Recenze

Autorská Savana! Lukáše Sommera

29. březen 2015 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Autorská Savana! Lukáše Sommera

Lukáš Sommer patří k nejpozoruhodnějším klasickým kytaristům mladé generace v Česku. Pozornost si však nezískal sbíráním vavřínů z kytarových soutěží, nýbrž rozvíjením vlastního kompozičního stylu a cizelováním inovativních kytarových technik. Výsledkem jeho úsilí je sólový debut Savana!, jenž představuje Sommerovy autorské skladby. Pokud máte rádi podnebí sa­vany, jste na tom pravém místě. Můžete pocítit vlhko, sucho, můžete se dotknout trnů… a to nejpravděpodobnější: můžete být touto hudbou zcela zaplaveni. Jako na Savaně!

Vehemence Romana Válka a hudební intelekt Markéty Cukrové vévodí premiérové nahrávce Richterova Requiem

Náhravka Requiem, žalmu De profundis a orchestrální sinfonie od Františka Xavera Richtera mě příjemně překvapila. Ať už nespornou dramaturgickou zajímavostí, převážně přesvědčivým výkonem hudebníků nebo zvukovou kvalitou nahrávky. Považuji za velmi důležité, že se díla klasicistních skladatelů ujímají lidé, kteří mají velké interpretační zkušenosti s hudbou barokní. Ovšem nálepka „klasicistní skladatel“ zde asi není přesná. Kdyby zde prezentovaná Richterova vokální díla vznikla o 40 let dříve, patřila by mezi špičku vrcholné barokní tvorby. Jsou

Stylově a technicky bravurní Jitka Hosprová v Hindemithových sonátách

Instrumentální hudba Paula Hindemitha nepatří k pilířům repertoáru našich sólistů, což je škoda, protože je to hudba vzrušující, strukturálně zajímavá a melodická. A navíc nástrojově vděčná. Jsa ctitelem velkých mistrů minulosti, používal skladatel nejčastěji formový základ sonáty. Ten pak využíval ke kompozicím pro nezvykle bohaté spektrum nástrojů. Housle, klavír, flétna, klarinet, trubka, hoboj, lesní roh jsou běžné, obecně méně časté jsou altsaxofon, althorn, varhany, harfa, anglický roh a tuba. Nejvíce sonát – osm – však věnoval své milované viole...

Jitka Čechová a její mimořádný Bedřich Smetana

V roce 2005 vydala Jitka Čechová první disk své souborné nahrávky klavírního díla Bedřicha Smetany. A letos, symbolicky v Roce české hudby, završila tento svůj velkolepý smetanovský projekt závěrečným dvojdiskem. Slavnostní křest tohoto dvojdisku se uskutečnil za účasti interpretky 10. 11. 2014 v Muzeu B. Smetany. (O tom, že si je naše hudební veřejnost vědoma výjimečnosti tohoto vydavatelského počinu, svědčí mimo jiné i skutečnost, že muzejní sál, kde křest proběhl, byl zaplněný do posledního místa, ba dokonce bylo zapotřebí...

Radek Baborák a jeho Orquestrina

14. leden 2015 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Radek Baborák a jeho Orquestrina

Pražská firma Petra Ostrouchova Animal Music nevydává sice mnoho titulů, zato každý je osobitý, ve všech úrovních vycizelovaný a nepřeslechnutelný. Přibližně před rokem vyslal pan vydavatel do světa mimořádně povedenou desku Apokalypsis (Tiburtina Ensemble, David Dorůžka Trio, ANI 041-2). Na konci roku 2014 jsme o tři opusy dále a o přízeň publika se uchází další originální titul, jehož tavicí pecí, hybatelem, sjednotitelem a leaderem je hornista, dirigent a příležitostný aranžér Radek Baborák. Odchod z Berlínské filharmonie mu...

Jana Koubková: Smrt standardizmu

3. prosinec 2014 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Jana Koubková: Smrt standardizmu

„První dáma českého jazzu“ boří klišé celým svým životem a celým svým repertoárem. V roce svých sedmdesátých narozenin se však rozhodla natočit album, které bude přímo manifestem jejího „nestandardního“ postavení na české scéně, nikoli pouze jazzové. „Kam vlezu / vrazim do standardního jazzu / kam vlezu tvrdě narazim / Že prý už nejsem / co bejvala sem v jazzu / tak lezu jak umim / než se zarazim,“ zpívá v titulní písni alba, aby o pár veršů dál zvolala naprosto bez servítků: „Tenhleten jazz / ten mě teda nudí.“ Svou představu...

Houslové novinky Šporcla i Batiashvili

25. listopad 2014 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Houslové novinky Šporcla i Batiashvili

Když se probírám katalogem nahrávek Bielefelder Classic, často mě napadne, že houslová produkce za poslední půlstoletí je tak bohatá a hlavní díla byla už tolikrát nahrána, že je trochu zbytečné navyšovat metráky hudby o další. Je to sice provokativní myšlenka, ale doporučuji se podívat například na fonotéku koncertů Mozarta, Beethovena, Brucha, Mendelssohna, Brahmse, Čajkovského, Sibelia, ba i Prokofjeva… Nepochybuji, že i v dalším půlstoletí přibude řada snímků, snad i něčím inovativních, ale přece jsou věčným obehráváním...

Jaroslav Smolka: Jak jsem je znal

22. listopad 2014 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Jaroslav Smolka: Jak jsem je znal

Memoáry různých osobností hudebního života bývají považovány spíše za zajímavá čtení než za závažné publikace muzikologického významu. Je to chyba a tato publikace, jež byla vydána péčí Akademie múzických umění a jejího vydavatelství, ji plně potvrzuje. Její přínos je totiž několikerý. Pokud se domníváme, že osobnosti, na něž Jaroslav Smolka vzpomíná a o nichž píše, jsou dostatečně známé, opět se hluboce mýlíme. S nemilým překvapením zjišťujeme, jak rychle jsou právě ona jména zapomínána. Nástupem mladých generací ustává zájem...

Lamentationes Jeremiae Prophetae

1. listopad 2014 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Lamentationes Jeremiae Prophetae

Zelenkovy Lamentace proroka Jeremiáše jsou poměrně často prováděné koncertně – jejich nahrávky však prozatím existují jen čtyři. Lamentace vznikly pro drážďanský katolický dvůr v letech 1722–1723; určeny byly pro bohoslužby Svatého týdne. „Tenebrae“ se provádějí za šera, podle starého způsobu určování času na počátku nového dne, v tomto případě v předvečer Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a Bílé soboty. Jejich texty pocházejí ze Starého zákona, knihy Jeremiášovy, oddílu Pláč – v ekumenickém překladu. V Zelenkově zhudebnění je

Zdeněk Fibich: Orchestral Works 2 and 3

O Fibichově 2. symfonii napsal po jejím vídeňském uvedení Eduard Haslick, že „má německé rysy a prozrazuje dobrou německou školu, jíž Fibich prošel na lipské konzervatoři“. Ocenil zvládnutí formy, stylovou jednotu a rytmickou sílu, melodická invence se mu sice zdála poněkud málo rozmanitá, avšak skladba přesvědčila logikou výstavby (vídeňská premiéra se uskutečnila osm měsíců po pražské zásluhou Hanse Richtera a rovněž Hanslick od samého začátku Fibicha uznával). Podobně hodnotila novou symfonii i pražská kritika, německé rysy...

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.