Reportáže

Dobývání Číny Českou filharmonií

V Číně už jsou všichni. A také Česká filharmonie. Letošní zájezd navazuje na předchozí aktivity Jiřího Bělohlávka a je nový v tom, že orchestr zahájil v Nankingu pětiletou rezidenci. To znamená nejen stáže mladých čínských hudebníků u našeho tělesa, ale též pravidelné vystupování filharmoniků v tomto bývalém hlavním městě Číny.

Poklady Broumovska na střeše Lucerny

Nově zpřístupněná střecha pražského secesního paláce Lucerna je přímo stvořená pro exkluzívní společenské akce. V komorním prostředí útulného koncertního sálku, z něhož je přímý přístup na rozlehlou střešní terasu, se v podvečer 23. dubna 2019 sešli pořadatelé letního hudebního festivalu Za poklady Broumovska na neformálním setkání se svými příznivci a přáteli, aby je seznámili s programem letošního festivalového ročníku a zároveň je informovali o dalších zajímavých broumovských aktivitách.

Výkony hodné světových pódií na Schubertově soutěži v Jeseníku

Mezinárodní Schubertova soutěž se letos odehrála ve dnech 24. – 27. dubna. Jediná česká platforma, v níž soutěží klavírní dua, přivedla do města Jeseník opět několik desítek soutěžících z celého světa. Závěrečný koncert laureátů byl spojen s vyhlášením výsledků a přinesl velmi pestrý hudební program, emotivní reakce publika a vlídnou atmosféru.

Co se dělo v aule mezi přednáškami

Plakát zval na Hudbu k Siréně, ve skutečnosti to byla Hudba k siréně – výkop nového projektu Orchestru Berg, jehož iniciátoři se rozhodli využít pravidelné zvukové kulisy našich obcí každou první středu v měsíci k hudební site/time specific intervenci a pozvali zájemce na mikrokoncert do Velké auly Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, na němž se podíleli Monika Čeřovská (lesní roh), Jiří Lukeš (akordeon), Jiří Genrt (tuba), Petr Studený (elektronika) a – zařízení sirény na střeše budovy.

Několik poznámek k Mezinárodní pěvecké soutěži v Karlových Varech

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech je naším rodinným stříbrem už víc než padesát let. Úroveň jejího letošního 53. ročníku byla vysoká. Komentář jejího charismatického dlouholetého ředitele Aloise Ježka k jejímu průběhu byl, jak je jeho zvykem, trefný, stručný a jasný: „Soutěž je pořád stejná, záleží jenom na tom, kdo přijede.“ Letos se do Karlových Varů sjelo sto pět soutěžících ze šestadvaceti zemí a finálová vystoupení talentovaných mladých pěvců byla opravdu mimořádná. Mohla jsem posoudit výkony finalistů soutěžních kol Junior (pro pěvce do čtyřiadvaceti let) a Opera (do třiceti pěti let) a také vystoupení devíti nejlepších na závěrečném koncertu soutěže o den později. Vítězové jednotlivých kategorií většinou zpívají na koncertě stejnou árii jako ve finále a bývá víc než zajímavé, jak se den po dni jejich výkon promění. Hodnotila je jedenáctičlenná mezinárodní porota vedená paní Evou Randovou.

Paprsky Jitra oslnily Austrálii

4. září 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Reportáže
Paprsky Jitra oslnily Austrálii

Královéhradecký dětský sbor Jitro pod vedením Prof. Jiřího Skopala dostal pozvání na letošní 29. ročník prestižního hudebního svátku Australian International Music Festival v Sydney. Už na zahajovacím koncertu v City Recital Hall s úchvatnou akustikou sbor získal publikum spojením technické dokonalosti a hloubkou výrazu při tlumočení Kyrie eleison Henka Badingse, Les Sirénes Erika Budaie a Give Me Your Tired, Your Poor Irvinga Berlina.

Povalečská Rusalka

3. září 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Reportáže
Povalečská Rusalka

Obec Valeč na Karlovarsku je pro Čechy i cizince známá originální krajinotvorbou, kterou zde máme hlavně díky sudetským Němcům, které jsme po válce tak dokonale vypudili. Ty dnes na náměstí připomíná pomník smíření, dvojice kontrapunktujících kostelů a zámek s unikátní zahradou se staletými stromy a sochami Matyáše Brauna. Pro tisíce mladých lidí je to i místo, kde se od roku 2006 v létě koná Povaleč, festival „alternativní kultury“.

Estonian Festival Orchestra: Vycházející hvězda orchestrálního světa

Stoleté výročí založení Estonské republiky připadlo na 24. února 2018. Dějiny této malé pobaltské země jsou v mnohém podobné dějinám a postavení zemí Koruny české: strategicky důležitá poloha obou zemí v sousedství větších a mocnějších států a různé historické okolnosti vedly k častým invazím, okupaci a anexi území. Naštěstí sdílíme s Estonskem v rámci evropských dějin i obnovení nezávislosti po první světové válce a nekrvavé revoluce spolu s návratem demokracie koncem 20. století. Avšak ihned po vyhlášení nezávislosti v únoru 1918 bylo Estonsko znovu obsazeno nejdříve Německem a po ukončení 1. světové války i Sovětským svazem, a nový stát si musel, na rozdíl od nás, svou existenci vybojovat. V roce 1919 však porazilo malé Estonsko jak Rudou armádu, tak landeswehr, a v únoru 1920 byl konečně uzavřen mezi Sovětským svazem a Estonskem mír, v jehož rámci se SSSR vzdal svých nároků. Oslavy jak stoletého výročí založení svobodného estonského státu, tak stoletého výročí jeho skutečné existence proto potrvají – pod hlavičkou Estonia 100 – až do února 2020.

České sbory jsou fenomén. A v Kutné Hoře o ně umí pečovat

Okřídlené spojení „co Čech, to muzikant“ už dnes bohužel neplatí. A když ho občas v zahraničí člověk zaslechne, má potřebu uvádět ho na pravou míru. Tedy upřesnit, že toto rčení platilo hlavně v baroku, klasicismu a možná ještě trochu později. A že vzhledem k úrovni současné hudební výchovy na školách se stává spíš zbožným přáním. Přesto se najdou oblasti hudby, ve kterých jsme v porovnání se světem stále výjimeční. Platí to zejména o amatérské sborové scéně. Členové organizace NIPOS (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu), kteří se o tuto scénu starají, odhadují, že u nás působí kolem 1500 sborů. Od malých pětičlenných ansámblů až po velké, několikavrstevnaté organizace.

Do Valtic za 30. ročníkem Mezinárodní letní školy staré hudby

Zatímco většina lidí si pod příjemně stráveným začátkem léta představí lenošivý pobyt u moře, výlety po domovině nebo alespoň návštěvy přátel a rodinných příslušníků, na které po zbytek roku nezbývá čas, mnoha interpretům tzv. staré hudby se vybaví poklidný kolorit města Valtice, ve kterém vždy v prvních týdnech měsíce července probíhá Mezinárodní letní škola staré hudby. A právě tento rok měli houslisté, cinkisté, zpěváci a zpěvačky, cembalisté, hobojisté, flétnisté nebo například i herci a tanečníci věnující se starší artificiální hudbě a divadlu možnost navštívit již 30. ročník valtické interpretační školy. Pro 30. ročník Mezinárodní letní školy staré hudby Valtice se organizátorům podařilo sehnat rovných třicet lektorů z nejrůznějších koutů světa, někteří patří mezi pravidelné účastníky, další se ve Valticích objevili tento rok poprvé, všechny však spojovala dlouholetá pedagogická i interpretační praxe. Před každým ročníkem si student–interpret navolí třídy, které bude po zbytek pobytu navštěvovat. Kromě lekcí zaměřených na samotný hudební nástroj nebo zpěv si mohou účastníci navolit i orchestrální hru, sbor, tance, gestiku, gregoriánský chorál nebo i hudební improvizaci. Valtice tak každý rok ožívají hudbou deroucí se z oken budov tamních škol, které po dobu kurzů propůjčují hudebníkům a lektorům své prostory.

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.