Rozhovory

Chtěla bych stát, který mi řekne: je krize, ale padnout vás nenechám

Mezzosopranistka Markéta Cukrová není zvyklá na nicnedělání, a tak se stále udržuje ve formě a zvažuje dočasnou práci mimo obor. Její případ – tedy špičkový sólista ponechaný den ze dne bez práce a podpory – je pro českou scénu typický.

Roman Bělor: Nemůžu se bát něčeho, co nelze ovlivnit

Od včerejška už je jasné, že Pražské jaro letos nebude. Respektive ne v podobě, v jaké ho známe Před necelým měsícem jste vydávali prohlášení, že všechno běží podle plánu, dneska už je jasné, že festival proběhne v jiné podobě. Mohl byste popsat ten poslední měsíc? Jak probíhalo dění v týmu managementu? Jak se vám řídila takováhle krizová situace?

Zuzana Mojžišová: Nepovažuji se za rebelku

Patnáctiletá přestávka po tom, co slovenskou lidovou hudbu uvedla do rockového a jazzového kontextu a ne vždy jí za to všichni tleskali, vzbuzuje logické otázky. Je to pro zpěvačku Zuzanu Mojžišovou dlouho? Nezapomnělo se na ni? Odpovědí je album Puščaňa, natočené se slovensko-českou muzikantskou elitou.

Zastavit se a popřemýšlet: Jak se žije českým orchestrům a divadlům v karanténním čase

Krize jako šance. Může tohle motto, skloňované a probádané odborníky od vývojových psychologů přes finanční analytiky po duchovní myslitele, platit nějakým způsobem i pro dnešní situaci ve světě? A může platit i u nás v Česku, dokonce v kulturní sféře? Jsem přesvědčená, že ano. A obdivuji manažery kulturních institucí, kteří, přestože mají zodpovědnost nejen za sebe, ale i za své lidi, šanci v nějaké formě vnímají a mnohdy se jí chápou skvělým způsobem. A vlastně nemá cenu se ptát, co má větší hodnotu, jestli ušít roušku místo divadelního kostýmu, nebo si zahrát stolní hru s manželkou. Obojí se ve vynuceně zpomaleném čase dnešního zrychleného světa počítá.

Chris Potter: Dokonale uzavřený okruh

19. březen 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Rozhovory
Chris Potter: Dokonale uzavřený okruh

Chris Potter, podle časopisu Downbeat jeden z „nejčastěji studovaných a kopírovaných“ saxofonistů současnosti, se po třech letech vrací do Brna. V rámci festivalu JazzFest Brno se 24. března představí ve společném programu s kytaristou Billem Frisellem. Oba frontmany doprovodí Craig Taborn na piano a Eric Harland na bicí.

Hans Abrahamsen: Hudba je malování na plátno ticha

Začínal jako modernista navázaný na severskou tradici. Koncem 80. let se ve vlastní tvorbě na téměř desetiletí odmlčel a zabýval se hudbou jiných autorů a svými staršími skladbami. Mezník nové stylové orientace Hanse Abrahamsena představuje skladba Schnee (2008), po níž se postupně dostal mezi mezinárodně nejuznávanější současné skladatelské autority. V centru pozornosti hudebního provozu stojí jeho skladby Wald (2009), let me tell you (2013), Left, alone (2015) a opera Sněhová královna (2018), letos v lednu měl v Berlíně premiéru jeho Hornový koncert (2019).

Jaká bude nová éra PKF – Prague Philharmonia zatím nevíme

PKF – Prague Philharmonia alias Pražská komorní filharmonie je v Česku bezesporu nejlepším komorním orchestrem. Nepatří sice ve svém oboru zatím mezi nejvyšší světovou elitu, ale v cizině má vysoký kredit a těší se úctě. Svědčí o tom zájem koncertních agentur, nahrávacích společností a renomovaných umělců. Její dějiny  tvořili Jiří Bělohlávek,  Ladislav Simon, Ilja Šmíd, Jakub Hrůša, Kaspar Zehnder, Michel Swierczewski…, od roku 2015 šéfdirigent Emmanuel  Villaume  a také dlouholetý ředitel Radim Otépka (v čele PKF od roku 2006).   V únoru se stalo něco, co se v českém hudebním světě často neděje. Vedení obecně prospěšné společnosti Radima Otépku velmi svižně propustilo. Novou hlavou elitního českého komorního orchestru je Kateřina Kalistová, bývalá  náměstkyně ministerstva kultury. Předpokládám že mu naordinuje lecjaké změny, možná i docela závažné, a dá mu novou dynamiku, kterou velmi potřebuje. Paní ředitelku jsem požádal o rozhovor, který se nakonec kvůli její pracovní vytíženosti uskutečnil jen digitálně.  Bohužel se to odrazilo v poněkud formálních či nekonkrétních odpovědích.  Výsledkem je, že vnímám novou energii posunout orchestr někam dál, jen mi v  tuto chvíli není jasné kam. Řečeno slovy Sócrata scio me nihil scire (vím, že nic nevím).  Nicméně jedno je jisté – drtivá většina jejich projektů je něčím zajímavá a snese více či méně mezinárodní  srovnání. 

Leila Josefowicz: Nadechni se a leť

6. březen 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Rozhovory
Leila Josefowicz: Nadechni se a leť

Hudební událostí března 2020 v Praze je – nejen pro mě – vystoupení americké houslistky Leily Josefowicz. Nejenže ji Symfonický orchestr Českého rozhlasu a jeho šéfdirigent Alexander Liebreich získali k prvnímu letošnímu vystoupení v Evropě hned po americkém turné, kde vystupuje mimo jiné pod taktovkou svého blízkého spolupracovníka Esy-Pekky Salonena. Ještě než se virtuózka od nás přemístí do Hamburku na koncert v Labské filharmonii, nabídne ve Dvořákově síni Rudolfina zajímavý repertoár. Zazní například houslový koncert Albana Berga z roku 1935 s podtitulem „Památce anděla“, věnovaný vzpomínce na předčasně zemřelou dceru Almy Mahler a Waltera Gropiuse, Manon. A také předehra k opeře Rozbitý džbán Viktora Ullmana.

Eva Zavaro: Potřebuji se cítit jako umělec dnešní doby

Další sychravý den. Stojím před Rudolfinem a vyhlížím mladou dámu, kterou znám jen z fotografií a několika rozhovorů na YouTube. V hlavě si přehrávám fakta. Eva Zavaro, houslistka, dvacet tři let. Otec skladatel, matka houslistka. Zázračné dítě. Cena George Enesca 2016, vítězství v Mezinárodní soutěži Johannese Brahmse 2018, Cena Vadima Repina. Letos končí svá studia v Mnichově ve třídě Julie Fischer. 8. března bude debutovat v sezoně PKF – Prague Philharmonia, poprvé se na jednom pódiu potká s Jiřím Rožněm. Jaká asi bude? Dokáži se jí přiblížit? Konečně se potkáváme a z rudolfinských schodů míříme do oblíbené kavárny přes ulici. Rozhovor začíná a já se pomalu a se vzrůstajícím obdivem nořím do světa nekompromisního mládí, jenž zahanbuje svou upřímností a inspiruje zároveň.

Rudolf Růžička: Mám rád okamžitou kontrolu hudebního materiálu

Hudební skladatel Rudolf Růžička (1941) je autorem desítek skladeb s prvky elektroakustické hudby. Je českým průkopníkem počítačem podporované kompozice a spoluautorem prvního českého hudebního softwaru CCOMP, na jehož vývoji se jako skladatel podílel od šedesátých let. Dlouhá léta působí v čele Společnosti pro elektroakustickou hudbu a po obnovení mezinárodní soutěže Musica Nova byl předsedou její poroty až do roku 2019. Svou tvůrčí kariéru doprovázel také dráhou pedagoga na dvou vysokých školách. Jeho díla Gurges, Tibia I. a Crucifixion I. zvítězila v mezinárodních soutěžích Musica Nova (1970), mezinárodní skladatelské soutěži M. Josse v Paříži (1984) a soutěži Mariazell '93 v Salcburku.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.