Soutěž v zemi snů

Na přelomu ledna a února 2010 proběhla v Pretorii 5. mezinárodní smyčcová soutěž UNISA (5th Unisa International String Competition 2010). UNISA (University of South Africa) je největší jihoafrickou universitou. Jednou z jejích aktivit v oblasti umění a kultury je činnost Hudební Nadace Unisa, která od roku 1982 pořádá mezinárodní soutěže v oborech zpěv, klavír, varhany, kytara a smyčcové nástroje. Jako jediná v Africe je pretorijská soutěž členem Světové federace mezinárodních hudebních soutěží – WFIMC (z České republiky je členem pouze MHF Pražské jaro). K laureátům soutěže UNISA se řadí dnes již proslulí interpreti jako zpěvačka Renée Fleming, houslistka Sophia Jaffé, violoncellista Alexander Kňazev.

Když jsem v září loňského roku obdržela e-mail, ve kterém mi umělecký ředitel John Roos nabízel účast v porotě, měla jsem při prvním letmém pohledu pocit, že spíše patří do složky automaticky odstraňovaných spamů. O této soutěži jsem do té doby neslyšela, s tejně jako jsem ke své hanbě nevěděla mnoho o Jihoafrické republice a jejím kulturním životě. Moje rodina měla z mého plánu odcestovat na 2 a půl týdne do neznámé a předsudky provázené země velké obavy a uklidnilo je až pár přátel, kteří mi po vlastních zkušenostech tuto cestu naopak vřele doporučovali.

Cesta do JAR je dlouhá, výhodou však je stejné časové pásmo a tak žádný „jet lag“ nehrozí. Alespoň tedy ne Evropanovi. Přesto už na začátku se projevila ohromná velkorysost pořadatele, která provázela soutěžící i porotce po celou dobu soutěže. Dva dny měla porota na aklimatizaci. Konala se pouze večeře, na níž se seznámilo všech jejích devět členů, a následující den pak jediná, avšak zásadní pracovní schůze. Na začátku mně ani mým kolegům-porotcům nebylo zcela jasné, zda oba obory – housle a violoncello – budou soutěžit paralelně, nebo spolu dohromady. Princip byl tedy takový, že oba obory soutěží spolu, přičemž musí být vyhlášena 1. cena pro housle i violoncello. Ostatní ceny se nedělí a jsou udělovány bez ohledu na nástroj. Pro oba obory jsou ještě průběžně udělovány zvláštní ceny: za nejlepší provedení Bacha, Bethovena/Mozarta, soudobé africké skladby (housle i cello měli k výběru dokonce ze dvou), nejlepší recitál. Důležitým bodem bylo seznámení s pravidly práce poroty, která jsou poměrně unikátní, a jak jsme se všichni shodli, zaručují co největší objektivitu s vyloučením jakéhokoliv taktizování. Nepoužívá se bodový systém, ale jsou voleni přímo ti, kteří mají postoupit, respektive konečné pořadí finalistů. Porotci nesmějí mezi sebou ani se svým okolím hovořit o aktivních soutěžících ani nijak sdělovat své názory na ně. To je, jak potvrdili moji kolegové, mimo jiné Michael Frischenshlager, viceprezident WFIMC, systém zcela ojedinělý. Večer následoval velký zahajovací ceremoniál v zaplněném sále s kapacitou 1000 míst a po něm recepce pro účastníky, jejich hostitele, porotu, pořadatele, sponzory a další hosty.

Soutěž v zemi snůNásledující den začala samotná vystoupení 27 kandidátů z 18 zemí světa. Do 2. kola postupovali všichni (opět zcela nestandardní) a měli tak možnost na 6 – 7 skladbách počínaje sólovým Bachem přes klasicistní sonátu/Paganiniho, romantickou skladbu, Beethovena/Mozarta a dále podle vlastní volby, až po soudobé africké autory předvést celý svůj interpretační rejstřík. O d začátku bylo jasné, že má soutěž světovou úroveň. Mezi kandidáty byli vítězové a laureáti jiných podobných klání a mezi nástroji, na které hráli, se hemžila jména jako Stradivari, Guarneri, Gagliano a tak dále (většinou zapůjčené různými institucemi).

Mezi 1. a 2. kolem byla jednodenní přestávka. Pro soutěžící příležitost ke cvičení a zkouškám s klavírem, pro porotu čas pro první z mnoha exkurzí, které pro nás byly pečlivě připraveny po celou dobu soutěže. Z nich snad nejvíce fascinující byly dvoudenní pobyt v přírodním parku, tři takzvané „safari“ projížďky, návštěva townshipu Soweto, kde se v roce 1976 zrodilo povstání vedoucí k pádu apartheidu, a domu Nelsona Mandely. A nemůžu ani nechci v žádném případě pominout mnoho báječných kulinářských zážitků. Zákaz diskusí o soutěžících, který jsme s velkým respektem všichni dodržovali (Zela Terry, Američanka, sólo cellistka Filharmonie v Nice, dokonce odolala pokušení přečíst si CV kandidátů uveřejněná v oficiálním programu, aby nebyla nijak ovlivněna), měl myslím velkou zásluhu na naprosto přátelské a uvolněné atmosféře mezi všemi porotci.

3. kolo – vystoupení 12 houslistů a cellistů bylo rozděleno do dvou odpolední a dvou večerů tak, aby účastníci měli opět dostatečný prostor na přípravu, a také s ohledem na předpokládaný velký zájem veřejnosti. S mírnou závistí jsem pozorovala složení publika (od početných skupin malých školních dětí až po profesionální hudebníky) i jejich spontánní nadšení, které mi připomínalo reakce diváků na mistrovství světa v krasobruslení (pochopitelně netleskali po každém vydařeném skoku na hmatníku).

Během dvou finálových večerů doprovodil Johannesburský symfonický orchestr tři houslisty a tři cellisty před beznadějně vyprodaným hledištěm. Vyrovnanost zastoupení obou nástrojů byla zcela náhodná. Obou večerů se zúčastnil zástupce velvyslance ČR i s rodinou a ke své velké pýše na nich vyslechl třikrát Koncert h moll A. Dvořáka. Mám pocit, že to nebyly Čechy, ale JAR, která ho přivedla k zájmu o klasickou hudbu.

Závěrečné hlasování o vítězích proběhlo na rozdíl od mnoha soutěží rychle a bez nepříjemných emocí a hádek. Každý porotce vyjádřil ve své volbě přesně a jasně svůj názor a konečný resultát odpovídal i názoru publika, což také nebývá časté.

Na ceremoniálu předávání cen, na něž trpělivě čekal naplněný sál, tak jako při zahájení vystoupili se svými velmi osobními poselstvími představitelé pořádající UNISA i jediného sponzora – společnosti Vodacom.

Výsledky:

1. cena – Yura Lee (Korea), housle;

1. cena – Georgi Anichenko (Bělorusko), violoncello;

2. cena – Andrej Baranov (Rusko), housle;

3. cena – Hrachya Avanesyan (Arménie), housle;

4. cena – Alexander Ramm (Rusko), violoncello;

5. cena – Anton Pavlovsky (Rusko), violoncello.

Porotci se při odletu loučili slovy: „Je konec snu! Zpátky do reality!“ A není divu. Propojení vrcholných hudebních výkonů s výjimečnými zážitky z úchvatné země, jakou je JAR, na nás působilo jako sen. To vše by nebylo absolutně možné bez obrovské finanční podpory, kterou Vodacom poskytuje již 10 let. Z projevů jeho představitelů na úvodním i závěrečném ceremoniálu i při neoficiálních setkáních s porotou bylo jasné, že tento jihoafrický komunikační gigant se 40 milióny zákazníků je na svoji roli při pořádání soutěže patřičně hrdý. Výsledkem je, že finanční hodnota rozdělených cen přesahovala v přepočtu 2,5 miliónu korun (obě 1. ceny po půl miliónu). Dalším lákadlem pro budoucí možné české účastníky může být fakt, že zpáteční letenka do Pretorie je zcela hrazena pro všechny, pro vítěze je zajištěno jihoafrické turné.

Sdílet článek: