pátek, 2. září 2005

Marco Enrico Bossi - Trio op. 107 Trio sinfonico op. 123

Napsal(a) 

Marco Enrico Bossi: Trio op. 107 Trio sinfonico op. 123 Marco Enrico Bossi: Trio op. 107 Trio sinfonico op. 123

Hungarian Piano Trio: József Modrián - housle, Ildikó Rádi - violoncello, Gabriella Szentpéteri - klavír. Produkce: Tibor Alpár. Text: A, F, N, maďarsky. Nahráno: 5/2004, Hungaroton Studio. Vydáno: 2005. TT: 67:03. DDD. 1 CD Hungaroton Classic HCD 32293 (distribuce Panther).

Značka Hungaroton ve mně vyvolává poněkud nostalgické vzpomínky: prostřednictvím dovozu z Maďarska jsme kdysi obohacovali soukromé diskotéky o hudbu, jež na našich gramofonových deskách nebyla, a nebyla to jen hudba Lisztova či Bartókova (dodnes mám průřez z My Fair Lady v maďarštině). Dnes zaniká Hungaroton v záplavě obchodně zdatných značek západního světa, ale jak je vidět, má stále co nabídnout. Premiérová nahrávka dvou klavírních trií Marca Enrica Bossiho (1861-1925) představuje výsek díla italského současníka například našeho Janáčka či Suka. Je poučná z několika důvodů. Italská hudba je v našich představách stále spojena především s operou. To však neznamená, že za života Bossiho, tedy v druhé polovině 19. a na začátku 20. století, nevznikala díla symfonická nebo komorní, většinou však neobstála ve zkoušce času. Bossi proslul především jako varhaník, byl ve své době považován za jednoho z nejlepších varhaníků světa. Jeho další kompoziční dílo téměř úplně zapadlo. Lze zcela souhlasit s charakteristikou v bookletu (János Mácsal ): "Na počátku 20. století, v době, kdy se odehrávaly velké hudební revoluce a stylové proměny, skladatelé se do krve prali o individuální zvuk a bojovali o to, aby vynalezli vlastní styl, něco, co tu ještě nebylo, pokračoval Bossi v tradici německé romantiky, spojené s Brahmsem." Bossi se také pokoušel uspět v opeře, jeho dvě aktovky byly premiérovány v Miláně, druhá ovšem právě v roce 1890, kdy v Římě raketově nastartoval Pietro Mascagni veristickou módu, s níž bylo těžké soutěžit. K Bossiho nejrozsáhlejším dílům patří oratorium Gioanna d'Arc , ale i to zůstalo jen záznamem v historii. Bossiho význam je nicméně s odstupem času možno vidět právě v tom, že se snažil v operní Itálii zachovat také povědomí o instrumentální hudbě. Jeho tria respektují, pokud jde o formální výstavbu cyklu i vět, klasicko romantickou strukturu, sazba vychází z charakteru nástrojů a zvukově je dobře vyvážena. Trio sinfonico je adekvátně svému názvu rozměrnější a velkoryse rozvrženo, možná s programním podtextem, jak naznačuje podtitul druhé věty "In memoriam" . Obě tria jsou invenčně bohatá, o něčem jako jednoznačně určitelném osobním stylu však nemůže být řeč. A to je další příjemné poučení, jež skýtá nahrávka v interpretaci Maďarského tria. Uvědomíme si totiž, jak silný základ dalo hudbě 19. století jako celek, ale zároveň také, jaké tvůrčí bohatství a bohatství individualit máme v naší hudbě v Dvořákovi, Novákovi, Sukovi a zejména Janáčkovi, abychom jmenovali ty největší, jejichž život se kryje s životem Bossiho. Taková srovnání jsou vždycky užitečná. Milý je skromný impuls, pro který si - jak se dohaduji - Maďarské klavírní trio Bossiho zvolilo: Bossi totiž také mnohokráte jako varhaník hostoval v Budapešti.

Vydavatel: Hungaroton Classic/distribuce Panther

Stopáž: 67:03

Nahráli: Hungarian Piano Trio: József Modrián - housle, Ildikó Rádi - violoncello, Gabriella Szentpéteri - klavír

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.