Recenze

Jana Koubková: Smrt standardizmu

3. prosinec 2014 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Jana Koubková: Smrt standardizmu

„První dáma českého jazzu“ boří klišé celým svým životem a celým svým repertoárem. V roce svých sedmdesátých narozenin se však rozhodla natočit album, které bude přímo manifestem jejího „nestandardního“ postavení na české scéně, nikoli pouze jazzové. „Kam vlezu / vrazim do standardního jazzu / kam vlezu tvrdě narazim / Že prý už nejsem / co bejvala sem v jazzu / tak lezu jak umim / než se zarazim,“ zpívá v titulní písni alba, aby o pár veršů dál zvolala naprosto bez servítků: „Tenhleten jazz / ten mě teda nudí.“ Svou představu...

Houslové novinky Šporcla i Batiashvili

25. listopad 2014 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Houslové novinky Šporcla i Batiashvili

Když se probírám katalogem nahrávek Bielefelder Classic, často mě napadne, že houslová produkce za poslední půlstoletí je tak bohatá a hlavní díla byla už tolikrát nahrána, že je trochu zbytečné navyšovat metráky hudby o další. Je to sice provokativní myšlenka, ale doporučuji se podívat například na fonotéku koncertů Mozarta, Beethovena, Brucha, Mendelssohna, Brahmse, Čajkovského, Sibelia, ba i Prokofjeva… Nepochybuji, že i v dalším půlstoletí přibude řada snímků, snad i něčím inovativních, ale přece jsou věčným obehráváním...

Jaroslav Smolka: Jak jsem je znal

22. listopad 2014 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Jaroslav Smolka: Jak jsem je znal

Memoáry různých osobností hudebního života bývají považovány spíše za zajímavá čtení než za závažné publikace muzikologického významu. Je to chyba a tato publikace, jež byla vydána péčí Akademie múzických umění a jejího vydavatelství, ji plně potvrzuje. Její přínos je totiž několikerý. Pokud se domníváme, že osobnosti, na něž Jaroslav Smolka vzpomíná a o nichž píše, jsou dostatečně známé, opět se hluboce mýlíme. S nemilým překvapením zjišťujeme, jak rychle jsou právě ona jména zapomínána. Nástupem mladých generací ustává zájem...

Lamentationes Jeremiae Prophetae

1. listopad 2014 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Lamentationes Jeremiae Prophetae

Zelenkovy Lamentace proroka Jeremiáše jsou poměrně často prováděné koncertně – jejich nahrávky však prozatím existují jen čtyři. Lamentace vznikly pro drážďanský katolický dvůr v letech 1722–1723; určeny byly pro bohoslužby Svatého týdne. „Tenebrae“ se provádějí za šera, podle starého způsobu určování času na počátku nového dne, v tomto případě v předvečer Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a Bílé soboty. Jejich texty pocházejí ze Starého zákona, knihy Jeremiášovy, oddílu Pláč – v ekumenickém překladu. V Zelenkově zhudebnění je

Zdeněk Fibich: Orchestral Works 2 and 3

O Fibichově 2. symfonii napsal po jejím vídeňském uvedení Eduard Haslick, že „má německé rysy a prozrazuje dobrou německou školu, jíž Fibich prošel na lipské konzervatoři“. Ocenil zvládnutí formy, stylovou jednotu a rytmickou sílu, melodická invence se mu sice zdála poněkud málo rozmanitá, avšak skladba přesvědčila logikou výstavby (vídeňská premiéra se uskutečnila osm měsíců po pražské zásluhou Hanse Richtera a rovněž Hanslick od samého začátku Fibicha uznával). Podobně hodnotila novou symfonii i pražská kritika, německé rysy...

Martinů Cello Sonatas 1–3

9. říjen 2014 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Martinů Cello Sonatas 1–3

Ne často se stává, aby interpret nahrávky byl zároveň autorem textu bookletu. Cellista Steven Isserlis ale zvládá bravurně oboje. Britský hudebník světového renomé věnoval v posledních dvou letech hodně svého času a energie české hudbě – Dvořákovi a Martinů. Jak sdělil v rozhovoru pro Martinů Revue 3/2012: „Tři cellové sonáty Martinů budu nahrávat již podruhé. Čím déle tyto sonáty hraji, mám je stále raději, ale především se na nahrávce bude podílet i klavírista Olli Mustonen, který je ještě větší obdivovatel Martinů než já. Díky němu...

Zjasněná noc nad Prahou

14. září 2014 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Zjasněná noc nad Prahou

Jednou z linií letošního festivalu Dvořákova Praha je (a doufám, že bude, třeba s jiným dramaturgem, i v dalších letech)  komorní řada. Ne že by se v minulých letech komorní hudbě nevěnovala, ale letos poprvé měla koncepci a svého, řečeno festivalem, kurátora. Byl jím violoncellista Jiří Bárta. Již při oznámení jeho jména se zdálo jako více než pravděpodobné, že se pokusí realizovat v Praze koncept tvůrčí dílny, jak jej několik let velmi úspěšně realizuje v rámci svého festivalu v Kutné Hoře. Skutečně se o to pokusil, i když jen zčásti...

Chvála krumlovského letního potýkání s hudbou IV.

Bolšoj těatr nemá v Čechách zase takové jméno, aby naplnil Pé dvojku. Buďme rádi, Pivovarská zahrada je přece jen snesitelnější prostředí než beton parkoviště, lemovaný desítkami chemických záchodků Toi… Mohla by být ještě snesitelnějším prostředím, nebýt umanutosti dnešní mikroportové doby amplifikovat vše jako na běžícím pásu. Ozvučení je zlo vždy, i za předpokladu optimálního mixu. A do toho měla realita Pivovarské zahrady velmi daleko. Čím sedíte dále, tím jsou dynamické poměry absurdnější: ve dvacáté řadě slyšíte nesmyslně silný...

Chvála krumlovského letního potýkání s hudbou III.

V jedinečném prostředí Barokního divadla zazněla pocta největšímu českému baroknímu skladateli Janu Dismasi Zelenkovi, a to výběrem z jeho duchovních skladeb katolického ritu, komponovaných v Drážďanech, kam emigroval někdy kolem roku 1710. Václav Luks se svým souborem Collegium 1704 provedl některá ResponsoriaLamentationes, určené pro velikonoční bohoslužby a svatý týden před zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, jež vznikaly v letech 1722–1723, doplněné o pozdější Miserere c moll z roku 1737. Spojení hudby, jež na...

Chvála krumlovského letního potýkání s hudbou II.

V Zámecké jízdárně vystoupil Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Iona Marina ve výlučně dvořákovském programu, jehož centrem se stal Houslový koncert a moll, provedený Ivanem Ženatým. Nejvýraznější představitel české houslové školy současnosti přednesl svůj part s velkou noblesou i nadhledem, jenž je jistě výsledkem mnohaletého zrání. Sluncem prozářenou partituru, vlastně jeden nepřerušený sled lahodných souzvuků (o němž možno s jistou skepsí prohlásit, že se vyhýbá disonancím, v širším smyslu, asi jako čert kříži...

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.