Rozhovory

Julie Braná: Živý kontakt s publikem je pro mě zásadní

Jsou mezi námi muzikanti, kteří ve svém oboru dosáhli špičkové úrovně a nemají nouzi ani zahraniční angažmá. Zároveň vyučují novou generaci a jejich pedagogické úspěchy jsou zcela hmatatelné. Mezi takové umělce patří i flétnistka Julie Braná.

Lukáš Vondráček: Když se snažíte, rozezpíváte i křáp na vesnici

Jméno Lukáše Vondráčka vzbuzovalo během letošní Dvořákovy Prahy, zasvěcené výhradně českým hudebníkům, velkou pozornost. I proto, že se tento světoznámý klavírista nepředstavil jen jako sólista v Rachmaninovově 2. klavírním koncertu, ale především se podílel – jako dramaturg i interpret – na nezapomenutelném vyznění komorní řady festivalu. Ve třech večerech se ukázal nejen jako skvělý klavírista, který dokáže svůj nástroj rozeznít až symfonicky, ale i jako pozorný a citlivý komorní partner, který dokáže inspirovat své spoluhráče. Jaký je klavíristův vztah k nástroji, který ovládá tak fascinujícím způsobem? A s jakými pocity se vrací do Prahy? I o tom mluví v následujícím rozhovoru.

Ladislav Horák: Současná situace je pro hudebníky a umělce vůbec likvidační

Koronavirová pandemie těžce dolehla na statisíce lidí v tomto státě.  Nejhůře na tom jsou asi  hotely, cestovky a kultura. A na dně, od něhož bychom se mohli odrazit, pořád ještě nejsme. Postiženo je i hudební školství – základní umělecké školy, konzervatoře, vysoké školy. Položil jsem zástupně několik otázek profesoru Ladislavu Horákovi, jenž je nejen   statutární zástupce ředitele Pražské konzervatoře, ale i  akordeonista mezinárodní  úrovně.

Pavel Zemek Novák: Skladatel se každý den dotýká ostré hrany mezi pravdou a lží

Soustředěnost, introverze, pokora a vnitřní klid. To jsou čtyři první klíčová slova, která mne napadají při neobratném pokusu o charakteristiku skladatele Pavla Zemka Nováka (1957). Žák Miloslava Ištvana a Gérarda Griseyho, pedagog konzervatoře Brno by mohl být dobrým reprezentantem současné duchovní hudby, kdyby tato kategorie byla transparentní a nenesla na sobě historickou zátěž skladatelů pracujících ve službách církve. Vrcholem jeho díla, kam spadají symfonie, komorní i sólové skladby, je pro mne cyklus 24 preludií a fug (1989–2006) premiérovaný v Londýně v roce 2007. Ve stejném roce byl autor pozván k přednáškám, seminářům a provedení svých skladeb na Trinity College v Londýně, na univerzitě v Cardiffu a na Music College v Birminghamu. Skladatelovým padesátinám byl věnován koncert v South Bank Centre v provedení The Schubert Ensemble.

Zpěváci bez zpěvu i práce aneb Kde je smysl a nesmysl?

Mám to štěstí, že součástí mojí práce je poslouchat jejich hlasy. Nechávám se jimi inspirovat, potěšit nebo dojmout, probouzet z blbé nálady, učím se od nich, že v krásném zpěvu je kus řemesla, nesnadno pojmenovatelného kouzla i pravdivého postoje ke světu a sama k sobě. Teď, podruhé v letošním roce, musí ztichnout a já považuju za svou povinnost jim dát slovo aspoň tímto způsobem.

Vladimír Jopek o koncertech pro děti: Je potřeba mít pravdivý kontakt

Dětské koncerty s jeho podpisem se staly malým klenotem. Po dlouhou dobu deseti sezon se mohly děti i jejich rodiče či prarodiče těšit na dětské koncerty pořádané ve Dvořákově síni Rudolfina v rámci abonentního cyklu PKF – Prague Philharmonia v režii Vladimíra Jopka. S dlouholetým odstupem je již možné hodnotit.

Inspirace v životě a díle Jiřího Temla

Málokdo dnes ví, že mohl od autora sugestivní Symfonie č. 3 Kafka, Koncertu č. 3 „Te Deum laudamus“ pro varhany a orchestr či stovek líbezných i temperamentem sršících úprav lidových písní slyšet v autobuse jazzovou skladbičku Karlex, že z rozhlasu zaznívala jeho taneční a swingová hudba, na LP jsou nahrané jeho popové šlágry, baletní studio tančilo na jeho hudbu a že mu to šlo téměř samo. Jenže mu to nestačilo. Do jazzových skladeb přidával cembalo, na vyšší úroveň povznášel sféru vyšší populární hudby, neboť i zde překvapoval a s klidem „trápil“ hudebníky v 5/8 taktu. Svazoval ho stereotypní rytmus a ani barvy nástrojů mu nestačily. To vše bez tradičního hudebního vzdělání. Neodolal však pokušení a vydal se od psacího stroje a ekonomických listin na náročnou a mimořádně zajímavou cestu za artificiální hudbou.

Dirigentka Gabriela Tardonová: Patnáct let se současnou hudbou a s hlavou vztyčenou

V poslední prázdninový den, příhodně slunečný, předtím než nedočkavé a deštivé 1. září zaklepalo na dveře, jsem se v prostorách Základní umělecké školy Zbyňka Mrkose setkal s Gabrielou Tardonovou, místní pedagožkou a dirigentkou orchestru Ensemble Opera Diversa. Povídali jsme si nejen o fungování ansámblu a tvorbě dramaturgie, ale také o úskalích současných oper a čtení skoupých partitur.

Životní otisky Evy Dřízgové

22. září 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Rozhovory
Životní otisky Evy Dřízgové

Lyrická sopranistka, sólistka opery divadla Antonína Dvořáka v Ostravě, koncertní pěvkyně, dvojnásobná držitelka ceny Thálie, pedagožka, vedoucí katedry zpěvu na Ostravské univerzitě. Probraly jsme toho mnoho, ale od všech životních témat jsme se vždy obloukem vrátily k jedinému… ke zpěvu.

Robert Carsen: Janáčkův Osud si dělá, co chce

Jeho inscenace patří k těm divadelně hluboce přesvědčivým. Poprvé se českému publiku představil na festivalu Janáček Brno v roce 2016. Ke všeobecnému nadšení tu uvedl svou inscenaci Káti Kabanové, teď pro tentýž festival připravuje Osud.

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.