Rozhovory

Julia Lezhneva: Vím, kým jsem

17. říjen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Rozhovory
Julia Lezhneva: Vím, kým jsem

Když v prosinci 1989 přišla na svět, křičela prý tak intenzivně, že porodník hned prohlásil: „Z té bude operní zpěvačka.“ Dětství prožila na Sachalinu, největším ostrovu patřícím Rusku, s rozlohou jen o málo menší, než má Česká republika. Na Moskevské státní konzervatoři vystudovala klavír a zpěv, potom pokračovala v pěveckém školení na Mezinárodní pěvecké akademii ve Walesu (Wales International Academy of Voice) a na Guildhall School of Music and Drama. Malou senzaci způsobila, když v roce 2010 na doporučení Dame Kiri Te Kanawa zazpívala na galavečeru Classical Brit Awards v londýnské Royal Albert Hall. Následovaly vysoce ceněné nahrávky, debuty na prestižních scénách a exkluzivní kontrakt s Decca. Specializuje se na hudbu baroka a klasicismu, ve svých devětadvaceti letech má za sebou spolupráci s nejvýznamnějšími ansámbly staré hudby. V říjnu poprvé vystoupí v České republice, s Collegiem 1704 a dalšími sólisty provede Händelovo oratorium La resurrezione. Bude zpívat part anděla.

Pardubická filharmonie v roce 51 aneb Orchestr, který je ve svém městě skutečným rodinným stříbrem

Regionální orchestry mají na růžích ustláno, tj. nemálo trnů kolem sebe. Přesto tvrdošíjně a většinou úspěšně bojují o místo na hudebním slunci. Jedním z nich je Komorní filharmonie Pardubice, kde je historie spjata se jmény Libor Pešek, Libor Hlaváček, Petr Altrichter, Marko Ivanović… Několik otázek mířilo k ředitelce Jarmile Zbořilové.

Kateřina Kněžíková: Dvořák mi svědčí

Kateřinu jsem zastihl s objemným klavírním výtahem s podobiznou Antonína Dvořáka. Nejprve jsem si myslel, že je to Rusalka, která ji čeká letos v říjnu v Ostravě. „Tu umím,“ vysvětluje, „tohle je Král a uhlíř.“ Sešli jsme se totiž v polovině září a to se na festivalu Dvořákova Praha 2019 mezi několika unikátními programy schylovalo i ke koncertnímu provedení této Dvořákovy druhé opery, psané na český text a lidový námět. A také v polyfonní sazbě, která se už při prvním pokusu o uvedení díla v roce 1873 stala kamenem úrazu. Naše přední sopranistka, sólistka opery Národního divadla v Praze, si náš rozhovor zasadila do diáře mezi perné zkoušky na Dvořáka a mateřské povinnosti. A ukázalo se, že toto jsou – ovšem v obráceném pořadí – i její současné priority…

Jan Bartoš o Janáčkovi, nevyšlapaných cestách, vizích a nových projektech

Na české hudební scéně je klavírista Jan Bartoš nepřehlédnutelný. Nabídka udělat s ním rozhovor pro říjnové číslo Harmonie byla pro mě skutečně vítaným potěšením, protože čím dál více oceňuji osobnosti, které jsou natolik mnohovrstevnaté, že je nelze nijak schematizovat či zaškatulkovat. Jaké může být větší potěšení pro tazatele než to, když od dotazovaného přicházejí odpovědi, jež nejsou předvídatelné, nutí vás o věci dále přemýšlet a často úplně jinak, než byl člověk zvyklý? Když píši tato slova, tak si uvědomuji, že právě tohle vnímám jako veledůležité. Proto Janu Bartošovi ze srdce děkuji za toto krásné povídání!

Daria Rositskaya: Od petrohradské Carmen k pražské Ščedrinově Lolitě

Opera Národního divadla uvede operu Rodiona Ščedrina Lolita. V inscenaci se představí rovněž ruská mezzosopranistka Daria Rositskaya, které bude svěřena role Lolitiny šarmantní matky Charlotte. Se sólistkou jsem se setkala po první generální zkoušce ve foyer Stavovského divadla a povídaly jsme si například o tom, co si o této roli myslí, a jak se k Lolitě dostala.

S Milošem Štědroňem o (D)obrovském Skácelovi a připravovaném výročí

Se skladatelem, muzikologem a vysokoškolským pedagogem Milošem Štědroněm jsme si v pohodlí jeho pracovny popovídali o připravovaném listopadovém koncertu k uctění památky skladatelova přítele a básníka Jana Skácela. Básníkovu poezii pro chystaný večer zhudebnili také Jiří Miroslav Procházka a Daniel Šimek. 

Boris Giltburg: Nepřestávám být tím, koho vychovala ruská kultura

Jsou lidé, kteří na vás hned od první chvíle vysílají tak vlídné signály, že hovor s nimi – jakkoli pozdě večer na jevišti – nemůže být nemilý. Na končící Dvořákově Praze se mi takto do paměti vryli, při vší úctě k ostatním, tři muzikanti. Gil Shaham, Ivo Kanáhek a Boris Giltburg. Ten svým výkonem přinutil v pátek 20. září takřka vyprodanou Dvořákovu síň Rudolfina k potlesku vestoje už po první polovině koncertu. A když se pak na konci nezdráhal a třikrát přidal, měl publikum u nohou. Což se projevilo také účastí diváků na povídání po potlesku. Přestože se blížila jedenáctá večerní, rozhlehlé hlediště bylo zpola zaplněné. A subtilní mladík v červeném svetru, připomínající spíš studentíka z telavivské univerzity než globálně slavného klavíristu, se nenechal k hovoru pobízet.

Svatováclavský hudební festival míří k závěru, zazní ještě kontraaltové árie Domenica Sarra

V Ostravě a Třinci se během příštích dvou dnů představí kontratenorista Filippo Mineccia. Rodák z italské Florencie tu v rámci Svatováclavského hudebního festivalu spolu s Collegiem Marianum představí árie nepříliš známého italského barokního skladatele Domenica Sarra.

Ivo Pogorelić: Nepřeceňujte roli interpreta

Otázky, či spíše tematické okruhy pro novinářské setkání den před koncertem si vyžádal tři měsíce předem. Do zázemí Rudolfina se 21. 9. odpoledne, kdy za okny ještě hřálo léto, dostavil s ohromným ruksakem na zádech a v pestrobarevném kulichu. (Křehké zdraví jej trápí od raného dětství, zřejmě o sebe musí stále pečovat.) Připomínal turistu se svačinou v kapse, ale když vešel do salonku, všichni ztichli: dostavil se Pan Někdo. Přitom se nedá říct, že by fenomenální klavírista Ivo Pogorelić byl nafoukaný. To vypadá jinak. On prostě ví, že ve svém světě hudby je už dlouho jedinečný (a kontroverzní) – a jiné světy kolem ho míjí, nezajímají. Po ztrátě milované, výrazně starší manželky se podle svých vlastních slov dlouho hledal; mnohem míň vystupoval, naučil se španělsky tak dobře, že v tomto – pro Chorvata tak cizím – jazyce psal básně. Usadil se v čarokrásném prostředí švýcarského Lugana. Loni oslavil šedesátiny, bujná černá hříva ustoupila prošedivělému sestřihu, ale pod ním žhnou tak pronikavé oči, že se člověk při setkání zprvu až zachvěje. Pogoreliće můžete milovat jako jeho publikum nebo nenávidět jako pořadatelé jeho koncertů; vždy ale musíte uznat, že v hudbě je jedním z vyvolených.

Vysnil jsem si Brno, vysnil jsem si dramaturgii

O lehkosti i těžkosti bytí dramaturga orchestru či operního domu si budeme povídat v našem novém minicyklu. Startovací číslo 1 má dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.