Reportáže

Pouhá chvíle i celá věčnost na Hudebním festivalu Znojmo

„Já tomu říkám labyrint. Něco studuješ, sbíráš materiál, pohybuješ se kolem středu, přibližuješ se k němu různými cestami, hledáš, zavrhuješ, nacházíš, ztrácíš. Většinou se vždycky vrátíš k tomu prvnímu nápadu, ale stejně si musíš projít celou cestu od začátku do konce,“ popisuje mi obvyklý proces své přípravy choreografka Ladislava Košíková o pauze premiérového uvedení Rappresentatione di Anima et di Corpo, alegorického duchovního dramatu, které je ve většině skript hudebních dějin uvedeno v čestné kolonce s dobře zapamatovatelným datem: první oratorium, rok 1600.

Showcase v Ostravě představila mladé hudební talenty

Showcase klasického interpretačního umění se konalo 15. a 16. června na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Přehlídku vycházejících talentů připravil Institut umění – Divadelní ústav pod supervizí Lenky Dohnalové a představilo se na ní celkem 8 zpěváků a 14 instrumentalistů z celé České republiky.

Sto padesát let Brahmsova lidského rekviem v Brémách

Je až překvapivé, kolik událostí ze starých i nových německých dějin se vztahuje k severoněmeckým Brémám: toto hanzovní město, 128 km na jih od Hamburku, zůstává například dodnes - i když počet obyvatel je jen okolo 671 000 - jedním ze tří existujících městských států v Německu (další freie Städte jsou mnohem větší Hamburk a Berlín), a má i svůj vlastní senát. Ochráncem Brém je legendární Roland, jehož 5,5 metrů vysoká socha - symbol svobody a nejstarší dochovaná socha tohoto hrdiny na území někdejší římské říše - stojí na Rathausplatzu od roku 1404. Podle staré legendy zůstanou Brémy svobodné a nezávislé jen pokud nad nimi bude Roland držet ochrannou ruku; tvrdí se proto, že v podzemí městské radnice je pro všechny případy ukryta jeho náhradní socha.

S Danielem Gattim v Mnichově

9. květen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Reportáže
S Danielem Gattim v Mnichově

Poté co vloni v prosinci Pražské jaro zveřejnilo program letošního ročníku a jména umělců, kteří do Prahy přijedou, jsem měla jasno: titulní tváří přílohy Pražského jara Týdeníku Rozhlas nemůže být nikdo jiný než italský dirigent a v pořadí teprve sedmý šéfdirigent Královského orchestru Concertgebouw Daniel Gatti, jedna z nejzajímavějších osobností současného hudebního světa. Našemu rozhovoru tváří v tvář předcházelo značné úsilí v kanceláři Pražského jara a musím poděkovat mluvčímu festivalu Pavlu Trojanovi, který neúnavně korespondoval s agentkou Daniela Gattiho, aby se v jednom ze dvou únorových dnů, kdy Maestro dirigoval Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, mohl v Mnichově rozhovor uskutečnit.

VI. ročník mezinárodní houslové soutěže PhDr. Josefa Micky pod záštitou Václava Hudečka

Uvedená jednokolová soutěž je určena pro mladé houslisty z celého světa do 16 let. Její šestý ročník právě proběhl v Koncertním sále Gymnasia a Hudební školy hl. m. Prahy. Vedle Kociánovy soutěže v Ústí nad Orlicí je po mém soudu nejvýznamnější soutěží tohoto typu u nás.

Česká filharmonie na ostrovech

21. únor 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Reportáže
Česká filharmonie na ostrovech

„Národní koncertní síň? Jak je kousek odsud? Tak tam je příjemná akustika,“ reaguje servírka v okamžiku, kdy se dozví, na jaký že koncert jdeme večer a kam. „Guinness už je na cestě. A co jste si tedy vybrali k jídlu?“ vrací se vzápětí ke své profesi a s pochopením přijímá objednávku – těžko jsme z jídelního lístku mohli vybrat něco jiného než „traditional stew“, když už jsme v Irsku…

Pestré obrazy z indických ulic

Už podruhé vyrážíme se zlínskou Filharmonií Bohuslava Martinů na koncertní turné do ještě před několika lety těžko uvěřitelné destinace. Do země se starobylou kulturou, ve které však neexistuje žádný profesionální symfonický orchestr. Do země plné barev i vůní, nádherné přírody i obrovských přelidněných megapolí. Do země plné kontrastů, chudoby i bohatství.

Miami: Vidět a být viděn, slyšet a být slyšen

Miami Beach, hlavní město mladých, krásných, nadaných, bohatých, úspěšných a odvážných. Mekka designérů, modelingu, filmařů a umělců, Miami je městem amerického snu.

O lidu, který ještě zpívá

26. leden 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Reportáže
O lidu, který ještě zpívá

Projekt A Música Portuguesa a Gostar dela Própria (MPAGDP) založil před sedmi lety Tiago Pereira, režisér a dokumentarista působí­cí v portugalské metropoli. Záslužná iniciativa, jejíž název lze přeložit jako Portugalská hudba s láskou k sobě, reaguje především na potřebu zaznamenat živé portugalské hudební dědictví a oživit mnohdy již zapomenuté tradice. Náplň projektu nikdy nezahrnovala vědeckou činnost opírající se o badatelské metody etnomuzikologického, folkloristického nebo kulturněantropoligického výzkumu. I přes svůj nevědecký charakter mají předložené výsledky dosavadního úsilí organizace nedocenitelnou hodnotu. MPAGDP k dnešnímu dni eviduje přes 2800 videí volně přístupných ke zhlédnutí na internetových stránkách projektu. Za dobu existence instituce se podařilo nafilmovat tisíce hudebních nástrojů a nespočet ústních tradic (lidové písně, modlitby, říkanky, přísloví). Záznamy dokumentují amatérské i profesionální hudebníky, prostý lid ve věku od 8 do 100 let. Ve velkém počtu jsou na videích zastoupeny starší generace. Dříve si lidé v Portugalsku často zpívali při tvrdé práci na poli a velká část místního obyvatelstva narozená před rokem 1940 ve své paměti ještě udržuje živé vzpomínky na tyto časy. Někteří z nich tak stále umí nazpaměť 100 až 200 lidových písní. Nebýt MPAGDP řada melodií by nebyla nijak fixovaná a postupně by byla pravděpodobně zapomenuta. Svůj filmařský zájem Pereira nasměroval také na oblast různých forem tance, které se provozují na území Portugalska (A Dança Portuguesa a Gostar dela Própria). Od roku 2015 se věnuje etnografickému projektu zaměřenému na tradice portugalské gastronomie (Esporão & A Comida Portuguesa A Gostar Dela Própria).

Orchestr, který zabere celý vagon rychlovlaku

Do Xi‘anu, hlavního města provincie Shaanxi (neplést s provincií Shanxi, odkud právě odjíždíme), vyrážíme opět rychlovlakem. Jde vůbec o pohodlný způsob dopravy, rychlostí srovnatelný s leteckou dopravou, pokud k té přičtete cestu na letiště a z letiště i odbavovací procedury. Vlak je navíc prostorný, kontrola není tak přísná a co ocení především Číňané, můžete být neustále online! Máme vyzkoušeno, že Filharmonie Brno zabere se svými zavazadly a nástroji přibližně jeden celý vagon rychlovlaku, tak akorát, aby se do něj vešla i jedna sympatická rodinka s malým chlapečkem a jeho v rozkroku rozstřiženými kalhotami - tradiční to 

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.