Když uvedl skvělý francouzský soubor Insula Orchestra letos v předjaří v Paříži svou novou multimediální kreaci Le Pastoral, nikdo nemohl tušit, nakolik bude prorocká, a to hned z několika hledisek.  Jak soubor oznámil předem na svých webových stránkách, jádrem první části inscenace, která zkoumala vztah člověka k přírodě, jsou přírodní katastrofy.

Země s více než 83 miliony obyvatel je co do počtu infikovaných i úmrtí osmým nejpostiženějším státem na světě; podle posledních informací z Ústavu Roberta Kocha (RKI) z 18. května se virem COVID-19 nakazilo od začátku epidemie 174 697 osob, z nichž nákaze podlehlo 7 935. Ve středu 6. května oznámila kancléřka Angela Merkel po rozhovorech s představiteli 16 německých států uvolnění restrikcí v celé zemi. Všechny obchody jsou znovu otevřeny, žáci se postupně vracejí do škol a nejvyšší německá fotbalová Bundesliga se znovu rozběhla v sobotu 16. května (i když bez diváků).

Když byl v roce 2016 založen Nadační fond Magdaleny Kožené s cílem podpořit, upevnit a zviditelnit unikátní systém českého uměleckého školství, začali jeho strůjci současně přemýšlet, jak přispět růstu mimořádně talentovaných dětí, které základní umělecké školy navštěvují. Výsledkem byl vznik programu MenaART. Na jeho počátku stála dvě motta: „Inspirativní setkání jsou v životě zásadní“ a „Za každým výjimečným umělcem stojí minimálně jeden osvícený pedagog“. V průběhu února se v rámci jeho druhého ročníku setkali v Praze studenti a jejich mentoři – špičky svých oborů. V letošním školním roce se viděli již potřetí.

Jak vypadá operní provoz během karantény na jiných renomovaných scénách v Evropě, kromě Bavorské státní opery a opery v Curychu, o nichž již Harmonie přinesla kratší zprávy? A jaké nové iniciativy vznikly? K operním scénám v Británii, o kterých jsem již psala 26. března, musím ještě přidat English National Operu v Londýně, která zavřela dveře 20. března. Zrušena byla proto zbývající představení nové inscenace Figarovy svatby, navíc nová inscenace Rusalky (v angličtině). Opera North v Leedsu je uzavřena do konce dubna.

Povahu operních trilogií, které se v Ravenně konají každoročně od roku 2011, definují zejména dvě hlavní charakteristiky. První je vysoká kvalita hlasů (mezi mladými sólisty jsem letos na podzim neslyšela jediný průměrný hlas), druhou pak důsledná podpora publika. A nejsou to jen místní, kteří se účastní téměř vždy vyprodaných představení v pěkném divadle Alighieri z roku 1852 (kapacita 900 míst). Během oper uvedených v tomto roce (Norma a Aida, a poprvé byla zařazena také francouzská opera, Carmen) sedělo nalevo ode mne 18 Norů (jejich skupina byla na operním zájezdě po různých italských divadlech) a napravo několik Holanďanů. Bylo slyšet němčinu i francouzštinu, o přestávkách jsem hovořila s mladou Číňankou, která v Ravenně studovala restaurátorské techniky, i s dalšími cizinci. V publiku jsou nejen starší diváci, ale mnoho mladších, kteří o představeních dychtivě diskutují.

Francois Mitterrand a Helmut Kohl před třiceti lety společně stáli u nápadu vybudovat kulturní kanál, který propojí celou Evropu. Dnes díky téhle utopické myšlence můžeme sledovat přenosy oper z Paříže, Barcelony nebo Amsterdamu.