Narozeninová návštěva u hvězdy pražského a brněnského národního divadla Libuše Domanínské (4. 7. 1924), jejíž kariéra byla úzce spjatá s operním dílem Leoše Janáčka (3. 7. 1854). V letošním roce oslaví oba kulaté výročí, Janáček 165 a paní Domanínská 95 let. Do pečovatelského domu na jižní Moravě mě doprovodila žačka paní profesorky, sopranistka Jana Šrejma Kačírková, a bratr oslavenkyně pan Zdeněk Klobáska. Drobná bělovlasá paní nejistě vstala, omluvně se usmála a tiše pronesla, že rozhovor je vyloučený, protože si nic nepamatuje. Kdysi suverénně ovládala jeviště a jedinečným hlasem předkládala světovému publiku lidská dramata (především) Janáčkových oper. Heroina, hvězda, umělkyně. Střípky vzpomínek předkládám tak, jak zazněly, s občasným upřesněním Jany a Zdeňka.

Momentálně je Nathalie Stutzmann třetí sezonu šéfdirigentkou norského Kristiansand Symphony Orchestra, u dalších orchestrů hostuje. Natočila dohromady přes 50 snímků. A zpěv neopustila. Nathalie Stutzmann vždycky trochu vybočovala. Jako jediná ve svém okolí se v dětství věnovala hudbě, v pubertě ji začaly bavit motorky a kožené bundy, po úspěšné pětadvacetileté dráze sólové zpěvačky, v níž byla díky mimořádné barvě hlasu a skvělé technice označena za jednu z nejlepších světových altistek, se rozhodla přibrat ke zpěvu ještě taktovku. Harmonie pokračuje v představování současných významných dirigentek.

S Vasilijem Sinajským jsme se potkali v Ostravě na sklonku září 2020 krátce před jeho inauguračním koncertem v nové roli šéfdirigenta a hudebního ředitele Janáčkovy filharmonie Ostrava. Prýštil z něj entuziasmus a chuť do práce s orchestrem, který si během uplynulých hostování velmi oblíbil. Hovořili jsme i o tom, jak koronavirus ovlivnil jarní hudební život, a netušili jsme, co způsobí nadcházející sezoně. Leckteré plány pana šéfdirigenta vzaly za své, ale je třeba doufat, že většina z nich se uskuteční. Třiasedmdesátiletý Vasilij Sinajskij, rodák z ruského města Inta, nyní žijící v Amsterodamu, je srdečným společníkem, který zasvěceně vypráví o české hudbě i českých interpretech.

V době bezbřehého covidového streamování hudby nabídla 29. listopadu Česká filharmonie díky svému vynikajícímu studiu online koncert, na nějž se dlouho nezapomene. Neokázalou hvězdou večera byl dirigent John Eliot Gardiner. Rozhovor se uskutečnil před koncertem.

Rozhovor s trubkárom Stanislavom Masarykom, víťazom nedávneho konkurzu Českej filharmónie na miesto prvej trúbky, mal nakoniec nielen príjemný spád, ale aj autentickú slovenskú atmosféru. Interview v rodnej reči sme totiž celkom náhodou viedli rovno pod hrebeňmi Vysokých Tatier. Stanislav Masaryk je však rovnako doma ako v slovenských, tak aj v českých hudobných telesách a ako sám vraví, vďaka rozmanitým podnetom, ktoré na svojich pôsobiskách získava, si dokáže tvoriť celkom vlastný pohľad na interpretáciu.

V únoru tohoto roku oznámil operní režisér a výtvarník Tomáš Ondřej Pilař rezignaci na post šéfa plzeňského operního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni. Ve svém prohlášení uvedl, že jej opouští po šesti letech z důvodu odlišných názorů na její další směřování. V květnu pak přišla zpráva, že od 1. září 2020 bude šéfovat souboru opery Jihočeského divadla. Náš rozhovor nešlo začít jinak než reflexí těchto změn.

Když jsem si s Marcem Armiliatem koncem října povídala, nebylo ještě jasné, jestli se jeho vystoupení v Praze u PKF – Prague Philharmonia začátkem prosince skutečně dočkáme. Ve dnech, kdy tento rozhovor vychází, to už jasné zřejmě je. Bez ohledu na to, jak to dopadlo, jsou však slova tohoto slavného dirigenta rozhodně aktuální. A budou aktuální za měsíc, za rok i desetiletí: jeho láska k hudbě a oddanost opeře jsou zcela nadčasové. Umělec, jenž má za sebou působení ve všech nejvýznamnějších operních domech, byl součástí fenoménu Tři tenoři a je držitelem ocenění Grammy, hovoří v interview o tom, jak se za jeho kariéru svět opery změnil, k čemu vždy vede orchestr nebo proč je Itálie nejlepší zemí na světě.