Rozhovory

Dorota Barová: Písničky mi klepou na dveře

Zpěvačku, cellistku a skladatelku Dorotu Barovou nelze na naší scéně přehlédnout, respektive přeslechnout. Vždyť intenzivně nahrává i koncertuje v duu Tara Fuki, s kapelou Vertigo, v improvizačním triu Tellemarkk, v doprovodné skupině Anety Langerové, v triu s Lenkou Dusilovou a Beatou Hlavenkovou, v rockové sestavě Tugriki. Nemluvě o dalších skupinách i hostováních (Doma Ensemble, Chorchestr, Bucinatores Orchestra, Jaromír Honzák Quintet, Points, Čankišou, Jan Burian…), které kdysi přehledně a zdaleka ne vyčerpávajícím způsobem shrnula kompilace Dorota Barová feat. (2012). Jedné mety však dosud pilná muzikantka nedosáhla. Sólového alba. Právě to se má nyní změnit. Rozhovor proběhl krátce poté, co Dorota pořídila studiové náběry první zcela vlastní desky Iluzja.

Josef Vlach: Hlavně hrejte s chutí

20. listopad 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Rozhovory
Josef Vlach: Hlavně hrejte s chutí

České hudební dějiny jsou tvořeny kamínky tisíců mužů a žen. Vedle mediálních legend, jako například Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů, Talich, Ančerl, Firkušný, Kubelík (Rafael), jsou to silnými vibracemi sálající, leč mediálně utajeně zářící životní osudy osobností, které výrazně ovlivnily svou dobu a my s nimi hrajeme jakousi stínohru. Mezi ně patří i houslista, dirigent a pedagog Josef Vlach (8. 6. 1923–17. 10. 1988). Jeho nejhlubšími brázdami v hudebním poli je založení a vedení Vlachova kvarteta (nejslavnější obsazení: Josef Vlach – Václav Snítil – Josef Koďousek – Viktor Moučka, 1950–1975), obnovení legendárního, původně Talichova, Českého komorního orchestru a dvě dcery. Jana Vlachová (1955) vede Vlachovo kvarteto Praha a průběžně usiluje o nový život Českého komorního orchestru, Dana Vlachová (1957) je členkou Českého tria a vyslala do hudebního života řadu muzikantů. Jubileum jejich otce bylo záminkou, abych je vyzval k velmi osobním vzpomínkám.

Tomáš Brauner mezi Plzní a Zlínem

17. listopad 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Rozhovory
Tomáš Brauner mezi Plzní a Zlínem

Na začátek Smetanova Má vlast a po ní do jara více než desítka společných koncertů. Tomáš Brauner nastoupil od této sezony na místo šéfdirigenta Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně se smlouvou na čtyři roky. U Plzeňské filharmonie, kterou doposud vedl, zůstává hostujícím dirigentem. Pozvání má na příští měsíce a roky k pražským orchestrům i do ciziny. Pokračuje také jeho práce v operních divadlech. O tom všem, ale i o mentalitě muzikantů je rozhovor, který HARMONII poskytl letošní čtyřicátník na samém konci prázdnin během dvojího hostování na Litoměřických svátcích hudby.

Od Mozarta k Firkušnému s Miroslavem Sekerou

Na přelomu listopadu a prosince 2018 proběhne v Rudolfinu už šestý ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného. Tento festival průběžně představuje pražskému publiku v pestré a atraktivní dramaturgii nejproslulejší světové pianisty, ale zároveň také uvádí v každém ročníku vždy jednoho významného klavíristu českého. Po Lukáši Vondráčkovi (2013), Ivo Kahánkovi (jenž hrál na mimořádném úvodním koncertě II. festivalového ročníku s Berlínskou filharmonií), Jitce Čechové (2014), Igoru Ardaševovi (2015), Martinu Kasíkovi (2016) a Tomáši Víškovi (2017) vystoupí letos na Firkušného festivalu Miroslav Sekera – skromný a nenápadný klavírista, jenž vzdor svým nesporným uměleckým kvalitám zůstává tak trochu stranou zájmu širší hudební veřejnosti.

Jan Martiník a David Mareček: Zimní cestou v příliš hlučných časech

Může být vrcholný manažer zároveň prvo­třídním klavíristou? Dá se Winterreise zazpívat tak, aby nenudila? A nejsou tyhle otázky úplně špatně? Odpovědi nechť hledá každý sám. Buď během poslechu nové nahrávky Schubertovy Zimní cesty, na které se potkává basista Jan Martiník s klavíristou a ředitelem České filharmonie Davidem Marečkem, nebo při srovnávání s desítkami starších záznamů, které vznikaly v dobách, kdy jsme ještě nebyli tak rychlí a hluční, jak říká pan Martiník.

Martin Glaser: Radost z představení potřebuji k životu

Jihomoravská metropole bude od poloviny listopadu hostit šestý ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno. Vedle koncertních programů směřujících ke stému výročí vzniku Československé republiky nabídne také kompletní provedení Janáčkova jevištního díla. Řediteli Národního divadla Brno a šéfovi festivalu Martinu Glaserovi vstupuje tato přehlídka do života velmi intenzivně. Třeba už jen všudypřítomnou záhadnou otázkou, proč se letos koná šestý, a ne šedesátý festivalový ročník a proč se už jeho předchůdci nepokusili z nezměrného janáčkovského potenciálu vybudovat podnik podobný třeba proslulému Salcburskému festivalu. Je přesvědčen, že v současnosti je to právě operní divadlo, které udává trendy a směr pro vývoj divadelní tvorby vůbec.

Piotr Anderszewski: Nevím, zda život má smysl, ale Mozart rozhodně ano

Jedno páteční podzimní odpoledne ve Varšavě čekám na klavíristu Piotra Ander­szewského ve vestibulu Chopinovy hudební univerzity. Když přijde, vypadá začátek naší konverzace na chodbě asi takto. (Nemám jej nahraný, ale snažím se o co nejpřesnější reprodukci.)P. A. Dobrý den, mám na vás patnáct minut. Nemám čas.M. N. To snad ne. Potřebuji víc času. Přiletěla jsem kvůli vám až z Prahy.P. A. Kvůli mně? Měla jste si naplánovat nějaký lepší program.M. N. Prostě mně patnáct minut nestačí.P. A. Dobře, dám vám čas do šesti. (Je právě 17.37) Nakonec to naštěstí dopadlo jinak. Piotr Anderszewski mi věnoval celou hodinu. Ze začátku to vypadalo, že si postavil řadu obranných valů proti mým otázkám, ale nakonec valy roztály a rozhovor přirozeně plynul. Přesto v tomto introvertovi cítím silný vnitřní neklid a netrpělivost. S tímto nepokojem koexistuje zvláštní osobní kouzlo. Tahle originální směs nepředvídatelnosti, zadumání a charismatu však působí jednoznačně. Prostě máte chuť přijít tomuhle člověku na kloub, a samozřejmě si také poslechnout, jak hraje.

Šimon Voseček: S publikem musíme komunikovat

Šimon Voseček, skladatel a performer s českými kořeny dlouhodobě žijící v Rakousku, vystudoval na Pražské konzervatoři skladbu u Otomara Kvěcha. Další studium jej zavedlo do Vídně, kde pod vedením Chayi Czernowin absolvoval na tamní hudební univerzitě a kde žije dodnes. Píše opery, orchestrální i komorní díla, jeho hudba byla uvedena v mnoha zemích Evropy i v zámoří na festivalech včetně prestižního Wien Modern či newyorského MATA festivalu. Jeho první celovečerní opera Biedermann a žháři poprvé uvedená ve Vídni roce 2013 byla oceněna rakouským ministerstvem kultury. Je spoluzakladatelem novohudebních těles Ensemble Platypus či Ensemble Lux. Od roku 2012 pak spolupracuje s vídeňskou divadelní skupinou schallundrauch agency. Nyní se na jeho tvorbu můžeme těšit i v České republice, a to na večeru nové hudby Contempuls Night 18. listopadu. Skladbu Pěsti tam ve světové premiéře provede na svém vůbec prvním vystoupení v České republice newyorské kvarteto Yarn/Wire ve složení dvou klavíristek a dvou perkusistů.

Alexandre Collard: Česká hornová hra je famózní

Nadějný mladý francouzský hornista Alexandre Collard, který zvítězil v 70. ročníku mezinárodní hudební soutěže Pražského jara, se vrátí v sezoně 2018/2019 do České republiky. V lednu koncertně vystoupí na Mezinárodním festivalu komorní hudby Euroart Praha a v květnu na MHF Pražské jaro.

Alexander Liebreich: Nová naděje pro SOČR

Alexander Liebreich patří mezi významné německé dirigenty současnosti. Narodil se v roce 1968 v Řezně, studoval na mnichovské Hochschule für Musik und Theater a na salcburské Universität Mozarteum. Jako hostující dirigent stál již u pultu tak významných těles, jako je Concertgebouw Orchestra, Orchestre National de Belgique, BBC Symphony Orchestra, Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin, Münchner Philharmoniker, Sinfonieorchester des Bayerischen Rundfunks, Orquestra Sinfônica do Estado de São Paulo, Dresdner Philharmonie, Orchestre Philharmonique de Luxembourg, Symphony Orchestra Yomiuri Nippon a Symphony Orchestra NHK. V jeho pracovním diáři pro nejbliží roky ale figurují i taková jména jako Mahler Chamber Orchestra, Petrohradská filharmonie, Japan Philharmonic Orchestra, Orquesta de Valencia, Tonhalle-Orchester Zürich, Kjóto Symphony Orchestra, Staatsorchester Stuttgart. Od září roku 2012 působí Alexander Liebreich jako šéfdirigent a umělecký ředitel Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu. Od letošního září se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Rozhlasoví symfonikové spojují s jeho jménem značné naděje.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.