pátek, 23. květen 2008

Orpheus, I am - Johnson, Caccini, Lanier, Hume, Campion, Vallet, Ballard, Bataille, Ferrabosco, Ford, Dowland, Lawes

Napsal(a) 

Orpheus, I am - Johnson, Caccini, Lanier, Hume, Campion, Vallet, Ballard, Bataille, Ferrabosco, Ford, Dowland, Lawes Orpheus, I am - Johnson, Caccini, Lanier, Hume, Campion, Vallet, Ballard, Bataille, Ferrabosco, Ford, Dowland, Lawes

Joel Frederiksen - bas, osmisborová renesanční loutna, Sven Schwannberger - theorba, renesanční loutna, Domen Marincic - viola da gamba. Text: A. Nahráno: 8/2002, Walderbach, Německo. Vydáno: 2003. TT: 58:01. DDD. EP (Ensemble Phoenix) Productions.

Zprvu jsem váhal, zda psát o čtyři roky staré nahrávce, když na vydání čekají v redakci desítky mnohem aktuálnějších recenzí. Chci na tento projekt upozornit ze tří důvodů. Zaprvé kvůli tomu, že Joel Frederiksen vstoupil vloni do povědomí některých lidí jako umělecký garant oslav geniálního barokního architekta Domenica Martinelliho a kvůli tomu navštívil krátce i Českou republiku, zadruhé kvůli repertoáru a způsobu interpretace a zatřetí kvůli podivuhodnému hlasu pana Frederiksena. Musím dodat, že jsem už dlouho neslyšel tak hluboký bas, jakým on suverénně vládne. Nevím, jak by zpíval hudbu zkomponovanou po roce 1750, ale renesanční a barokní skladby dostávají díky jeho mahagonovému, znělému a přitom kupodivu lehce pohyblivému hlasu novou dimenzi. Také nevím, jak by zpíval bájný Orfeo nebo jak pěl třeba první představitel Monteverdiho Orfea, profundně basové podání výběru z pozdně renesančních a raně barokních skladeb Anglie, Itálie a Francie je hodné pozornosti. Kvůli tomu bych pominul výhrady vůči tempům některých skladeb, nedoladěnosti pár tónů a občasné nepřesné hře louten. Koneckonců tyto nedokonalosti spíše desku polidšťují. Jediné, co mi na nahrávce vadí více, je málo kontrastu, který by měl být kromě pestré směsice skladatelů kořením projektu, a výtvarně nevýrazný booklet.

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.