Rozhovory

Vladimír Jopek o koncertech pro děti: Je potřeba mít pravdivý kontakt

Dětské koncerty s jeho podpisem se staly malým klenotem. Po dlouhou dobu deseti sezon se mohly děti i jejich rodiče či prarodiče těšit na dětské koncerty pořádané ve Dvořákově síni Rudolfina v rámci abonentního cyklu PKF – Prague Philharmonia v režii Vladimíra Jopka. S dlouholetým odstupem je již možné hodnotit.

Inspirace v životě a díle Jiřího Temla

Málokdo dnes ví, že mohl od autora sugestivní Symfonie č. 3 Kafka, Koncertu č. 3 „Te Deum laudamus“ pro varhany a orchestr či stovek líbezných i temperamentem sršících úprav lidových písní slyšet v autobuse jazzovou skladbičku Karlex, že z rozhlasu zaznívala jeho taneční a swingová hudba, na LP jsou nahrané jeho popové šlágry, baletní studio tančilo na jeho hudbu a že mu to šlo téměř samo. Jenže mu to nestačilo. Do jazzových skladeb přidával cembalo, na vyšší úroveň povznášel sféru vyšší populární hudby, neboť i zde překvapoval a s klidem „trápil“ hudebníky v 5/8 taktu. Svazoval ho stereotypní rytmus a ani barvy nástrojů mu nestačily. To vše bez tradičního hudebního vzdělání. Neodolal však pokušení a vydal se od psacího stroje a ekonomických listin na náročnou a mimořádně zajímavou cestu za artificiální hudbou.

Dirigentka Gabriela Tardonová: Patnáct let se současnou hudbou a s hlavou vztyčenou

V poslední prázdninový den, příhodně slunečný, předtím než nedočkavé a deštivé 1. září zaklepalo na dveře, jsem se v prostorách Základní umělecké školy Zbyňka Mrkose setkal s Gabrielou Tardonovou, místní pedagožkou a dirigentkou orchestru Ensemble Opera Diversa. Povídali jsme si nejen o fungování ansámblu a tvorbě dramaturgie, ale také o úskalích současných oper a čtení skoupých partitur.

Životní otisky Evy Dřízgové

22. září 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Rozhovory
Životní otisky Evy Dřízgové

Lyrická sopranistka, sólistka opery divadla Antonína Dvořáka v Ostravě, koncertní pěvkyně, dvojnásobná držitelka ceny Thálie, pedagožka, vedoucí katedry zpěvu na Ostravské univerzitě. Probraly jsme toho mnoho, ale od všech životních témat jsme se vždy obloukem vrátily k jedinému… ke zpěvu.

Robert Carsen: Janáčkův Osud si dělá, co chce

Jeho inscenace patří k těm divadelně hluboce přesvědčivým. Poprvé se českému publiku představil na festivalu Janáček Brno v roce 2016. Ke všeobecnému nadšení tu uvedl svou inscenaci Káti Kabanové, teď pro tentýž festival připravuje Osud.

Odvaha k muzicírování, jedině o tu ve skutečnosti jde

Mimořádně inteligentní a temperamentní mezzosopranistka s ostře řezaným humorem, to je Markéta Cukrová. Vedle sopranistky Hany Blažíkové by se již dala nazvat rezidenční umělkyní SHF. Na letošním ročníku se představuje hned ve třech projektech společně se Zemlinského kvartetem, Collegiem 1704 či Collegiem Marianum. Miluje umění počínající hudbou a končící designovým odíváním – a také svého kocoura pro jeho okouzlující samolibost.

Setkání středověké hudby s jazzem v příběhu o silných ženách, křehké poezii a zločinu

Tenhle příběh se mohl stát kdykoliv. Žena z vyšší společnosti přežije čtyři manžely, značně tím zbohatne a záhy je příbuznými obviněna z mnohonásobné vraždy. Cestou vlivných kontaktů a peněz uprchne do jiné země, takže je nakonec za možné spáchané zločiny odsouzena její podřízená coby spolupachatelka. Soudu vévodí vzdělaný fanatik s chorobnou touhou po moci. Jsme v Irsku a píše se rok 1324.

Jan Rokyta: Hudba je odrazem chvíle, ve které ji napíšu

S cimbalistou, flétnistou, skladatelem, aranžérem, hudebním publicistou, režisérem, neúnavným propagátorem lidové hudby a zakladatelem a uměleckým vedoucím Ensemble FLAIR Janem Rokytou ml. byste si vydrželi povídat hodiny a hodiny. Což se také stalo, takže následující text je poněkud hutný, nicméně nesmírně zajímavý. Dozvíte se v něm leccos nejen o Janu Rokytovi–skladateli u příležitosti světové premiéry jeho Valašských sonetů 10. října v Mikulově v rámci Lednicko-valtického hudebního festivalu, ale také mnoho zajímavého o ostatních skladbách, které na koncertě zazní, včetně toho, proč se Bartók nedá stihnout za čtyři minuty a tři sekundy.

Pavel Haas Quartet: Jde nám o detail

Jejich výbušně temperamentní interpretace se řadí mezi „nejvyšší ligu komorní hry“. Britský Gramophone o nich napsal: „Zvuk Pavel Haas Quartetu je jako vždy okamžitě rozpoznatelný – dílem díky bohaté barevnosti zvuku, ale taky dojmu, že zde hrají čtyři výrazné osobnosti… Místy je zvuk tak intenzivní, až je člověku zatěžko uvěřit, že poslouchá pouhé čtyři hráče.“ Na Svatováclavském hudebním festivalu zahrají kvartety Smetany a Janáčka.

Všechno bude, když... Jan Simon o Dvořákově Praze letos i v dalších letech

Při pohledu do kalendáře jsem se musel štípnout. Když se kvůli tomuto rozhovoru uskutečnilo setkání s intendantem Akademie klasické hudby a programovým ředitelem Dvořákovy Prahy Janem Simonem, psal se přelom června a července 2020.  Shodou náhod jsme usedli v prázdné restaurační zahrádce pár kroků od areálu sv. Anežky, kde se – kromě „centrálního“ Rudolfina – festival také koná.  Za normálních okolnosti by v Praze finišovala končící kulturní sezona; střed města by překypoval halasem turistických skupin a ke klidnému rozhovoru by nebylo kam usednout. Vir C 19, ročník 2020, ale rozmetal vše, co se nám šalebně zdálo neohrozitelné. Podvečerní metropole se náhle svým klidem a tichem podobala maloměstům ve chvíli, kdy se na náměstí zavřou obchody a ulice se změní v rejdiště duchů. Po čtyřměsíčním „vypnutí státu“ už to ale dávno nepůsobilo dojmem konejšivého zklidnění; naopak se vyprázdněným prostorem šířil podivný neklid. Co vlastně bude dál? Jak s našimi životy a prací obecně, tak s kulturou, s hudbou?

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.