Recenze

Vilém Veverka na novém albu hledá atraktivní fusion, překvapit ale nedokáže

Hobojista Vilém Veverka je muž mnoha tváří. Úspěšně zdolává horské štíty, fotografuje, rád se ukazuje s krásnými automobily zvučných jmen a také hraje na hoboj. V poslední činnosti dokonce vyniká vysoko nad obvyklý průměr, což nejdůrazněji potvrdil před dvěma lety na dvojalbu s triovými sonátami Jana Dismase Zelenky. Tuto nahrávku dodnes považuji za jeden z nejpřínosnějších a nejpozoruhodnějších českých počinů desetiletí. Vilém Veverka se však neomezuje pouze na poučenou interpretaci barokní hudby. S podobnou vitalitou si dává soudobou hudbu např. na festivalu Ostravské dny a nyní zabrousil do vod zvaných fusion. Nahrávka Next Horizon je novým projektem Veverky v kooperaci s houslistou Pavlem Šporclem, pianistou Martinem Hyblerem a skladatelem Zdeňkem Mertou. Na albu hraje Ultimate W Band, jehož členy jsou Jana Kubánková, David Pokorný, Karel Untermüller, Lukáš Polák, Ondřej Štajnochr, Lukáš Vendl a Martin Novák. A jaké nové horizonty Veverka na svém albu našel?

René Jacobs pokračuje v cestách za baroko, tentokrát s mladým Schubertem

Franz Schubert je autorem osmi symfonií, které vznikly v letech 1813 až 1828 pod silným vlivem Ludwiga van Beethovena. K osobitějšímu stylu se Schubert dopracoval v předposlední dvouvěté Symfonii h moll a poslední Symfonii C dur (Velké). Tyto dvě také patří suverénně k jeho nejčastěji hraným orchestrálním kompozicím. Jenže je to u řady nahrávek pouhé nošení dříví do lesa. O to víc lze pochválit iniciativu orchestru s delikátním názvem B´Rock Orchestra, který pod taktovkou dirigenta René Jacobse, pořídil album s ranými orchestrálními díly Schuberta. Na CD se nachází Symfonie č. 2 B dur, D 125 a Symfonie č. 3 D dur, D 200.

Nikol Bóková na desce Unravel rozmotává a znovu elegantně skládá vážné předlohy v jazzový crossover

Zatímco prvotinu Inner Space (2019) pojala klavíristka Nikol Bóková autorsky a natočila v obsazení jazzového pianového tria, byť s žánrovými přesahy k postupům klasicizujícím i popovým, druhá deska Unravel představuje hybrid. Povedený hybrid. Bóková tu střídá interpretaci klasické hudby, ve které se pohybuje odmalička, s vlastními crossoverovými hříčkami. Koncepce desky je zdánlivě jednoduchá. Zazní například klasická skladba pro sólové piano a po ní kompozice Bókové pro trio, inspirovaná dílem, které právě doznělo. Kvůli zajímavější dramaturgii není však řazení skladeb vždy tak stereotypní a dvě skladby soudobého česko-amerického skladatele Tomáše Svobody se obešly bez variací, do jedné z nich pouze Nikol doaranžovala basový part. Zdaleka však není jednoduché zařídit, aby toto přepínání mezi žánrovými kánony, jakkoliv volně pojatými, nepůsobilo jako mišmaš.

Staniž se!

16. říjen 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Staniž se!

Podzimní sezona sotva začala a hudební život – tedy náš život – zasáhla další omezení. Jeden z posledních koncertů před novým totálním zákazem se uskutečnil v pondělí 5. 10. v pražském kostele sv. Šimona a Judy. I v této perspektivě lze říci, že kdo tehdy váhal, jestli zůstat doma nebo se vyzbrojit kvalitní rouškou, spíše prodělal. Živý koncert Collegia Mariana je vždy krásným zážitkem a pro vstřícného posluchače se obvykle nabízí pouze otázka, jestli bude odcházet spokojen, pohlazen na duši anebo přímo elektrizován a nadšen. Volba programu, přeloženého z jarního cyklu Barokních podvečerů, vybízela spíše k introspekci. V centru dramaturgie bylo Stabat 

Ondřej Vrabec na novém CD představuje přívětivou britskou modernu pro lesní roh

Radek Baborák, Kateřina Javůrková, Přemysl Vojta a Ondřej Vrabec – to jsou nejznámější jména současné české hornové scény, řazeno abecedně. Zatímco kreace Radka Baboráka a Kateřiny Javůrkové mohou diskofilové obdivovat především v nahrávkách komorních ansámblů, Přemysl Vojta (Supraphon SU 4125-2) a Ondřej Vrabec (Artesmon) mají na svých kontech i nahrávky, které bychom v podstatě mohli nazvat sólovými či recitálovými. Rozhodně je tomu tak v případě recenzovaného snímku menšího britského vydavatelství Sheva Contemporary, které v první polovině roku 2020 vydalo album s premiérovými nahrávkami kompozic žijících britských skladatelů Robina Hollowaye (*1943) a Petera Seabourna (*1960).

Luboš Andršt v nové knize Ondřeje Bezra ještě hraje vestoje

Název knihy rozhovorů Ještě hraju vestoje má určitý symbolický přesah. Kytarista Luboš Andršt totiž nikdy nedělal výraznější kompromisy: neskláněl se před politickými tlaky ani před lákadly ze světa showbusinessu. V knize sice vůbec nenaznačuje, že by se ošklíbal nad jazzmany, kteří z nutnosti obživy doprovázeli popové zpěváky, ale pro něj samotného to jednoduše nebylo myslitelné. I v nejtěžších dobách první poloviny sedmdesátých let, kdy se potýkal se zákazy, nevzal nabídku do doprovodné skupiny Evy Pilarové, později odmítl hrát na desce Heleny Vondráčkové. V roce 1990 spolupracoval s Martou Kubišovou, ale i tento slibně rozjetý projekt brzy opustil, protože se chtěl věnovat výhradně hudbě, která je mu zcela vlastní.

Milana Paľa nahrál komplet houslových sonát Mieczysława Weinberga: Je v nich rozeklaný hudební svět východní Evropy

Životní příběh Mieczysława Weinberga (1919–1996, setkat se můžeme i s variantou Mojsej Samuilovič Vainberg) by byl vděčným materiálem pro filmové drama, až je s podivem, že se jej zatím nikdo nechopil. Útěk pěšky z Polska, kde nacisté zavraždili celou jeho rodinu, do Sovětského svazu a postupné zjišťování, že ani v nové vlasti není coby Žid v bezpečí. Jeho tchán byl zavražděn na Stalinův příkaz, Weinberg byl uvězněn. Za to, že ve vězení strávil jen měsíc, vděčil jednak Stalinově úmrtí, jednak pomoci svého přítele Dimitrije Šostakoviče. S Šostakovičem jej kromě přátelství a vzájemného hudebního ovlivňování pojil i proměnlivý vztah ke komunistickému režimu. Před svým zatčením byl například Weinberg prominentním členem Svazu skladatelů a jakýmsi „výstavním Židem,“ příkladem demonstrujícím, jak dobře je v Sovětském svazu s touto skupinou zacházeno.

Story of my life. Autobiografická kolekce Františka Uhlíře svébytně navazuje na east coast jazz

Kontrabasista, skladatel a kapelník František Uhlíř nám ke svým sedmdesátinám poskytl CD s obsažným vhledem do svého života, slovem i fotografiemi. Hudba je složena z Prologu a sedmidílné svity; ke každému Partu jsou přiřazeny příslušné biografické poznámky. Uhlíř si všech osm skladeb napsal a zaranžoval sám, tři části – Prolog, Part 4 a Part 5 aranžoval Andy Schofield.

Chlapi nepláčou. Jen když hraje Haasovo kvarteto.

Středověký kostel sv. Mikuláše v nejlidnatější ostravské čtvrti Poruba, kdysi „vzorném socialistickém městě horníků a hutníků“, má velmi civilní interiér a atmosféru. O to osobněji, osobitěji a bezprostředněji působila dramaturgie pátečního koncertu Svatováclavského hudebního festivalu (11. 9. 2020). Na programu byla dvě nejspíše nejsubjektivnější díla české kvartetní literatury 19. a 20. století – Smetanův 1. smyčcový kvartet e-moll Z mého života a 2. smyčcový kvartet Leoše Janáčka Listy důvěrné. Jejich nastudování se ujal pravidelný a vyhledávaný festivalový host, Pavel Haas Quartet (Veronika Jarůšková, Marek Zwiebel, Pavel Nikl, Peter Jarůšek), letos očekáváný po loňské pauze způsobené zdravotní indispozicí s očividnou nedočkavostí početného publika. Doba je nejistá, časy jsou tekuté. A tak se stalo, že absolutně ztišené publikum hltající každý tón odměnilo kvartetisty standing ovation již po Smetanově kvartetu. Rozhodně ne předčasně, a nikoliv neoprávněně.

Barbara Hannigan nahrála Griseyho písně, zásadní příspěvek k otázce srozumitelnosti současné hudby

Kanadská sopranistka Barbara Hannigan je dnes už vlastně legendou, ačkoliv bývá zvykem takto označovat osobnosti mnohem starší. Množství nahrávek a premiér skladeb, psaných přímo pro ni, je úctyhodné a její interpretační umění fantastické. V posledních letech se Hannigan věnuje i dirigování a poměrně překvapivě i interpretaci hudby starší.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.