středa, 7. srpen 2019

„Nadechni se, naznač tempo…“ Ohlédnutí za Letním seminářem Klubu sbormistrů 2019

Napsal(a) 

, foto Petr Procházka foto: Petr Procházka

Je tam příliš mnoho pohybu, zbytečného pohybu… Soustřeď se raději na gesta rukou, to pohupování jen všechny rozptyluje, pěkně se k tomu postav, abys měla stabilitu… tak, ano, a jedem… ne ne ne, stop, nadechni se s nimi, naznač tempo, ať přesně vědí, kdy tedy začít zpívat… tak, daleko lepší!“ V prostorné, prosluněné učebně Spolkového domu Kutná Hora v samém srdci historického centra diriguje mladá žena více než padesátičlenný sbor pod laskavým, ale přísným dohledem lektora – předního českého sbormistra Jaroslava Brycha. Po zhruba dvaceti minutách nácviku se žena vrátí do zpěváckých řad a její místo v čele sboru zaujme další z přítomných, který doposud pilně zpíval v tenorové sekci. I jej Brych bedlivě pozoruje, místy zastavuje, upozorňuje na nedostatky a předvádí, jak se postarat o nápravu.

Sbor, který sleduji, není tvořen zpěváky, ale pětapadesáti sbormistry – účastníky týdenního Letního semináře Klubu sbormistrů, který letos již potřiadvacáté pořádá NIPOS (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu). Cílem této příspěvkové organizace Ministerstva kultury je poskytovat podporu neprofesionálním uměleckým aktivitám, jako právě amatérským sborům. Sbormistři a sbormistryně, kteří se před mýma očima procvičují a zdokonalují v dirigentské technice, pocházejí z nejrůznějších koutů republiky a ve svých domovech vedou sbory tvořené dětskými i dospělými zpěváky. Některé z těchto sborů působí na základních uměleckých školách, další na běžných „základkách“ a gymnáziích, jiné při farnostech a obcích. Mnohé z přítomných spojuje skutečnost, že je jejich životní osudy zavály do sbormistrovské role, aniž by měli tento obor vystudovaný. Míra jejich odborné průpravy se tedy liší, stejná zůstává naopak vůle dál na sobě pracovat a odvádět i v rámci amatérského sektoru co nejlepší výkony. Řady účastníků doplňuje i několik studentů sbormistrovství, kteří si přejí rozšířit si znalosti nabyté na fakultách.

, foto Petr Procházka foto: Petr Procházka

Během týdenního soustředění čeká účastníky velmi intenzívní program trvající od brzkého rána do večerních hodin. Typický den začíná rozezpíváním pod vedením polské mezzosopranistky Moniky Hladíkové. Ta s přítomnými provádí i sérii cviků na základě tai-či, jejichž cílem je dosáhnout správného držení těla, které umožňuje spodní dýchání, nezatěžuje páteř a příznivě působí na výkon jak sbormistra, tak jemu svěřených zpěváků. Následují hodiny dirigování a metodiky. Hlavním lektorem je letos Jaroslav Brych, v současnosti sbormistr Kühnova smíšeného sboru či Foerstrova komorního pěveckého sdružení. Na svých hodinách asistuje účastníkům dirigujícím své kolegyně a kolegy a dle potřeby se věnuje různým aspektům sbormistrovské role – schopnosti přesně ukázat, vystavět hudební frázi a dosáhnout kýženého výrazu. Kromě okamžitého efektu, jaký mají i ty nejstručnější připomínky na výsledný zvuk celého sboru, mě fascinuje i překvapivě uvolněná a přátelská atmosféra na hodinách. Řídit sbor tvořený ze samých kolegů – v mnoha případech i konkurentů – sbormistrů je jistě úkol, který dokáže znervóznit. Přítomní však jako by se snažili tento úkol dirigujícímu co nejvíce usnadnit a zpříjemnit: na všechna gesta reagují co nejsvědomitěji a pokroky vždy odměňují povzbudivými gesty či potleskem.

Podobný klid a radost z tvůrčí práce prostupuje i hodiny metodiky, které letos vedou Lukáš Holec a Josef Surovík. Holec, sbormistr veleúspěšných českokrumlovských Medvíďat, se dělí o své zkušenosti s prací s dětmi včetně tipů, jak si udržet jejich pozornost, zklidnit je či motivovat k co nejlepšímu výkonu. Vedoucí zlínského Cantica laetitia Josef Surovík se pak věnuje metodice mládežnických a dospělých sborů. „Všichni jsou tu velice vnímaví,“ chválí účastníky. „Rád bych jim předal něco ze své práce, především co se týče deklamace a celkové muzikálnosti…“ Účastníci dále navštěvují individuální lekce s lektory a přednášky i workshopy na nejrůznější témata – jak podat žádost o grant, jak pracovat s notačními programy, jaké existují zahraniční soutěže sborového zpěvu, proč se jich zúčastnit, co obnáší příprava atd.

, foto Petr Procházka foto: Petr Procházka

Týdenní kurz byl zakončen v sobotu 20. července koncertem v kutnohorské Kapli Božího Těla. Zaznělo na něm celkem dvaadvacet drobných skladeb, na kterých se vystřídalo celkem sedmnáct sbormistrů z řad nejlepších či nejodvážnějších účastníků. Repertoár zahrnoval skladby od renesance po 21. století včetně úprav lidových písní – každý dirigoval to, co mu nejlépe sedělo. Někteří z těch, kteří nakonec pouze zpívali, možná přemítali o tom, že během příštího ročníku už by si mohli na dirigování na koncertě troufnout…

Co se onoho příštího ročníku týče, je pravděpodobné, že se na něm značná část letošních účastníků sejde znovu – někteří se kurzu pravidelně účastní i třeba dvacet let. Lektoři se pravidelně střídají, díky čemuž se účastníci mohou seznámit s prací širokého spektra předních českých sbormistrů a od každého si odnést něco jiného. Kurz tak poskytuje cenné zázemí pro lidi, kterým v mnoha případech sbormistrovství spadlo do klína spíše hříčkou osudu: poděděním sboru po starším kolegovi nebo okolnostmi dosavadní hudební či pedagogické praxe. Je třeba si uvědomit, že záslužná činnost, kterou široké množství dětských i dospělých amatérských sborů v regionech odvádí, je často výsledkem nadšení konkrétního jedince, který se svému poslání učí často sám, metodou pokus-omyl a takzvaně za pochodu. Myslím, že organizačnímu týmu NIPOS patří velký dík za to, že všem těmto motivovaným a zapáleným muzikantům dávají pravidelně šanci dál na sobě a svých sbormistrovských dovednostech pracovat, seznamovat je se zahraničními trendy a nadále tak českou amatérskou sborovou scénu rozvíjet a kultivovat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.