Rezidenční umělkyně letošní sezony České filharmonie Julia Fischer vystoupí v pondělí 20. listopadu se svým kvartetem v Dvořákově síni Rudolfina na koncertě Českého spolku pro komorní hudbu. Na violoncello hraje v tomto ansámblu Benjamin Nyffenegger, zástupce koncertního mistra violoncellové skupiny Orchestru Tonhalle Curych, sólista i nadšený komorní hráč, který kvartetní interpretaci doplňuje hrou v Oliver Schnyder Triu. Devětatřicetiletý švýcarský hudebník, který hraje na violoncello od Mattea Goffrillera z roku 1710, je i nepřeslechnutelnou osobností Estonského festivalového orchestru, který Paavo Järvi vytvořil z nejlepších evropských orchestrálních hráčů pro hudební festival v Pärnu. Náš rozhovor se tedy pochopitelně točil kolem orchestrální i komorní hry.

“Mad genius.” “Genius, plain and simple.” “A game-changer.” “Vocal and choral innovator.” “Out of control.” These are just a few of the terms people use when talking about Roger Treece. A mastermind behind many projects, including VOCAbuLarieS with Bobby McFerrin, a “unique masterpiece of brilliant and unprecedented choral timbres and sounds”, “setting new standards for choral recordings”, “the future of choral music.” His revolutionary music teaching method, Musical Fluency, equally accessible to both singers and instrumentalists, is considered to be a watershed in music education theory and practice.

Bylo to zvláštní odpoledne: brněnský Zelný trh byl v letním žáru už skoro prázdný a rozlehlé prostory tamní historické budovy Moravského zemského muzea odrážely vzdálené tóny barokní hudby tu a tam přerušované poznámkami dirigenta. Tak jsem ve správném čase na správném místě: mám tu totiž domluvený rozhovor s Andreasem Schollem, kontratenorem světového renomé, který tu právě zkouší z Czech Ensemble Baroque na blížící se koncert.

Ve dnech 9. a 10. října přivítá město Brno 57. ročník Mezinárodního hudebněvědného kolokvia, které bude vůbec poprvé také streamováno, a to v přímém přenosu. Tematicky naváže na knihu Nové cesty opery, která vyšla v roce 2021 a je věnována československé meziválečné hudební avantgardě. Letošní ročník vznikl ve spolupráci s projektem Musica non grata, neboť díla většiny skladatelů, o kterých bude řeč, ocejchovali nacionální socialisté nechvalně známou nálepkou „zvrhlá hudba“. V Brně se sejdou významné světové osobnosti, a to nejen muzikologové, ale také režiséři, dirigenti, intendanti, nakladatelé a další lidé z praxe. Jaká témata ve svých příspěvcích a v panelové diskusi otevřou? A o jak vzrušující době si to vlastně budeme povídat? Zeptali jsme se dramaturgyně letošního ročníku, muzikoložky a teatroložky Heleny Spurné.

Pane řediteli, Janáčkova filharmonie slaví v této sezoně sedmdesáté výročí, konkrétním datem vzniku byl 1. leden 1954. Tedy život několika generací, vše zarámované do řady společenských krizí a proměn: na počátku drsný socialismus, oteplení let šedesátých, okupace, normalizace, státoprávní změny, sinusoida budování kapitalismu, covid, krize válečná a ekonomická. Jak se s tím vypořádávala a vypořádává filharmonie, navíc v městě, které má výjimečnou energii, ale také výjimečné společenské problémy? Vzhledem k tomu, že se dostáváme do osmé dekády naší existence, tak snad je možné říct, že se JFO se vším, co jste popsal, vypořádala dobře. Mě se vzhledem k mému věku týká jen posledních pár bodů. I nyní aktuálně žijeme v období jakési transformace společnosti, která myslím ještě neskončila, a tak je obtížné to posuzovat. Historicky má provozování symfonické hudby na Ostravsku poměrně silnou a více než stoletou tradici a já v tomto pozadí cítím základ naší současné umělecké stability. Ano, Ostrava je specifickým městem, to je známá věc. Ovšem právě to je jaksi zdrojem její energie, která je mimořádná. Já osobně jsem tu vždy cítil obrovskou uměleckou svobodu.

Světovými pódii žádaná, kritiky oceňovaná a posluchači obdivovaná, všestranná a okouzlující hvězdná Magdalena Kožená. V nitru však stále moravské děvče, které baví na pódiu extravagance, ale v soukromí tenisky, a které stále vnímá zodpovědnost za každý zazpívaný tón.

S cimbalistkou, zpěvačkou, skladatelkou a učitelkou Zuzanou Lapčíkovou mě spojují dvě lásky – moravský folklor a Jan Amos Komenský. Naposledy jsme si povídali v roce 2010. Zajímalo mě, jaké jsou její názory, život a lidský úděl v roce 2023.

Významná francouzská altistka se narodila v Paříži. Kromě klavíru a zpěvu vystudovala také filozofii na Sorbonně. Osmého srpna bude hostem Mezinárodního festivalu Letní slavnosti staré hudby. Spolu se souborem Collegium Marianum provede program nazvaný Canto d’Orfeo. Vedle slavné Gluckovy árie Che faró senza Euridice v něm zazní hudba Antonia Vivaldiho, Johanna Joachima Quantze, Johanna Josefa Fuxe a dalších.

Jeden z nejcharismatičtějších českých sólistů se narodil v moravskoslezské metropoli. Ve svých 14 letech byl přijat na Ostravskou univerzitu, kde jako „zázračné dítě“ dokázal interpretovat i ty nejtěžší skladby pro sólové housle. Dodnes je s nádhernou hráčskou vášní interpretuje jako houslový virtuos, a navíc vychovává další generaci houslistů. Ve svých 35 letech vstupuje do 10. sezony jako koncertní mistr České filharmonie. Hudba rezonuje celou jeho duší i srdcem a jeho koncerty se stávají opravdu nezapomenutelnými zážitky. Miluje své housle, které mu zapůjčil Jiří Bělohlávek, rychlá auta, drony, které si bere i k moři – a svých pět dětí.

Martin Ballý je klavírista a pedagog. Než mu operace ruky znemožnila aktivně vystupovat, byl vyhledávaným interpretem a členem komorního souboru Ars trio. Supraphon právě vydává trojalbum jeho archivních nahrávek, jak sólových, tak pořízených s tímto souborem.