Tigran Hamasyan se vrací do Česka, na Jazzfestu Brno představí 24. března svou „dekonstrukci“ jazzových standardů, které mnozí považují za nedotknutelné. Progresivní metal, chuť objevovat arménské kořeny, ale i odvaha improvizovat na standardy, které si rádi poslechnou i nejnáročnější jazzoví posluchači. Pianista Tigran Hamasyan disponuje tak vysokou dávkou zdravého sebevědomí a cílevědomosti, že by mu to mohli mnozí závidět. Z následujícího rozhovoru, kde jsme probrali vše zmíněné, jistě poznáte, že je však na místě i pokora, a hlavně vřelost táty od rodiny. Zavolali jsme si totiž těsně před vánočními svátky. Tigran měl zpoždění, protože se stará o nachlazenou maminku a v pozadí bylo často slyšet početné potomstvo, ale hrdě hlásí, že obě jeho děti velice dobře reagují na hudbu. Dvouletý syn již má dokonce své oblíbené skladby od Milese Davise a Johna Coltranea, ale i Queen nebo Led Zeppelin.

Jedenatřicetiletý barytonista Jiří Rajniš dostal v letošní sezoně příležitost vystoupit v Teatro alla Scala v Milánu. V lednu se v produkci Straussovy Salome úspěšně zhostil role Prvního Nazaretského. A nyní se chystá na roli Hajného v Rusalce, která bude ve slavném milánském divadle v červnu uvedena vůbec poprvé.

Dirigentka Giedrė Šlekytė patří k dalším velkým hudebním talentům novodobé historie pobaltských republik. Rodačka z Vilniusu, jež má ve svém repertoáru mimo jiné i tři české opery, aktuálně diriguje v cyklu Musica non grata v rámci svého vůbec prvního angažmá v Praze komickou operu Šaty dělají člověka Alexandra Zemlinského. Náš rozhovor jsme začaly spontánně v kuloárech Státní opery. V zákrutách zdejších chodeb se i naše rozmlouvání postupně zatoulalo do nejrůznějších zákoutí.

Temperamentní čtyřicátník, který působí druhým rokem na postu šéfdirigenta Královské liverpoolské filharmonie, evidentně žije naplno každou minutu svého života a stejně přistupuje i k hudbě. Jeho umělecké začátky jsou spojeny s El Sistema – hudebně-vzdělávacím projektem, který v roce 1975 založil ve Venezuele José Antonio Abreu. Následující rozhovor poskytl Domingo Hindoyan během ranního joggingu.

Poprvé jsem jej „živě“ viděl a slyšel hrát v říjnu roku 2019 na koncertě vítězů soutěže Broumovská klávesa.

Mahan Esfahani je fenomén. Neúnavný propagátor cembala, podoben tak svému vzoru, legendární Zuzaně Růžičkové. I proto se usadil v Praze, odkud vyráží za svou misí do celého světa. Mahan je také hloubavým a vzdělaným myslitelem s velikým přesahem, což je patrné i z následujícího rozhovoru, který jsme vedli při příležitosti souborného provedení Bachových Sonát pro housle a cembalo BWV 1014–1019. Stane se tak v úterý 17. ledna 2023 v rámci cyklu FOK Stará hudba v kostele sv. Šimona a Judy. K unikátnímu provedení si Mahan přizval francouzskou houslistku Florence Malgoire. Logickým tématem se stal Bachův fascinující hudební svět…

Muzika, kam jen oko dohlédne, či spíš kam jen ucho doslechne, tak by se dalo charakterizovat rodinné prostředí, do něhož se roku 1990 Robert Kružík narodil. Oba rodiče houslisté – otec skoro třicet let hrál v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů, pak v Janáčkově opeře, kde kdysi začínala u houslového pultu i Robertova maminka, která pak přešla na celých 40 sezon do brněnské filharmonie. Jeho bratr je pedagogem na konzervatoři, vede Moravský komorní orchestr a je členem legendárního Janáčkova kvarteta, sestra se věnuje hudební pedagogice.

Legendární operní pěvkyně Eva Randová začínala jako učitelka matematiky a tělesné výchovy. Okouzlila ji však Maria Callas, a tak se rozhodla věnovat se zpěvu. Debutovala ve Státním divadle v Ostravě, poté krátce působila v Národním divadle a v roce 1972 zůstala natrvalo v zahraničí. Vystupovala v těch nejslavnějších operních domech po celém světě. V roce 1994 se vrátila zpět do Prahy jako ředitelka Státní opery. Od poloviny devadesátých let působí jako členka poroty Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech a dlouhodobě se také věnuje výchově mladých talentů. V říjnu 2021 se stala laureátkou Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v opeře a na Silvestra loňského roku oslavila významné životní jubileum.

Martin Čičvák ve Státní opeře zrežíroval v rámci cyklu Musica non grata operetu Ples v hotelu Savoy Paula Abrahama. Diváci odcházejí z představení nadšeni, kritiku rozdělil. Opět se tak vynořila otázka, jakou estetiku vlastně chceme na našich divadelních scénách vidět a co je smyslem divadla. Jedno z témat rozhovoru tak bylo na světě – vedle Stanislavského, písně Billie Jean nebo mnohaleté spolupráce s Jurajem Kukurou.

O myslivečkovském velkofilmu, nové sezoně i o novém pražském chrámu umění, který snad jednou vznikne, s dirigentem, cembalistou a ředitelem dvou špičkových uměleckých souborů.