Janáčkova akademie múzických umění v Brně letos slaví 75. výročí od založení. Jedním z výstupů těchto oslav a bezesporu také jedním z dramaturgicky nejzajímavějších počinů probíhající brněnské operní sezóny je uvedení Dialogů karmelitek francouzského skladatele Francise Poulenca. Inscenaci připravuje Komorní opera Hudební fakulty JAMU, která představuje projekt nabízející studentům praktickou zkušenost z přípravy opery v reálném divadelním prostředí – režii, hudební nastudování, samotnou interpretaci i produkci zajišťují studenti napříč katedrami HF JAMU. Navzdory tomu, že Dialogy karmelitek jsou jedním z nejznámějších Poulencových děl, budou uvedeny v brněnské premiéře. Ty proběhnou o víkendu 19. a 20. března 2022 v Divadle na Orlí, reprízy jsou ohlášeny 22., 23. a 24. března tamtéž. Právě v prostorách tohoto divadla se uskutečnil dvojrozhovor s patrně nejdůležitějšími články realizačního týmu: režisérkou Kateřinou Křivánkovou a dirigentem Patrikem Červákem. Povídali jsme si nejen o samotných přípravách inscenace a přístupech obou zpovídaných, ale také o podstatě opery, okolnostech jejího vzniku a jejími přesahy do současnosti.

Profesora Jiřího Hlaváče – klarinetistu, saxofonistu, hudebního skladatele, básníka, organizátora, pedagoga, publicistu a do konce roku 2021 předsedu správní rady Nadace Bohuslava Martinů, jsem desítky let z řady důvodů obdivoval.

Ivo Kahánek má na seznamu svých supraphonských nahrávek jména jako Martinů, Kabeláč, Janáček nebo Kalabis. Před třemi lety k nim přidal Klavírní koncert Antonína Dvořáka a nyní soubor 5 CD skladatelova kompletního sólového klavírního díla. Tato volba se zdá být téměř osudová, souznění interpreta se skladatelem vyvstávalo při našem rozhovoru snad z každé jeho věty. Jako by se neobyčejně obyčejný kluk z Nelahozevse, který udělal díru do světa, prolnul s čahounem z Frýdku-Místku, který se nenechal „zkazit“ zahraničími pódii a nepřestal v tom, co dělá, myslet na svou domovinu.

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK připravuje večer k poctě českého hudebního pedagoga a hráče na violu da gamba Petra Wagnera. Na programu večera bude skladba Membra Jesu Nostri raně barokního skladatele Dietericha Buxtehudeho. Kompozice souboru sedmi kantát zazní v podání Ensemble Tourbillon a pěti sólistů. Koncert z cyklu Stará hudba proběhne v kostele sv. Šimona a Judy 15. února 2022 v 19:30. Tři otázky pro loutnistu Přemysla Vacka položil dramaturg FOK Martin Rudovský.

Ke konci roku 2021 vydala firma Nibiru pozoruhodný profil skladatele, advokáta a učitele Václava Jindřicha (Wenzla Heinricha) Veita (1806–1864).

Collegium 1704 chystá další scénické nastudování barokní opery. Po Händelově Rinaldovi (premiéra 2008), Myslivečkově Olympiadě (premiéra 2013) a Vivaldiho Arsildě (premiéra v Bratislavě 2017) se jeho vedoucí Václav Luks opět vrací k operní tvorbě G. F. Händela. Jeho opera Alcina, která měla premiéru 16. dubna 1735 v královské opeře v Covent Garden v Londýně, zazní v brněnském Janáčkově divadle poprvé 5. února. S Václavem Luksem jsme si nejen o provedení opery povídali na sklonku roku 2021, uprostřed probíhajících zkoušek na Alcinu.

Janáčkova opera v těchto dnech dokončuje přípravy vůbec prvního brněnského uvedení Händelovy Alciny. Inscenace opery, jejíž námět vychází z epické básně Ludovica Ariosta Zuřivý Roland (Orlando furioso), vzniká v koprodukci Národního divadla Brno, Théâtre de Caen a Opéra Royal de Versailles. Režijního zpracování se ujal umělecký šéf opery Jiří Heřman, hudební nastudování má na starosti Václav Luks, jehož ansámbl Collegium 1704 zároveň zasedne v orchestřišti. V titulní roli kouzelnice Alciny pak vystoupí kanadská sopranistka Karina Gauvin. Se třemi protagonisty brněnské inscenace, jejíž premiéra je naplánována na 5. února v Janáčkově divadle, jsme při této příležitosti pohovořili.

„Prosím, pojďme si tykat!“ požádá mě Javier Lupiáñez okamžitě, jakmile se objeví jeho tvář na monitoru. Sympatický Španěl vystoupil v říjnu se svým Ensemble Scaramuccia na Lednicko-valtickém hudebním festivalu, kde prezentoval své vivaldiovské objevy z takzvané Pisendelovy sbírky, uložené přes dvě století v nenápadném Kabinetu č. II v Drážďanech.

„Je leden 2021 a Evropa i celý svět se nachází uprostřed druhé vlny pandemie… Prvotní soudržnost společnosti se vytratila a je cítit spíše chaos a negativní emoce. Jedni se snaží žít v pozitivní bublině, jiní propadají depresím. My usedáme k nástrojům a upřímnou radostí si začínáme plnit náš ‚covidový‘ sen… Tuto desku bychom chtěli věnovat všem, pro které je tato doba náročná, bolestná, kterým hodně vzala, ale třeba dokázala i něco nového dát…“ Slova hudebních a životních partnerů Terezie Fialové a Jiřího Bárty, klavíristky a violoncellisty, kteří vloni nahráli a u firmy Animal Music vydali pět sonát pro klavír a violoncello Ludwiga van Beethovena. Po důkladném proposlouchání jako byste poznali skladatelův život. Výsledek mě příjemně šokoval. Zrodil se artefakt mimořádného významu. Co mi k tomu poví sedmatřicetiletá pianistka a sedmapadesátiletý cellista?