Program letošního ročníku Smetanovy Litomyšle je nadepsán slovem „Smíření“ a dramaturgie je mnohem širší, než by se u operního festivalu dalo očekávat. Blíže o ní umělecký ředitel festivalu Vojtěch Stříteský.
Jak vás napadlo dát festivalu obecnější myšlenkový rámec? Téma „Smíření“ se samozřejmě váže k 60. výročí konce II. světové války, ale zdaleka to nebyl jediný impuls. Rozhodně nám nešlo o to pietně uctívat jedno konkrétní výročí – mám totiž často pocit, jako by válka v duších mnoha lidí neskončila.
Půjde jen o díla spojená nějak přímo s válkou? Rozhodně ne. Samozřejmě, když jsme do programu vřadili Brundibára Hanse Krásy a Šostakovičovu Leningradskou , tak je to tematicky zřetelné. Ale na pořadu je i mnoho děl, která mají ve svém programu určité spočinutí. Například jeden z „úhelných“ koncertů, na němž jsme se domluvili přímo s Jiřím Pavlicou, je jeho Oratorium smíru , které se zpívá v mnoha jazycích, v názvucích rozličných náboženství, a přesto s jednou konstantou všem lidem společnou: láskou. Velký podíl v programu mají německy a rusky mluvící autoři, hlavně nádherné poselství hudby Bachovy, Beethovenovy nebo Mahlerova Píseň o zemi .
Do této linie by patřila určitě inscenace hry Na miskách vah Ronalda Harwooda? Jistě. Drama o vině, nevině či míře provinění německého dirigenta Wilhelma Furtwänglera připravuje k uvedení pardubické divadlo a premiéru tam má několik dnů před naším festivalem. U nás to bude vlastně druhá premiéra – v prostorách, který je pro tuto hru naprosto jedinečný. Režiséru Michaelu Tarantovi jsme vloni nabízeli několik možností, kde hru provádět – ale jeho nadchla hned ta první. Ukázali jsme mu interiér Piaristického kláštera, odsvěcený kostel Nalezení sv. Kříže, který více jak 40 let chátral. Okamžitě mu naskočila asociace s rozbombardovaným Berlínem, kde se drama o soudu s německým dirigentem odehrává. Kromě hudby reprodukované je navíc do inscenace zapojena i pardubická Komorní filharmonie, kterou bude představitel Furtwänglera dirigovat přímo.
Smetanova Litomyšl ovšem nadále zůstává operním festivalem… Letos se podaří naplnit jeden dlouholetý dramaturgický sen, jímž je uvedení kompletní opery Richarda Wagnera. Bude to romantický Tannhäuser , půjde sice „jen“ o koncertní provedení, ale pro roli Alžběty jsme získali Evu Urbanovou a v titulní roli vystoupí Wolfgang Millgramm, kterého možná někteří znají jako Tristana z hostování v Národním divadle. Každý rok zařazujeme pravidelně některou ze Smetanových oper, letos je to nová Prodaná nevěsta v podání opery Národního divadla, která k nám zavítá též s Verdiho Traviatou . A kromě zmíněné dětské opery Brundibár bude znít koncertně také Gershwinova opera Porgy a Bess . Její uvedení nám přijde patřičné i vzhledem k tématu.
Ze kterých hostů máte největší radost? Jsem rád, že se k nám znovu vrací Dagmar Pecková, která má k Litomyšli velmi blízký osobní vztah. A není také žádným tajemstvím, že Mahlerova Píseň o zemi je přímo „srdečním dílem“ Jiřího Bělohlávka. Za onemocnělého Sergeje Larina jsme našli vynikající náhradu v osobnosti rakouského tenoristy Herberta Lipperta. Věřím, že to bude skutečný mahlerovský svátek. Na úvodním koncertě se českým posluchačům představí asi prvně mezzosopranistka Annely Peebo, která je už nějaký čas hvězdou důležitých světových pódií.
Prý do budoucna uvažujete také o Brynu Terfelovi? Ano – pozvání na rok 2006 nakonec z časových důvodů nemohl přijmout, ihned jsme jej tedy kontaktovali pro některý z dalších ročníků. Pro ten příští rozjíždíme jednání o účasti některé světové hvězdy.
Je program stavěn tak, aby si lákavé koncerty našli i méně nároční posluchači? Určitě nečiníme a ani do budoucna nebudeme dělat nějaké laciné efekty, neboť si přejeme, aby všechny koncerty měly svou kvalitativní úroveň. Do programu sice občas zařazujeme i pořady, které jsou přístupnější také méně znalým ctitelům hudby, ale to neznamená, že se budeme podbízet.
Je pravda, že se letos festival rozšiřuje také o výtvarnou řadu? Litomyšl je lákavým architektonickým skvostem s řadou galerií a atraktivních výstavních ploch, pořádají se tu v průběhu roku desítky výstav. Domluvili jsme se nyní proto s jejich pořadateli na určité koordinaci časové i tematické a nejméně další tři roky – v průběhu festivalu – jsou pod pojmem „Smetanova výtvarná Litomyšl“ již dány. Další důvod, proč se rozjet k nám do Litomyšle.
