Recenze

Na hranách introspekce: Nové album Miroslava Sekery přináší jiný pohled na Smetanu a Liszta

Miroslava Sekeru z českých pianistů osobně řadím do jakési subjektivní Top 5. Už dlouho mne baví a přitahuje jeho hledání barevných potencialit, úhozová hebkost a hermeneutika interpretace. I proto jsem s očekáváním přistoupil k Sekerovu novému albu, jehož předmětem a náplní je hudba dvou předních evropských hudebních romantiků. Koexistence klavírních poetik Franze Liszta a Bedřicha Smetany má několikero logických premis: oba byli považováni za „zázračné děti“, oba věnovali klavíru značnou část své tvorby, přičemž každý svým způsobem vytvořil novou a do značné míry kanonickou estetiku. Liszt nenašel mírou progresivity a techniky sobě rovného. Jeho interpretační výlučnost se však vyhýbala salónní virtuozitě, o čemž svědčí jeho jedinečné klavírní adaptace známých melodií jiných autorů zařazené Sekerou na CD.

Nový Beethoven Teodora Currentzise: Poprava zaběhnutých pořádků, která stojí za slyšení

Byl to sám dirigent Teodor Currentzis, který si přál, aby jeho nahrávka Beethovenovy symfonie č. 5 vyšla na CD samostatně bez jakékoliv další hudby, a to i přes to, že ve vídeňském Konzerthausu byla v létě roku 2018 nahrána ještě symfonie sedmá. Nabídnout posluchači za plnou cenu třicet minut hudby je neobvyklé, a obhajoba tohoto kroku ze strany samotného dirigenta je až příliš triviální.

Červencový TIP Harmonie: Nový francouzský ansámbl Jupiter a jeho životodárný Vivaldi

Zkuste si to představit: Večer u Mozartů doma v prostorném vídeňském apartmá v Domgasse, Wolfi píše hornová dueta mezi jednotlivými kulečníkovými šťouchy, hrají se karty, muzicíruje se, chvílemi bujará společnost na okamžik utichne a zaposlouchá se do příjemné hudby. Střih. Klan Bachů sedí v pospolitosti při jednom z velkých rodinných setkání, jeden druhého hecuje k vtipnému, možná i lehce nevhodnému prošpikování vážných písní něčím „od podlahy“, zpívá se, sem tam někdo vybuchne smíchy nebo se hašteří. Setkání, život, komunita.

Přehled hudby budoucnosti na nové kompilaci Vapori del Cuore

Když jsem v roce 2001 na Maratonu soudobé hudby v pražské Arše poprvé slyšel soubor Vapori del Cuore, měl jsem kromě okouzlení technickými vymoženostmi (sampling, live processing) pocit, že takhle nějak by mohla znít a vznikat hudba budoucnosti – dobře namíchaný ansámbl, složený ze skladatelů a osvícených interpretů, dostatečně zkušených a znalých různých druhů hudby, tvoří přímo na pódiu nový zvukový svět, nezatížený notovým zápisem a jinými překážkami. Jejich hudba zněla aktuálně a přitom jaksi důvěrně, pořád v ní bylo cosi známého, co přitahovalo pozornost a zároveň lákalo k poslechu nových dobrodružství. 

Červnový TIP Harmonie: Musica Florea a Dvořákova Pátá v dobové interpretaci

V roce 2009 zveřejnilo hudební vydavatelství Arta dvojalbum s živými nahrávkami Dvořákových symfonií č. 7 d moll a 8 G dur, doprovázených dalšími skladatelovými orchestrálními díly z let 1877–1880. Aktérem tohoto alba, v českých podmínkách v roce 2009 rozhodně revolučního, byl soubor dobových nástrojů Musica Florea s uměleckým šéfem Markem Štrynclem. První nahrávka Dvořákových symfonických a orchestrálních děl s dobovým instrumentářem české provenience působila tehdy jako provokace, kuriozita i anomálie současně.

Mše, která neexistuje: Collegium 1704 na nové nahrávce umí využít příležitost

Urputným, naléhavým, vášnivým provoláním sborového Kyrie eleison začíná hodinová Missa 1724, imaginární mše složená ze samostatných částí ordinaria, které Jan Dismas Zelenka komponoval v letech 1724 a 1725. A s výjimkou několika momentů úlevně rozvedené disonance vám tahle hudba až do finálního Dona nobis pacem jen nerada dopřeje chvíli odpočinku. Ne snad formální náročností – pořád jsme v posluchačsky srozumitelném baroku –  svou intenzitou a nábojem ale jistě. Jde o hudbu dramatickou,

Bělohlávek a Hrůša se pomyslně setkávají na novém albu Decca, s mimořádným výsledkem

Nové album České filharmonie má jediný „zásadní nedostatek“. Mělo být rozděleno na tři (případně na čtyři) dílčí hudební nosiče, aby posluchače přinutilo poslechnout si každou ze tří nahraných kompozic samostatně, bez možnosti návazného poslechu. Řeč je o vrcholných duchovních kompozicích Antonína Dvořáka z let 1890 (Requiem), 1892 (Te Deum) a 1894/1895 (Biblické písně).

Igor Levit nahrál komplet Beethovenových sonát. Hledá v nich svobodu, nikoli anarchii

Když Igor Levit debutoval ve svých 26 letech nahrávkou Beethovenových pozdních sonát, zjihla i jinak velmi přísná britská kritika. Nedivím se. Skladby, ke kterým mnozí umělci sbírají léta odvahu, představil klavírista v dechberoucím provedení a s nevysvětlitelnou vnitřní zralostí, u níž číslovka 26 vypadala jako rozverný omyl či hříčka přírody. Každým dalším snímkem, ať už to byly Partity J. S. Bacha, Beethovenovy Diabelliho variace spolu s variacemi The People United Will Never Be Defeated! Frederica Rzewského nebo existenciální album Life, dával Levit najevo, že nehodlá natáčet nic, co by nemělo osobní kontext, a pokud je to Bach a Beethoven, pak východiskem není ani pýcha, ani strategie, ale vnitřní přesvědčení. Kdo umělce trochu sleduje, dobře ví, že se při prezentaci svých názorů neohlíží na měnící se počty fanoušků. S odstupem čtyř let se k Beethovenovi vrátil a ve dvou lokacích natočil zbývajících 27 sonát. Celý komplet, jehož součástí je i debutový snímek pořízený v Berlíně, firma logicky nasměrovala k roku skladatelova velkého výročí. Očekávání byla velká. Do jaké míry se naplnila, závisí obzvlášť v tomhle případě na úhlu pohledu, z něhož budeme projekt posuzovat.

Šedé normalizační violové koncerty

11. květen 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Šedé normalizační violové koncerty

Nové album Jitky Hosprové s názvem Czech Viola Concertos si vytklo vznešený cíl. Česká klasická hudba normalizační éry je nepochybně svého druhu fenomén, který stojí za to zpřístupňovat a otevírat. Součástí této iniciativy by však měli automaticky být i autoři, kteří nepatřili k oficiální konformní linii, ale naopak utvářeli její osobitý a nadčasový protiklad. Bohužel, dramaturgie nahrávky Jitky Hosprové do značné míry vsadila právě na dva představitele přizpůsobivé hudby. Jindřich Feld nepochybně rozuměl specifikům různých hudebních nástrojů. Svědčí o tom početná série jeho dobově úspěšných koncertantních skladeb.

Portrét klavichordu 18. století na novém albu Jaroslava Tůmy

Klavichord – jeden z nejvýznamnějších předchůdců novodobého klavíru – zažil svůj zlatý věk přibližně mezi 15. a 18. stoletím. Jaroslav Tůma nám ve svém nejnovějším projektu nabízí pestrý výběr skladeb, které vznikly – až na jedinou výjimku – v 18. století, tedy v poslední fázi „života“ klavichordu.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.