Do Xi‘anu, hlavního města provincie Shaanxi (neplést s provincií Shanxi, odkud právě odjíždíme), vyrážíme opět rychlovlakem. Jde vůbec o pohodlný způsob dopravy, rychlostí srovnatelný s leteckou dopravou, pokud k té přičtete cestu na letiště a z letiště i odbavovací procedury. Vlak je navíc prostorný, kontrola není tak přísná a co ocení především Číňané, můžete být neustále online! Máme vyzkoušeno, že Filharmonie Brno zabere se svými zavazadly a nástroji přibližně jeden celý vagon rychlovlaku, tak akorát, aby se do něj vešla i jedna sympatická rodinka s malým chlapečkem a jeho v rozkroku rozstřiženými kalhotami - tradiční to 

Taiyuan je neuvěřitelné město, ještě před několika desítkami let to bylo nenápadné správní centrum chudé provincie Shanxi. „Na západ od hor“ zní doslovný název provincie…, tedy takoví Záhoráci z pohledu pekingských prominentů. Dnes je to ale neskutečná betonová džungle, kde raší ze země asi padesát megalomanských mrakodrapových sídlišť v jediný moment. V centru stojí několik obřích objektů skrývajících ve svých útrobách muzeum provincie, muzeum železnice, muzeum uhlí - a také náš koncertní sál shanxiského divadla. Na 1. ledna ale připadají v Číně jednodenní prázdniny a tak je sál poněkud opuštěný a příprava na koncert probíhá až do našeho příjezdu jen pozvolna. Pak to ale vezme do rukou náš technik Karel Soukal a sporá čínská obsluha sálu začíná kmitat: vyměnit imitaci harfy za skutečnou, dovézt ze sklepa tympány a dirigentský stupeň, rozbitý dirigentský pult vyrobit ze dvou běžných pultů a několika metrů kobercové lepící pásky. Číňané se většinu práci snaží vyřešit zpovzdálí jen pomocí telefonů a aplikací, ale před Karlem není úniku! Zanedlouho mají v rukou klíče a dotahují postupně všechny notové pulty. Přesně v okamžiku příjezdu orchestru je sál nachystaný a začíná krátké přezkoušení programu, který už jsme s panem dirigentem a Tony Shenem odehráli v Hohhotu.

Rejchovský festival v Benátkách skončil 4. listopadu (viz HARMONIE 2/2018), ale 10.-12. listopadu 2017 se konalo v Lucce, pod záštitou Centra Studi Opera Omnia Luigi Boccherini a Palazzetta Bru Zane, kolokvium rovněž věnované Rejchovi (i to obdrželo finanční podporu Palazzetta Bru Zane - Centre de musique romantique française). Kolokvium mělo několik témat: Rejchovy spisy, Rejcha a kontrapunkt, Rejchův odkaz, Rejchovi současníci, Komorní hudba a 

Dnes nás čeká největší koncertní událost celého turné pro šest tisíc posluchačů. Hrajeme v Paláci lidu ležícím přímo na nechvalně proslulém pekingském Náměstí Brány nebeského klidu. Palác lidu je centrální sněmovní budova Čínské lidové republiky. V pravidelných cyklech se zde schází nejvyšší zastupitelský orgán čínského lidu, Všečínské shromáždění lidových zástupců, loutkové divadlo plné zástupců etnických menšin v lidových krojích i popkulturních hvězd tipu basketbalisty Yao Minga či slavného herce Jackie Chana. Schází se tu ale také reálná mocenská elita, reprezentovaná vedením vládnoucí Komunistické strany Číny. Jen pár měsíců před Filharmonií Brno stál na stejném pódiu prezident Xi Jinping, který byl na 19. sjezdu Strany potvrzen na dalších pět let jako nejvyšší představitel režimu a navíc bylo jeho učení vloženo vedle myšlenek samotného Maa 

Kapr se salátem, vánoční cukroví, svatoštěpánská husa či kachna, pusu na rozloučenou a ahoj v novém roce. Dvaašedesát hudebníků brněnské filharmonie odjíždí na čínské turné, první v historii orchestru. Tedy přesněji řešeno dvaačtyřicet, zbytek jsou výpomoci, protože v Brně musí zůstat dostatek muzikantů na tradiční novoroční koncert. Orchestr na cestě doprovází jeho manager a vedoucí koncertního oddělení Pavel Šindelář, který shodou okolností vystudoval sinologii a dva roky žil v Pekingu. Právě on je autorem reportáže z cesty.

Prestižní klavírní soutěž International Telekom Beethoven Competition Bonn již posedmé přilákala tisíce návštěvníků a 24 mladých klavíristů, které spojila fascinace osobností Ludwiga van Beethovena.

Každoročná jeseň v Banskej Bystrici patrí Bassfestu a Medzinárodnej kontrabasovej súťaži K. D. von Dittersdorfa, ktorá aj tohto roku štvordňový kontrabasový festival otvárala. Predsedom odbornej poroty bol profesor parížskeho konzervatória, prvý kontrabasista parížskej opery a vynikajúci koncertný umelec Thiery Barbé. Mladí interpreti súťažili v štyroch kategóriách, z ktorých vzišli víťazi. Medzi žiakmi základných umeleckých škôl prvenstvo patrí Zuzane Dulíčkovej (CZ), z mladších žiakov konzervatórií presvedčil Jenő Puporka (HU), u starších žiakov Ondřej Sejkora (CZ). V poslednej kategórii študentov univerzít a hudobných akadémií zaujal Hong Yiu Lai (CHN). Po slávnostnom vyhlásení výsledkov a ich ocenení, predviedli svoje interpretačné a umelecké kvality na otváracom koncerte Bassfestu v Cikkerovej sieni banskobystrickej Radnice. Tá sa pod partnerskou záštitou mesta stala miestom všetkých festivalových koncertov. Počas nasledujúcich dní prebiehali na pôde Akadémie umení odborné prednášky a interpretačné kurzy v triedach významných interpretov domácich aj európskych pódií. Ako odznelo v úvodnej reči festivalu „Banská Bystrica sa na chvíľu stala malou Európskou úniou“.

Když se v Cremoně v 9. května 1567 narodil Claudio Monteverdi, určitě zrovna rorýsi, stejně jako letos hnízdící ve věžích a starých zdech města, vyváděli mláďata z hnízd. Určitě stejně divoce poletovali nad vyhřátými ulicemi a za neustálého pískání učili svou křídlatou drobotinu první letecké manévry. Ve velebné řece Pád se zrcadlilo jarní slunce, zčásti alpsky štiplavé, zčásti italsky horké. Vysoká věž nad obrovskou katedrálou hlásala již zdaleka, že právě tady jste v samotném srdci Lombardie. A v podloubí naproti vchodu do katedrály slavní houslaři z rodu Amati či Guarnieri připravovali svými výrobky půdu, ze které se za 70 let narodí největší z nich, Antonio Stradivari.

Když jsme v prosinci připravovali přílohu jednoho celostátního deníku věnovanou právě zveřejněnému programu 72. ročníku, jistý čas jsme s kolegy diskutovali o vhodnosti nadpisu úvodního slova ředitele festivalu Romana Bělora, nadpis článku totiž vymyslel šéfredaktor: „Pražské jaro bude mít něco pro každého“. V některých z nás možná vznikla obava, že to bude vykládáno jako snaha příliš se vlichotit publiku, že dramaturgie je málo vyprofilovaná, chybí jí jednotící téma.

National Centre for the Performing Arts v Pekingu (NCPA - v překladu Národní centrum interpretačního umění) je přední a největší umělecký komplex v Číně. Impozantní budovu, známou populárně jak 'Obří vejce', navrhl francouzský architekt Paul Andreu, mezi jehož projekty je celá řada mezinárodních letišť v Evropě (včetně Charles de Gaulle a Orly v Paříži), na Středním východě a v Asii, stejně tak jako různá vědecká a umělecká centra, z nichž mnohé jsou v Číně nebo v Japonsku.  Komplex byl postaven za necelých šest let, v ceně více než než 3,2 miliard