K čemu tak dlouhý úvod? To jen proto, abych vysvětlila jistou nesourodost v následujících údajích. Výběr byl z praktických výše uvedených důvodů zaměřen pouze na největší italská operní divadla, neboť ta určují trend a mohou nám pomoci odpovědět na otázku: které z českých oper a kterých autorů jsou v Itálii nejčastěji prováděny? Můžeme vysledovat určité vlny v obdobích a způsobech provedení? Milým a neočekávaným zjištěním byla pro mě těsně před uzávěrkou tohoto článku skutečnost, že benátské La Fenice v programu k tamnímu představení Příhod lišky Bystroušky uveřejnilo seznam veškerých představení Janáčkových oper v Itálii od roku 1936 až do roku 1999, kdy se tato inscenace konala. Máme tedy poměrně kompletní představu o rozšíření Janáčkových oper, a to i v menších provinčních divadlech, zatímco u dalších klasiků je evidence omezena jen na nejreprezentativnější italské scény.
Bedřich Smetana
1952 Florencie / Comunale Prodaná nevěsta
1957 Neapol / San Carlo Prodaná nevěsta
1959 Milán / La Scala Prodaná nevěsta
1967 Palermo / Regio 2 Prodaná nevěsta
1968 Neapol / San Carlo 4 Dalibor
1968 Benátky / La Fenice 2 Prodaná nevěsta
1970 Parma / Regio 4 Prodaná nevěsta
1999 Cagliari / Lirico Dalibor
Antonín Dvořák
1958 Benátky / La Fenice Rusalka
1972 Parma / Regio 5 Rusalka
1994 Řím / Opera Rusalka
Leoš Janáček
1936 Turín / RAI 1 Její pastorkyňa
1941 Benátky / La Fenice Její pastorkyňa
1952 Řím / Opera Její pastorkyňa
1956 Turín / RAI 1 Z mrtvého domu
1957 Florencie / Pergola 2 Káťa Kabanová
1958 Milán / La Scala Příhody lišky Bystroušky
Milán / RAI 1 Její pastorkyňa
1960 Florencie / Pergola Její pastorkyňa
Turín / RAI 1 Věc Makropulos
1963 Perugie / Morlacchi 3 Z mrtvého domu
1965 Řím / RAI 1 Káťa Kabanová
Terst / Verdi Její pastorkyňa
1966 Janov / Comunale Její pastorkyňa
Florencie / Comunale 3 Věc Makropulos
Milán / La Scala Z mrtvého domu
1967 Florencie / Comunale 3 Výlety pana Broučka
1968 Reggio Emilia / Municipale 4 Káťa Kabanová
Bologna / Comunale 4 Káťa Kabanová
Brescia / Grande 4 Káťa Kabanová
Neapol / San Carlo 4 Káťa Kabanová
1970 Turín / Nuovo Její pastorkyňa
1973 Benátky / La Fenice Z mrtvého domu
1974 Bologna / Comunale 4 Její pastorkyňa
Modena / Comunale 4 Její pastorkyňa
Reggio Emilia / Municipale 4 Její pastorkyňa
Piacenza/ Municipale 4 Její pastorkyňa
Milán / La Scala Její pastorkyňa
1976 Terst / Verdi Káťa Kabanová
Řím / Opera Její pastorkyňa
1978 Bologna / Comunale 4 Z mrtvého domu
Reggio Emilia / Municipale 4 Z mrtvého domu
1979 Palermo / Massimo – Garibaldi Její pastorkyňa
Janov / Margherita Káťa Kabanová
1982 Reggio Emilia / Municipale Z mrtvého domu
Parma / Regio Z mrtvého domu
Modena / Comunale Z mrtvého domu
Piacenza / Comunale Z mrtvého domu
Napoli / San Carlo Její pastorkyňa
1983 Florencie / Comunale Z mrtvého domu
1985 Terst / Verdi Její pastorkyňa
Benátky / La Fenice Z mrtvého domu
1987 Janov / Margherita Výlety pana Broučka
1988 Spoleto / Nuovo Její pastorkyňa
1989 Florencie / Comunale Káťa Kabanová
1993 Florencie / Comunale Její pastorkyňa
Turín / Regio Z mrtvého domu
1994 Bologna / Comunale Z mrtvého domu
1998 Spoleto / Nuovo Příhody lišky Bystroušky
1999 Catania / Bellini Káťa Kabanová
Neapol / San Carlo Věc Makropulos
Benátky / PalaFenice Příhody lišky Bystroušky
2000 Neapol / San Carlo Její pastorkyňa
2003 Milán / La Scala Příhody lišky Bystroušky
Bohuslav Martinů
1969 Parma / Regio 6 Řecké pašije
2003 Lugo / Rossini 7 Mirandolina
Hans Krása
1997 Florencie / Comunale Brundibár
1 koncertní provedení – 2 Národní divadlo Bělehrad – 3 Janáčkovo divadlo Brno – 4 Národní divadlo Praha – 5 Smetanovo divadlo Praha – 6 Státní Opera Ostrava – 7 Wexford Opera Festival
Na první pohled je zřetelné, že nejuváděnejším českým operním skladatelem je Leoš Janáček a není to jen proto, že ve výčtu jeho oper jsou, na rozdíl od ostatních autorů, zahrnuta i menší divadla. Je evidentní, že zatímco z Dvořáka znají v Itálii jen Rusalku a ze Smetany pouze Prodanou nevěstu a Dalibora , velké Janáčkovy opery kolují po Apeninském poloostrově poměrně často:
Scénické provedení – Koncertní provedení
Její pastorkyňa 182
Věc Makropulos 91
Káťa Kabanová 91
Z mrtvého domu 61
Příhody lišky Bystroušky 4
Výlety pana Broučka 2
Uvedená čísla pokrývají v období 1936-1999 všechna italská divadla, v letech 1999-2003 jen největší scény (Milán, Turín, Benátky, Verona, Florencie, Řím, Neapol, Palermo, Cagliari)
Jako první, ve 30. a 40. letech, byla uváděna, koncertně i scénicky, Její pastorkyňa ; od 50. let Prodaná nevěsta , Káťa Kabanová, Z mrtvého domu i Rusalka . Od první poloviny 60. let zájem o českou operu v Itálii postupně narůstá (nepochybně i díky silné pozici a vlivu místní komunistické strany), až po klíčové období kolem roku 1968, kdy si svou cestu na italská pódia našly i Řecké pašije Bohuslava Martinů. Výrazným rysem 60. a 70. let je skutečnost, že se inscenátoři snaží o jistou autentičnost představení: poněkud úsměvný je přitom fakt, že nastolit český a moravský kolorit zamířili do Itálie nejprve Slované srbští z Bělehradu (1957: Florencie – Káťa Kabanová ; 1967: Palermo – Prodaná nevěsta ; 1968: Benátky – Prodaná nevěsta ) a teprve později „naši“.
Převážná většina měst, kam v těchto dvou desetiletích při početných italských turné zamířily naše operní soubory, leží v kraji Toskánsko a zejména v kraji Emilia-Romagna, to jest v regionech tehdy spravovaných komunistickou stranou (dodnes regiony velmi citlivé na sociální problémy a rozšíření kultury mezi nejširší vrstvy obyvatel): Florencie, Bologna, Modena, Reggio Emilia, Piacenza, Parma apod. Tato města tvoří kostru italských zájezdů Národního a Smetanova divadla v Praze (1968: Reggio Emilia, Bologna, Brescia, Neapol – Káťa Kabanová ; 1974: Bologna, Modena, Reggio Emilia, Piacenza – Její pastorkyňa ; 1978: Bologna, Reggio Emilia – Z mrtvého domu ). Několik představení bylo v té době inscenováno rovněž Janáčkovým divadlem z Brna a ostravskou Státní operou. V Itálii tak hostují dirigenti Jaroslav Krombholc, František Jílek, Zdeněk Chalabala, Ondrej Lenárd, Jiří Pinkas, Václav Nosek, Josef Kuchyňka a režiséři Václav Kašlík, Ilja Hylas, Hanuš Thein, Miloš Wasserbauer, Václav Věžník aj., choreografové Jiří Němeček a R. Karhánek. Mezi scénografy vynikají jména Karla Svolinského, Josefa Svobody, Vojtěcha Štolfy, Františka Tröstera, Otakara Schindlera či J. A. Šálka.
V 80. letech nastává změna a představení českých oper jsou svěřována opět místním souborům, s přizváním českých dirigentů, režisérů, scénografů apod. S výjimkou hostování Jiřího Menzela ve Smetanově Daliboru v Cagliari na Sardinii (1999), postupně i tyto funkce přecházejí do rukou italských a zahraničních umělců. Na tomto místě zmiňme alespoň světově známá jména: režiséři Luca Ronconi (Věc Makropulos ) a Ermanno Olmi (Její pastorkyňa ), výtvarník Emanuele Luzzati (Její pastorkyňa ), dirigenti Oscar Danon, Lovro von Matačič, Semjon Byčkov, Richard Hickox ad. S výjimkou hostování českých pěvců většina těchto představení byla samozřejmě v italské verzi. Občas docházelo i ke komickým situacím: například v roce 1982 společná produkce divadel v Parmě a Reggiu Emilia uvedla Janáčkovu Věc Makropulos v italském znění s výjimkou hlavní představitelky, kterou ztvárnila Naděžda Kniplová, zpívající česky. Současný celosvětový trend inscenovat opery v originálním znění s titulky v místní řeči ovlivnil pozitivně i soudobé české operní inscenace v Itálii.
Na závěr tedy nezbývá než si přát, aby vstup České republiky do Evropské unie měl podobný blahodárný účinek jako kdysi rok 1968 a spektrum děl našich autorů na scénách italských divadel narůstalo. Nastal čas i pro Bohuslava Martinů?
