Již třetím rokem se poslední květnový a první červnový den konal celostátní happening ZUŠ Open. Právě před třemi roky totiž založila mezzosopranistka Magdalena Kožená nadační fond s cílem podpořit světový unikát – české základní umělecké školství. A v jeho rámci se 31. května v Anežském klášteře představili nadaní žáci základních uměleckých škol, kteří během roku spolupracovali se svými mentory – předními umělci v projektu MenART. Koncert uspořádalo Pražské jaro a tím se tento významný festival přihlásil k podpoře mladých talentů, z nichž o řadě jistě v budoucnu uslyšíme.

V Číně už jsou všichni. A také Česká filharmonie. Letošní zájezd navazuje na předchozí aktivity Jiřího Bělohlávka a je nový v tom, že orchestr zahájil v Nankingu pětiletou rezidenci. To znamená nejen stáže mladých čínských hudebníků u našeho tělesa, ale též pravidelné vystupování filharmoniků v tomto bývalém hlavním městě Číny.

Nově zpřístupněná střecha pražského secesního paláce Lucerna je přímo stvořená pro exkluzívní společenské akce. V komorním prostředí útulného koncertního sálku, z něhož je přímý přístup na rozlehlou střešní terasu, se v podvečer 23. dubna 2019 sešli pořadatelé letního hudebního festivalu Za poklady Broumovska na neformálním setkání se svými příznivci a přáteli, aby je seznámili s programem letošního festivalového ročníku a zároveň je informovali o dalších zajímavých broumovských aktivitách.

Mezinárodní Schubertova soutěž se letos odehrála ve dnech 24. – 27. dubna. Jediná česká platforma, v níž soutěží klavírní dua, přivedla do města Jeseník opět několik desítek soutěžících z celého světa. Závěrečný koncert laureátů byl spojen s vyhlášením výsledků a přinesl velmi pestrý hudební program, emotivní reakce publika a vlídnou atmosféru.

Plakát zval na Hudbu k Siréně, ve skutečnosti to byla Hudba k siréně – výkop nového projektu Orchestru Berg, jehož iniciátoři se rozhodli využít pravidelné zvukové kulisy našich obcí každou první středu v měsíci k hudební site/time specific intervenci a pozvali zájemce na mikrokoncert do Velké auly Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, na němž se podíleli Monika Čeřovská (lesní roh), Jiří Lukeš (akordeon), Jiří Genrt (tuba), Petr Studený (elektronika) a – zařízení sirény na střeše budovy.

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech je naším rodinným stříbrem už víc než padesát let. Úroveň jejího letošního 53. ročníku byla vysoká. Komentář jejího charismatického dlouholetého ředitele Aloise Ježka k jejímu průběhu byl, jak je jeho zvykem, trefný, stručný a jasný: „Soutěž je pořád stejná, záleží jenom na tom, kdo přijede.“ Letos se do Karlových Varů sjelo sto pět soutěžících ze šestadvaceti zemí a finálová vystoupení talentovaných mladých pěvců byla opravdu mimořádná. Mohla jsem posoudit výkony finalistů soutěžních kol Junior (pro pěvce do čtyřiadvaceti let) a Opera (do třiceti pěti let) a také vystoupení devíti nejlepších na závěrečném koncertu soutěže o den později. Vítězové jednotlivých kategorií většinou zpívají na koncertě stejnou árii jako ve finále a bývá víc než zajímavé, jak se den po dni jejich výkon promění. Hodnotila je jedenáctičlenná mezinárodní porota vedená paní Evou Randovou.

Královéhradecký dětský sbor Jitro pod vedením Prof. Jiřího Skopala dostal pozvání na letošní 29. ročník prestižního hudebního svátku Australian International Music Festival v Sydney. Už na zahajovacím koncertu v City Recital Hall s úchvatnou akustikou sbor získal publikum spojením technické dokonalosti a hloubkou výrazu při tlumočení Kyrie eleison Henka Badingse, Les Sirénes Erika Budaie a Give Me Your Tired, Your Poor Irvinga Berlina.

Obec Valeč na Karlovarsku je pro Čechy i cizince známá originální krajinotvorbou, kterou zde máme hlavně díky sudetským Němcům, které jsme po válce tak dokonale vypudili. Ty dnes na náměstí připomíná pomník smíření, dvojice kontrapunktujících kostelů a zámek s unikátní zahradou se staletými stromy a sochami Matyáše Brauna. Pro tisíce mladých lidí je to i místo, kde se od roku 2006 v létě koná Povaleč, festival „alternativní kultury“.

Okřídlené spojení „co Čech, to muzikant“ už dnes bohužel neplatí. A když ho občas v zahraničí člověk zaslechne, má potřebu uvádět ho na pravou míru. Tedy upřesnit, že toto rčení platilo hlavně v baroku, klasicismu a možná ještě trochu později. A že vzhledem k úrovni současné hudební výchovy na školách se stává spíš zbožným přáním. Přesto se najdou oblasti hudby, ve kterých jsme v porovnání se světem stále výjimeční. Platí to zejména o amatérské sborové scéně. Členové organizace NIPOS (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu), kteří se o tuto scénu starají, odhadují, že u nás působí kolem 1500 sborů. Od malých pětičlenných ansámblů až po velké, několikavrstevnaté organizace.