Když jsem si s Marcem Armiliatem koncem října povídala, nebylo ještě jasné, jestli se jeho vystoupení v Praze u PKF – Prague Philharmonia začátkem prosince skutečně dočkáme. Ve dnech, kdy tento rozhovor vychází, to už jasné zřejmě je. Bez ohledu na to, jak to dopadlo, jsou však slova tohoto slavného dirigenta rozhodně aktuální. A budou aktuální za měsíc, za rok i desetiletí: jeho láska k hudbě a oddanost opeře jsou zcela nadčasové. Umělec, jenž má za sebou působení ve všech nejvýznamnějších operních domech, byl součástí fenoménu Tři tenoři a je držitelem ocenění Grammy, hovoří v interview o tom, jak se za jeho kariéru svět opery změnil, k čemu vždy vede orchestr nebo proč je Itálie nejlepší zemí na světě.

Publikum zná Veroniku Vítovou především z a cappella sexteta Skety, případně jako interpretku standardů s vlastním kvartetem. Jde ovšem o zpěvačku neuvěřitelně všestrannou, zvládající nejen jazz, ale také klasiku, pop i rock. K rozhovoru jsme se sešli především díky Veroničinu sólovému debutu Průhledný svět, „převážně“ jazzovému.

Mikołaj Kostka, houslista, skladatel a zakladatel kvarteta Follow Dices patří k velkým nadějím polské jazzové scény. Rozhovor s ním jsme pořídili na festivalu a showcase JazzBus v Košicích, kde se Kostka se svou kapelou předvedl v rámci večera polských jazzmanů, organizovaného řadou Voicingers.

Samo Smetana, houslista, folklorista, pedagog, autor divadelní a filmové hudby. Vystudoval hru na housle na bratislavské konzervatoři, na univerzitě v Nitře pak hudbu, slovenský jazyk a literaturu.  Účinkoval s profesionálními lidovými hudbami a tělesy – Ľudová hudba Miroslava Dudíka, OĽUN (Orchester ľudových nastrojov), Ľudová hudba Samka Smetany, se kterou stál při vzniku hnutí tanečních domů.

Jiří Suchý. Žijící legenda. Český básník, zpěvák, hudebník, a mohl bych pokračovat ještě dlouho, ale pro tuto chvíli nám tato triáda postačí. Jak asi tvoří, zajímalo mne, tento nikdy nevysychající gejzír v nejlepších letech? Tvůrce, jehož neumdlévající imaginace je nám zdrojem potěšení, popírajíc jméno svého nositele, už přes sedmdesát let – na poli divadelním, hudebním, literárním, výtvarném i filmovém? Jistě musí mít nějakou metodu? Balzac vstával každý den ve tři. 1400 písňových textů, desítky knih povídek, básní, vzpomínek, pestrá filmová tvorba, stovky a stovky písniček, z nichž mnohé si lidé po generace zpívají, aniž tuší, kdo je jejich autorem. To všechno přece nemohly způsobit jen ty přelétavé múzy. Tak jsem se Jiřího Suchého zeptal na jeho metodu. A šel jsem na to od lesa.