Recenze

PhilHarmonia Octet oslavil výročí a vydal desku, jiskřivě a s nadhledem

Vznik dechového souboru PhilHarmonia Octet se datuje rokem 2007 a k hlavní zakladatelské iniciativě se pojí jména dvou jeho členů, Viléma Veverky a Václava Vonáška. Název PhilHarmonia v sobě skrývá dva s hudbou související termíny. Prvním je všeobecně známý pojem „filharmonie“, tím druhým je o něco specifičtější výraz „harmonie“, v tomto případě míněn jako označení pro komorní ansámbl složený z dechových nástrojů. Největší oblibě se tato hudební tělesa těšila na konci 18. století a literaturu pro ně tvořili ti nejvýznamnější skladatelé. PhilHarmonia Octet se v počátcích svého působení věnoval převážně hudbě klasicismu, ale 

Martinů písničky na mnoha stránkách aneb pokus o kompletaci písňového odkazu skladatele

V roce 2016 bylo dokončeno čtvrté CD s písňovou tvorbou Bohuslava Martinů v interpretaci pianisty Giorgio Koukla a mezzosopranistky Jany Hrochové. Rodák z Prahy Koukl odjel v roce 1968 studovat do Švýcarska, odkud se po srpnových událostech už nevrátil. Zatímco v Československu se po mladém interpretovi zavřela voda, v zahraničí získal reputaci jako vynikající interpret klavírních děl Bohuslava Martinů. Giorgio Koukl je rezidenčním umělcem nakladatelství Naxos, s nímž spolupracuje již 17 let. Pro Naxos nahrál mimo jiné kompletní tvorbu Bohuslava Martinů pro sólový klavír. Jediný srovnatelný český počin klavíristy Emila Leichnera obsahuje zhruba polovinu celého klavírního odkazu skladatele.

Okouzlení violou

21. únor 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Okouzlení violou

Viola v roli koncertního, ba virtuózního nástroje není v centru pozornosti veřejnosti. Rozhodně nemůže konkurovat houslím, vůči nimž byli skladatelé podstatně štědřejší. Viola je prostě vnímána jako součást orchestru či komorních formací, zvláště pak smyčcového kvarteta.

Jan Bartoš vydal debut, kterým nezklame

Jan Bartoš je posledním žákem klavírní třídy legendárního Ivana Moravce. Řadu let studoval v zahraničí, úspěšně se zúčastnil mnoha tuzemských i zahraničních soutěží, koncertoval v Evropě, Asii i USA a dnes jej známe nejen jako výborného pianistu, ale také jako zakladatele a uměleckého ředitele ambiciózní hudební organizace Prague Music Performance. Na jeho debutovém CD, věnovaném památce Ivana Moravce, máme možnost slyšet živý záznam recitálu v Sále Martinů ze dne 21. května 2016. Nahrávku zahajují Smetanovy Sny – cyklus šesti programních skladeb převážně lyrického charakteru, proslulý mezi klavíristy svou obtížností jak

Jan Mráček: cosi z jistot české houslové školy

K pětadvacátým narozeninám si český houslista Jan Mráček (1991), vítěz vídeňské Soutěže Fritze Kreislera (2014), nadělil vskutku reprezentativní dárek. První sólové album britské nahrávací společnosti Onyx, a to hned v nejreprezentativnějším repertoáru české houslové literatury 19. století – Dvořákově houslovém koncertu, Romanci, MazurkuRomantických kusech. Kdyby ještě sáhnul po Nokturnu H dur nebo Baladě d moll, praskala by kapacita CD ve švech. Máme však alespoň důvod těšit se na další Mráčkovy nahrávky, a to nejen ve dvořákovském repertoáru, k němuž má blízko nejen geneticky (oba rodiče jsou houslisty), ale i díky učitelům

O dolce mio tesoro. Philippe Herreweghe nahrál avantgardní Gesualdovy madrigaly s českou účastí

Kdo by očekával, že na nové nahrávce známého belgického sou­boru uslyší šestnáct nebo i více sboristů, tak by byl zklamán. Pravděpodobně šetří umělecký vedoucí Philippe Herreweghe své pěvce pro velké aktivity v prvním pololetí příštího roku, kdy se budou oslavovat jeho sedmdesátiny. V květnu vystoupí v Antverpách v rozmezí tří týdnů s pařížským Orchestre des Champs-Élysées, Antverpskou filharmonií a samozřejmě s Collegiem Vocale v různém obsazení. To jsou všechno formace, které jako jejich šéf pravidelně řídí. Nahrávka výběru skladeb z Gesualdovy Šesté knihy madrigalů je zajímavá sama o sobě, ale pro nás je o to

Musica Florea a nový Jan Zach

27. prosinec 2016 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Musica Florea a nový Jan Zach

Šestnáctý titul volné a různorodé, cílevědomě budované supraphonské řady Hudba z Prahy 18. století (Music from Eighteenth-Century Prague) přináší poprvé hudbu Jana Zacha. Marek Štryncl nastudoval dvě skladby – uváděné a nahrávané Rekviem a v novodobé premiéře poprvé natočené Mariánské nešpory. Skladby z doby Zachova působení v Praze ještě před odchodem do Německa, tedy díla z přelomu 30. a 40. let 18. století. Napsal je ani ne třicetiletý hudebník, evidentně zručný a již plně orientovaný v dobových stylech. Requiem solemne je koncipováno náročněji a bohatěji, ve své závažnosti a květnatosti odkazuje spíše zpět k hudbě

Úplně jiný Jakub Jan Ryba

22. prosinec 2016 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Úplně jiný Jakub Jan Ryba

„Je pravda, že mé skladby nejsou tak dokonalé, aby unikly přísné kri­tice. Nebojím se ryzí a důkladné kritiky, neboť ji považuji za nejlepší učitelku, jež vede k nejvyšší dokonalosti. Ale na neštěstí moje hudba byla posuzována mnohými, kteří rádi mluvili o věci, aniž by jí vůbec rozuměli, jako onen o obru na měsíci. Jejich snaha kárati, nebo spíše závist, předsudek a touha, abych byl sesměšněn, nebyly s to mi vyvrátit dobře uvážené zásady a poučit mě o něčem lepším...“ Přečte-li si čtenář paměti Jana Jakuba Ryby, zůstane v něm kus pachuti z překážek a z bojů s malostí, kterým musel český kantor během svého života čelit. Ryba si byl

Milan Paľa a dva houslové koncerty o odcházení ze života

Postavit vedle sebe Houslový koncert č. 2 op. 61 Karola Szymanowského a Houslový koncert „Na paměť anděla“ Albana Berga je výborný dramaturgický nápad, který se přímo nabízí; nevím přitom o albu, které by v minulosti tuto kombinaci předložilo. Houslista Milan Paľa, iniciátor nahrávky, je typem erudovaného a přemýšlivého hudebníka, a jsem si jist, že k volbě těchto dvou skladeb jej vedly mimo jiné právě souvislosti, které lze mezi nimi vystopovat. Szymanowského dvouvětý koncert vznikl v letech 1932–1933 (náčrt byl ovšem hotov za pouhé čtyři týdny) jako jedno z posledních velkých děl autora, rodil se s vědomím těžké nemoci

Prosincový Tip Harmonie: Concertos Františka Jiránka v podání Collegia Marianum

Muzikolog, „jiránkolog“ a autor spartací Václav Kapsa nazval svůj komentář k tomuto neobyčejnému titulu Supraphonu Otazníky nad životem a dílem skladatele Jiránka. Je to příhodné, neboť snad už není otazník nad jeho identitou, což pan Kapsa stručně, ale jasně vysvětluje, zato je otazník nad autorstvím některých jeho kompozic, jednak pramenný, jednak hudební. Spjatost Jiránka s Antoniem Vivaldim je totiž tak silná (zdá se, že dokonce i životní), že by se dal klidně prohlásit za „českého Vivaldiho“. Naštěstí by to nebylo žurnalistické klišé. Jeho hudba je totiž Vivaldimu skutečně hodně blízká. Aktuální stylový ideál (instrumentální hudby) však Jiránek naplnil pozoruhodnou hudbou, dokonce dle mého mínění v domácím kontextu mimořádnou. Doufám, že podobně jako došlo k renesanci Zelenky, přijde i doba Jiránkova.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.