čtvrtek, 3. leden 2008

Ludwig van Beethoven - Klavírní sonáty č. 2 - 8, 10 - 21, 23, 25 - 31, Sonáta Es dur WoO 47/1, Sonáta f moll WoO 47/2, 15 variací a fuga Es dur op. 35

Napsal(a) 

Ludwig van Beethoven - Klavírní sonáty č. 2 - 8, 10 - 21, 23, 25 - 31, Sonáta Es dur WoO 47/1, Sonáta f moll WoO 47/2, 15 variací a fuga Es dur op. 35 Ludwig van Beethoven - Klavírní sonáty č. 2 - 8, 10 - 21, 23, 25 - 31, Sonáta Es dur WoO 47/1, Sonáta f moll WoO 47/2, 15 variací a fuga Es dur op. 35

Emil Gilels - klavír. Produkce: neuvedeno. Text: A, N, F. Nahráno: 1972-1985. Vydáno: 1996. TT: 79:39, 72:52, 67:03, 75:23, 61:17, 74:39, 79:23, 74:53, 70:25. AAD, DDD. 9 CD Deutsche Grammophon 4776360 (Universal Music).

Ludwig van Beethoven byl pro Emila Gilelse (1916-1985) jedním z erbovních autorů. S realizací kompletní nahrávky jeho klavírních sonát pro Deutsche Grammophon začal tento legendární sovětský pianista v lednu roku 1972. Bohužel zemřel dřív, než stačil svůj životní projekt dokončit (z 32 Beethovenových sonát chybí sonáty č. 1, 9, 22, 24 a 32). Poslední nahrávky pořídil Gilels v září 1985, jen několik týdnů před tím, než zemřel. Je trochu přízračné, že to byly dvě z posledních Beethovenových sonát (č. 30 a 31) a spolu s nimi dvě ze tří Beethovenových raných sonát, zvaných "kurfiřtské" (Es dur a f moll , WoO 47 ). O Gilelsově interpretaci Beethovena mluvily dobové kritiky vždy s nadšením a nutno dodat, že čas neubral Gilelsovu Beethovenovi ani v nejmenším. Gilelsova hra je zvláštním způsobem "přímočará", pianistova sympatická sebejistota dodává Beethovenově hudbě mimořádnou přesvědčivost a sílu. Jeho technika je fantastická a některá místa znějí až neuvěřitelně ("glissandové" oktávy v závěru finální věty "Valdštejnské" ). Pověstný Gilelsův znělý "kovový" zvuk jeho klavíru má nespočet dynamických a barevných valérů, zvlášť okouzlujících ve zvonkovém pianissimu. Pevný rytmus působí v některých rychlých větách mnohdy až urputně. Gilels pracuje velmi střídmě s agogikou. Pokud ovšem někdy uplatní rubato, nemáme nejmenších pochyb, že to tak "musí být." Obdivuhodná je Gilelsova schopnost rozlišit podstatné od nepodstatného a s tím souvisící suverénní výstavba velkých celků. Beethovenova hudba tak získává zřetelné obrysy, její architektura je pro posluchače vždy dokonale přehledná (což oceníme především v nádherně podaných posledních sonátách č. 28, 29, 30, 31). Zatímco rychlé věty jsou nabité energií, z volných vět (mnohdy hraných v tempech pomalejších, než je zvykem) dýchá nadzemský klid. Gilels jako by v nich nalezl ideální rovnováhu mezi "romantickou citovostí" a "klasickou uměřeností". Přestože Beethovenovy klavírní sonáty jsou dnes k dispozici v řadě nových vynikajících nahrávek, není pochyb o tom, že ke Gilelsovi se budeme vždycky rádi a s obdivem vracet.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.