Reportáže

Kontrabasová súťaž, interpretačné kurzy, koncerty festivalovej Banskej Bystrice

Každoročná jeseň v Banskej Bystrici patrí Bassfestu a Medzinárodnej kontrabasovej súťaži K. D. von Dittersdorfa, ktorá aj tohto roku štvordňový kontrabasový festival otvárala. Predsedom odbornej poroty bol profesor parížskeho konzervatória, prvý kontrabasista parížskej opery a vynikajúci koncertný umelec Thiery Barbé. Mladí interpreti súťažili v štyroch kategóriách, z ktorých vzišli víťazi. Medzi žiakmi základných umeleckých škôl prvenstvo patrí Zuzane Dulíčkovej (CZ), z mladších žiakov konzervatórií presvedčil Jenő Puporka (HU), u starších žiakov Ondřej Sejkora (CZ). V poslednej kategórii študentov univerzít a hudobných akadémií zaujal Hong Yiu Lai (CHN). Po slávnostnom vyhlásení výsledkov a ich ocenení, predviedli svoje interpretačné a umelecké kvality na otváracom koncerte Bassfestu v Cikkerovej sieni banskobystrickej Radnice. Tá sa pod partnerskou záštitou mesta stala miestom všetkých festivalových koncertov. Počas nasledujúcich dní prebiehali na pôde Akadémie umení odborné prednášky a interpretačné kurzy v triedach významných interpretov domácich aj európskych pódií. Ako odznelo v úvodnej reči festivalu „Banská Bystrica sa na chvíľu stala malou Európskou úniou“.

Reportáž z kolébky božského Claudia

Když se v Cremoně v 9. května 1567 narodil Claudio Monteverdi, určitě zrovna rorýsi, stejně jako letos hnízdící ve věžích a starých zdech města, vyváděli mláďata z hnízd. Určitě stejně divoce poletovali nad vyhřátými ulicemi a za neustálého pískání učili svou křídlatou drobotinu první letecké manévry. Ve velebné řece Pád se zrcadlilo jarní slunce, zčásti alpsky štiplavé, zčásti italsky horké. Vysoká věž nad obrovskou katedrálou hlásala již zdaleka, že právě tady jste v samotném srdci Lombardie. A v podloubí naproti vchodu do katedrály slavní houslaři z rodu Amati či Guarnieri připravovali svými výrobky půdu, ze které se za 70 let narodí největší z nich, Antonio Stradivari.

Až se jaro otevře, buďte u toho. Pražské jaro 2017 s Barenboimem, Pendereckim nebo Kate Lindsey

Když jsme v prosinci připravovali přílohu jednoho celostátního deníku věnovanou právě zveřejněnému programu 72. ročníku, jistý čas jsme s kolegy diskutovali o vhodnosti nadpisu úvodního slova ředitele festivalu Romana Bělora, nadpis článku totiž vymyslel šéfredaktor: „Pražské jaro bude mít něco pro každého“. V některých z nás možná vznikla obava, že to bude vykládáno jako snaha příliš se vlichotit publiku, že dramaturgie je málo vyprofilovaná, chybí jí jednotící téma.

Je opera v Číně luxus?

6. listopad 2016 Napsal(a)
Zveřejněno v Reportáže
Je opera v Číně luxus?

National Centre for the Performing Arts v Pekingu (NCPA - v překladu Národní centrum interpretačního umění) je přední a největší umělecký komplex v Číně. Impozantní budovu, známou populárně jak 'Obří vejce', navrhl francouzský architekt Paul Andreu, mezi jehož projekty je celá řada mezinárodních letišť v Evropě (včetně Charles de Gaulle a Orly v Paříži), na Středním východě a v Asii, stejně tak jako různá vědecká a umělecká centra, z nichž mnohé jsou v Číně nebo v Japonsku.  Komplex byl postaven za necelých šest let, v ceně více než než 3,2 miliard

Rozsah, hranice a prostředky Nové hudby - Donaueschinger Musiktage 2016

Otázky k vymezení pojmu Nová hudba, její charakter, ohraničení, prostředky a diskuze o jejím celku, to vše přinesly Dny Nové hudby Donaueschinger Musiktage 2016, ve třech dnech a v 17 světových premiérách.

Jestliže je sobota, musíme být v Amsterdamu

Kdysi jsem ještě coby děcko absolvoval zájezd po skandinávských zemích, při kterém jsme během jednoho týdne stihli prosvištět Dánsko, Švédsko, Finsko i Norsko. Nejvíc si pamatuji na cestu lodí ze Stokholmu do Helsinek. Pak si matně vzpomínám, že Kodaň je na rovině, ale možná to byl spíš Stokholm, že v Oslu pršelo a že v Helsinkách mají náměstí nad mořem s nádherným katolickým kostelem a podivuhodným pravoslavným chrámem.

Zpráva z ráje pod šikmou věží

26. září 2016 Napsal(a)
Zveřejněno v Reportáže
Zpráva z ráje pod šikmou věží

Pisánská republika bývala ve středověku významným hráčem na politické scéně Itálie a také významnou námořní silou v Tyrhénském moři. Dokonce význam města převyšoval okolní toskánské bašty, kupříkladu Florencii. To ještě město leželo přímo u moře v ústí bahnité řeky Arno, která se kalně sune jílovitým krajem, kdysi osídleným tajemnou Etruskou civilizací. Dnes je pobřeží od bran města vzdáleno nějakých devět kilometrů jílovité země, kterou sem naplavila řeka.

Podzimní balada slezská

21. září 2016 Napsal(a)
Zveřejněno v Reportáže
Podzimní balada slezská

Laskavý čtenář si podle předchozích reportáží zřejmě musel udělat dojem, že práce zpěváka či instrumentalisty barokního souboru se podobá luxusní dovolené na krásných místech Evropy i světa. Že na našich koncertních zájezdech vidíme krásná města, procházíme se po okolní přírodě, snídáme v luxusních hotelích a obědváme ve vybraných restauracích. A že si jen tu a tam odskočíme na koncertní pódium, abychom zde – poněkud unaveni dlouhým nicneděláním – s lehkostí zazpívali či zahráli pár skladeb, které známe téměř nazpaměť a pak se zase vrátili do dovolenkového režimu. Slovutný kritik pan Tomislav Volek nás dokonce

Po stopách Antonína Dvořáka – tentokrát do dětství

Stalo se již tradicí, že organizátoři mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha z Akademie klasické hudby o.p.s. připravují ještě před samotným slavnostním zahájením festivalu méně formální akci na některém z míst spjatých s životem slavného skladatele. V loňském roce to byl výlet do Vysoké u Příbramě, kde Dvořák na sklonku života komponoval své poslední dvě opery – Armidu a Rusalku. Letos pozvali organizátoři zájemce naopak do míst, kde se narodil a kde prožil dětství – do Nelahozevsi, zhruba třicet kilometrů severně od Prahy.

Stará hudba v kraji sopek, sýrů, zelené čočky a smaragdových ještěrek

Kdesi na jihu Francie leží kraj, který trochu unikl turistickým průvodcům a jehož krása se příliš nehodí na plakáty. Barevné a voňavé Provence to není. Najdete zde sice řeku Loiru, ale mluvíme o jejím horním toku, velmi daleko od slavných „zámků na Loiře“. Žádná velká železniční ani silniční tepna tudy nevede. Řeklo by se „Bohem zapomenutý kraj“, ale my z Collegia víme své. Pro nás je to spíše kraj „Bohem milovaný a hojně navštěvovaný“.

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.