě skladatelů. Dokáže najít souvislosti tam, kde je „obyčejní smrtelníci“ nevidí, vstřebat do sebe značné množství podnětů a ty pak s obdivuhodnou, skoro až protivnou důsledností přetavit do podoby, nad níž se posluchačům tají dech. Má rád střídmost, kultivovanost a ticho, zároveň nepostrádá smysl pro humor, okořeněný nepatrnými zrnky jízlivosti. Je označován za největšího maďarského hudebníka od dob Bély Bartóka a Zoltána Kodályho,
Během své neuvěřitelně dlouhé a plodné kariéry zůstal Yehudi Menuhin po celou dobu věrný jediné nahrávací společnosti. Od roku 1928, kdy se jeho jméno poprvé objevilo na etiketě šelakové desky, až do posledního projektu v lednu 1998, realizovaného na sklonku života, bylo jeho jméno spojeno s labelem His Master’s Voice, či alespoň s kontinuitou tohoto subjektu. Že se samotný název labelu měnil – nejprve jej spolkla EMI, od roku 2011 je součástí Warner Classics – podle toho, jak se měnil jeho právní status, to je jiný příběh. Tónu stradivárek Yehudiho Menuhina linoucímu se z proslulé trouby však mohl, obrazně řečeno,
Rautavaara reflektoval anjelov, vtáčí cvrkot i Rasputina
26. srpen 2016 Napsal(a) Daniel Hevier ml.„Nikdy sa nepokúšajte nútiť svoju hudbu, pretože hudba dokáže byť veľmi múdra a má svoju vlastnú vôľu. Vie kam má plynúť. Musíte ju počúvať a skúmať materiál, ktorý ste si zvolili. Začnite najprv s tým a potom si materiál sám bude diktovať, kam chce ísť. Netlačte seba, ale snažte sa zistiť, čím sa chce vaša hudba stať."
„Než oči oslepnou či klesne hlava, má žít můj verš...“
18. duben 2016 Napsal(a) Vlasta ReittererováBásníkův verš žil mnohem déle, než jeho autor doufal, žije dodnes a jistě bude žít i po nás. Letos si připomínáme čtyři sta let od úmrtí Williama Shakespeara bez ohledu na to, zda všechna dramata a básně, která spojujeme s jeho jménem, skutečně napsal herec narozený někdy v dubnu 1564 ve Stratfordu nad Avonou, nebo snad 17. hrabě z Oxfordu Edward de Vere, filozof Francis Bacon, Shakespearův
Patrick Lambert: Martinů In His Time / The Recorded Legacy
12. duben 2016 Napsal(a) Patrick Lambert, překlad Vladimíra ŠefrankaKdyž jsem v roce 2014 poznal Patricka Lamberta, zaujal mě jeho entusiasmus, pozitivní myšlení a láska k české hudbě, jeho anglická noblesa a suchý humor. Českou hudbu celý život miluje, sleduje, mapuje i sbírá. Dokonce mám pocit, že má možná nejrozsáhlejší sbírku (zvláště vinylových) nahrávek české hudby mimo Českou republiku. Každý pohled na naši hudbu zvenčí
Josef Ferdinand Norbert Seger se narodil v Řepíně u Mělníka a byl pokřtěn 21. března 1716. Jeho rodiče byli poddaní majitele řepínského panství Jana Jiřího Walderode z Eckhausenu. Nevíme, zda nadaný chlapec byl poslán na studia prostřednictvím hraběte nebo osvíceného administrátora řepínské farnosti Jiřího Karase. Seger absolvoval jezuitské gymnázium v Praze a v roce 1729 vystoupil jako altista