Rozhovory

Dramaturg jako herec pověřený hlavní rolí: S Helenou Spurnou o ostravské opeře a cestě od teorie k praxi

Helena Spurná vystudovala divadelní a hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde získala doktorát a několik let působila jako odborná asistentka. Od té doby pracovala například jako dramaturgyně hudebních pořadů v brněnské redakci České televize a pokračovala ve své akademické kariéře nástupem na Katedru divadelních a filmových studií Filozofické fakulty UP v Olomouci, kde se i habilitovala. K opeře publikovala řadu statí v tuzemsku i v zahraničí, v 90. letech se věnovala též recenzní činnosti. Roku 2004 vydala s kolektivem autorů v Národním divadle v Praze soubor textů Hudební divadlo jako výzva (Interdisciplinární texty), které jsou oceňovaným vhledem do problematiky opery a jiných žánrů hudebního divadla. Roku 2014 jí vyšla kniha Emil František Burian a jeho cesty za operou, v níž podrobně zmapovala operní tvorbu jednoho z nejvýraznějších českých umělců 20. století. Kromě dramaturgické práce v NDM, kterou vykonává od začátku sezony 2019/20, působí i nadále jako vysokoškolská pedagožka a věnuje se badatelské práci ve prospěch opery.

Ida Kelarová: Nejdůležitější je cesta za pravdivým hlasem naší duše

Když jsem v 80. letech žila ve Walesu, umřel mi v Československu táta a máma mi to napsala až po třech měsících. Myslela to dobře, ale neuvědomila si, jak těžké to pro mě bude. Byla jsem v jiném stavu, máma si říkala „ona se sebere a přijede“ – a já bych samozřejmě přijela! Než potom trpět. Protože když mi o jeho smrti napsala, bylo to strašné. Tolik jsem toho tátovi dlužila, tolik pro mě znamenal, tolik lásky mi dal a já mu ani nemohla říct sbohem.

Dopis od Gideona

3. leden 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Rozhovory
Dopis od Gideona

V prosinci minulého roku vyšla v češtině kniha britského muzikologa Davida Fligga Dopis od Gideona, věnovaná skladateli Gideonu Kleinovi, jehož 100. výročí narození přepadá na leden 2020. Gideon Klein se dožil pouhých dvaceti šesti let, zahynul několik měsíců před koncem druhé světové války. David Fligg při této příležitosti odpověděl na několik otázek.

Osamělosti skladatele Zdeňka Pololáníka

Nebývá zcela běžné, aby se po žijícím skladateli pojmenovávaly hudební festivaly. Jméno Zdeňka Pololáníka (1935) mají v názvu hned dva. Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka v České Třebové a Hudební festival Zdeňka Pololáníka v Tišnově. Pokud bychom za vysvětlením hledali průbojného skladatele s touhou dobývat svět, budeme zklamáni. Zdeněk Pololáník je člověkem, který celý život zasvětil službě hudbě, ať už jako skladatel nebo varhaník. V souvislosti s jeho dílem bychom měli zmínit dva světy, ve kterých se jeho tvorba převážně rozprostírá: svět duchovní hudby a svět hudby filmové, televizní a scénické. První z nich byl volbou z vnitřního přesvědčení (navzdory době), druhý spíše z existenční nutnosti. Za dlouhou kariéru skladatele na volné noze Zdeněk Pololáník poskytl také řadu rozhovorů, ke které je stále obtížnější přidat jakýkoliv další. Bylo by ovšem škoda se o to alespoň nepokusit…    

Pavel Vančura: Pro sólový zpěv se musíte narodit

Přesně spočítané to nemá, ale za dvacet let na scéně vytvořil k devadesáti rolím. Většinu v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kde byl od roku 1995 dlouhá léta skutečnou oporou a monolitem. Nabucco, Kouzelná flétna, Rusalka, Trubadúr, Thaïs, Lazebník sevillský, Hoffmanovy povídky, vedle oper účinkuje i v muzikálových produkcích. Hostuje v Plzni, v Ústí nad Labem, v Ostravě i v Praze. A přitom – jak sám říká a jak je třeba zdůraznit – na svůj věk není vlastně na scéně nijak dlouho; kolegové, kteří zpívají od pětadvaceti let, mají v jeho letech na kontě už kolem 150 rolí. Ale basista Pavel Vančura vstoupil na profesionální scénu až ve čtyřiceti letech. Minulý rok z libereckého angažmá vystoupil, přesto ho ale v Šaldově divadle i na dalších scénách stále potkáváme.

San Salvador: Vokální trans v jazyce trubadúrů

Na loňském veletrhu Womex došlo k okamžiku, který se tu sice tak nějak předpokládá, o to hůř naplňuje. Snad každý, kdo slyšel strhující verzi okcitánské polyfonie francouzské skupiny San Salvador, mluvil o naprosté senzaci. Odpovídal tomu počet koncertů nadcházejícího evropského turné, kdy jen v České republice vystoupil smíšený vokální sbor čtyřikrát. Kdo navštívil všechny, zjistil, že San Salvador ze své intenzity navíc nikdy nepolevují.

Záměr byl prostý - postavit nejlepší nástroj. Fazioli

Začít vyrábět kvalitní klavíry v době, kdy trh zaplavují levné nástroje z Číny, kdy existují zavedené značky se stoletou tradicí – málokdo by takový nápad neodsoudil jako předem prohraný. Značka Fazioli ale překvapivě nejen nezkrachovala, ale velmi dobře se jí daří. Klavíry Fazioli lze dnes najít na všech kontinentech – kromě Jižní Ameriky.

Jean-Guihen Queyras: Hudbou proti agresivitě dnešního světa

Violoncellista Jean-Guihen Queyras. Kanadsko-francouzský fenomén. Synonymum univerzality, ovšem při zachování hlubokého vhledu. Viz poslední dva snímky pro Harmonia Mundi: Vivaldiho cellové sonáty a sonáty Clauda Debussyho. Pravidelná spolupráce s Orchestre de Paris, NHK Symphony, Tonhalle Zürich, lipským Gewandhausem nebo Orchestre de la Suisse-Romande. Rovněž ale také s dirigenty a ansámbly tzv. staré hudby Philippem Herreweghem a Freiburg Baroque či Akademie für Alte Musik Berlin. Dále také nahrávky cellových koncertů Györgye Ligetiho a Henriho Dutilleux s Pierrem Boulezem a jeho Ensemble InterContemporain. Rozhovor vznikal po telefonu na konci října. Jean-Guihen volal z Londýna, kde zrovna měl ve Wigmore Hall recitál se svým dvorním klavíristou Alexandrem Tharaud. Mluvili jsme o limitech a toleranci, ale také o koncertech s Pražskými symfoniky 18. a 19. prosince s dirigentem Jac van Steenem a sólovém recitálu v kostele svatých Šimona a Judy 17. prosince. Pro ještě bližší představu: Jean-Guihen dorazí do Prahy z Madridu po provedení Beethovenova Trojkoncertu, kde jsou mu partnery Veronika Eberle a Alexander Melnikov.

Trio Catch: Respekt ke skladatelům, s nimiž pracujeme

V rámci druhého koncertu festival Contempuls vystoupí 1. prosince Trio Catch působící v Hamburku. S violoncellistkou souboru Evou Boesch jsem mluvila o programu, který do Prahy přivezou, o premiére Jakuba Rataje, která u této příležitosti zazní, ale také o rozdílech, které jako interpretka vidí mezi klasickou a soudobou hudbou.

Elisabeth Leonskaja: Každou frázi, kterou hraji, si nejdřív zazpívám

Proslulou klavíristku Elisabeth – či Jelizavetu Iljiničnu, jak nadšeně svolila, abych ji oslovoval – Leonskou čeká gró její letošní spolupráce s Filharmonií Brno a jejím šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem v prosinci, „v předvečer“ beethovenovského roku, kdy ve dvou týdnech provede v brněnském Besedním domě všech pět Beethovenových klavírních koncertů. My jsme si však povídali při příležitosti zářijového zahajovacího koncertu sezony brněnské filharmonie, kdy vůbec poprvé ve své dlouhé kariéře hrála třetí klavírní koncert Bély Bartóka. Bylo logické, že jsme rozhovor otevřeli právě tímto tématem.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.