Rozhovory

Jaromír Honzák: Felliniovská setkání s jinými entitami

Skladatele, kontrabasistu a baskytaristu Jaromíra Honzáka jsme zastihli doslova v nahrávacím studiu, během přípravy alba Hard To Understand. Naskytla se tak výborná příležitost zachytit pohled autora na desku ve stadiu zrodu a dotknout se věci, „kterým je těžko porozumět“.

Marcel Comendant: Cimbál na mnoho způsobů

Jeden z předních cimbalistů slovenské scény pochází z Moldavska. Hráčské umění a žánrová všestrannost Marcela Comendanta vyniknou jak v kapelách, v nichž působí jako sideman, tak v souborech, ve kterých hraje výraznější roli. Trio PaCoRa nebo Bashavel patří k nejdůležitějším, ale zdaleka nejsou jediné.

Jakub Hrůša: Svými muzikanty jsem uchvácen

Na konci letošní koncertní sezony oslaví devětatřicátiny český dirigent, jemuž se na přelomu listopadu a prosince 2019 podařil opravdu husarský kousek. Dirigovat v rozpětí jediného měsíce filharmonické orchestry v New Yorku, Vídni a Berlíně, to aby Norman Lebrecht přepsal svou legendární knihu o dirigentech Mýtus jménem Maestro. Rozhodně je to ideální příležitost k rozhovoru s Jakubem Hrůšou, který je jedním z nejaktivnějších a nejvlivnějších reprezentantů české hudby a české dirigentské školy ve světě. Náš rozhovor se uskutečnil v době, kdy hostoval v Clevelandu, a dokončen byl počátkem prosince 2019, kdy měl za sebou debut u Vídeňských filharmoniků. Řeč byla o Vídni, Bamberku, Praze i Amsterdamu, Dvořákovi, Sukovi, Janáčkovi i Bartókovi, nahrávání, koncertních sálech i rodičích.

Tigran Mansurjan: Kompozice vycházející z hudby, která tu existovala po tisíciletí

S Tigranem Mansurjanem (1939), nejvýznamnějším současným arménským skladatelem, jsem si (po Skypu) chtěl původně povídat hlavně o jeho Requiem, za jehož nahrávku vydanou ECM byl nominován na Grammy a obdržel za ni prestižní International Classical Music Award; plánoval jsem to kvůli chystanému brněnskému provedení tohoto díla letos v lednu v podání Filharmonie Brno Czech Ensemble Baroque Choir pod taktovkou Alexandra Liebreicha a za přislíbené účasti autora. Nakonec jsme se k Requiem dostali až na konci dlouhého rozhovoru, kdy v Jerevanu odbíjela už skoro půlnoc.

Dramaturg jako herec pověřený hlavní rolí: S Helenou Spurnou o ostravské opeře a cestě od teorie k praxi

Helena Spurná vystudovala divadelní a hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde získala doktorát a několik let působila jako odborná asistentka. Od té doby pracovala například jako dramaturgyně hudebních pořadů v brněnské redakci České televize a pokračovala ve své akademické kariéře nástupem na Katedru divadelních a filmových studií Filozofické fakulty UP v Olomouci, kde se i habilitovala. K opeře publikovala řadu statí v tuzemsku i v zahraničí, v 90. letech se věnovala též recenzní činnosti. Roku 2004 vydala s kolektivem autorů v Národním divadle v Praze soubor textů Hudební divadlo jako výzva (Interdisciplinární texty), které jsou oceňovaným vhledem do problematiky opery a jiných žánrů hudebního divadla. Roku 2014 jí vyšla kniha Emil František Burian a jeho cesty za operou, v níž podrobně zmapovala operní tvorbu jednoho z nejvýraznějších českých umělců 20. století. Kromě dramaturgické práce v NDM, kterou vykonává od začátku sezony 2019/20, působí i nadále jako vysokoškolská pedagožka a věnuje se badatelské práci ve prospěch opery.

Ida Kelarová: Nejdůležitější je cesta za pravdivým hlasem naší duše

Když jsem v 80. letech žila ve Walesu, umřel mi v Československu táta a máma mi to napsala až po třech měsících. Myslela to dobře, ale neuvědomila si, jak těžké to pro mě bude. Byla jsem v jiném stavu, máma si říkala „ona se sebere a přijede“ – a já bych samozřejmě přijela! Než potom trpět. Protože když mi o jeho smrti napsala, bylo to strašné. Tolik jsem toho tátovi dlužila, tolik pro mě znamenal, tolik lásky mi dal a já mu ani nemohla říct sbohem.

Dopis od Gideona

3. leden 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Rozhovory
Dopis od Gideona

V prosinci minulého roku vyšla v češtině kniha britského muzikologa Davida Fligga Dopis od Gideona, věnovaná skladateli Gideonu Kleinovi, jehož 100. výročí narození přepadá na leden 2020. Gideon Klein se dožil pouhých dvaceti šesti let, zahynul několik měsíců před koncem druhé světové války. David Fligg při této příležitosti odpověděl na několik otázek.

Osamělosti skladatele Zdeňka Pololáníka

Nebývá zcela běžné, aby se po žijícím skladateli pojmenovávaly hudební festivaly. Jméno Zdeňka Pololáníka (1935) mají v názvu hned dva. Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka v České Třebové a Hudební festival Zdeňka Pololáníka v Tišnově. Pokud bychom za vysvětlením hledali průbojného skladatele s touhou dobývat svět, budeme zklamáni. Zdeněk Pololáník je člověkem, který celý život zasvětil službě hudbě, ať už jako skladatel nebo varhaník. V souvislosti s jeho dílem bychom měli zmínit dva světy, ve kterých se jeho tvorba převážně rozprostírá: svět duchovní hudby a svět hudby filmové, televizní a scénické. První z nich byl volbou z vnitřního přesvědčení (navzdory době), druhý spíše z existenční nutnosti. Za dlouhou kariéru skladatele na volné noze Zdeněk Pololáník poskytl také řadu rozhovorů, ke které je stále obtížnější přidat jakýkoliv další. Bylo by ovšem škoda se o to alespoň nepokusit…    

Pavel Vančura: Pro sólový zpěv se musíte narodit

Přesně spočítané to nemá, ale za dvacet let na scéně vytvořil k devadesáti rolím. Většinu v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kde byl od roku 1995 dlouhá léta skutečnou oporou a monolitem. Nabucco, Kouzelná flétna, Rusalka, Trubadúr, Thaïs, Lazebník sevillský, Hoffmanovy povídky, vedle oper účinkuje i v muzikálových produkcích. Hostuje v Plzni, v Ústí nad Labem, v Ostravě i v Praze. A přitom – jak sám říká a jak je třeba zdůraznit – na svůj věk není vlastně na scéně nijak dlouho; kolegové, kteří zpívají od pětadvaceti let, mají v jeho letech na kontě už kolem 150 rolí. Ale basista Pavel Vančura vstoupil na profesionální scénu až ve čtyřiceti letech. Minulý rok z libereckého angažmá vystoupil, přesto ho ale v Šaldově divadle i na dalších scénách stále potkáváme.

San Salvador: Vokální trans v jazyce trubadúrů

Na loňském veletrhu Womex došlo k okamžiku, který se tu sice tak nějak předpokládá, o to hůř naplňuje. Snad každý, kdo slyšel strhující verzi okcitánské polyfonie francouzské skupiny San Salvador, mluvil o naprosté senzaci. Odpovídal tomu počet koncertů nadcházejícího evropského turné, kdy jen v České republice vystoupil smíšený vokální sbor čtyřikrát. Kdo navštívil všechny, zjistil, že San Salvador ze své intenzity navíc nikdy nepolevují.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.