Olaf Bär, Eric Stoklossa, Štefan Margita, Peter Straka, Vladimír Chmelo, Jiří Sulženko, Heinz Zednik, John Mark Ainsley, Ján Galla, Gerd Grochowski a další – zpěv; Mahler Chamber Orchestra, Pierre Boulez. Režie: Patrice Chéreau, režie záznamu Stéphane Metge. Text: A, N, F. Nahráno: live, 7/2007, Grand Theatre, Aix-en-Provance. Vydáno: 2008. TT: 148:00. Obrazový formát: NZSC Colour 16:9. Zvukový formát: PCM Stereo – DTS 5.1. 1 DVD Deutsche Grammophon 073 4426 (Universal Music).
Audiovizuální záznam představení opery Z mrtvého domu , jak se uskutečnilo v roce 2007 na festivalu v Aix-en-Provence a nedlouho předtím na jaře i ve Vídni, uchovává vzpomínku na projekt, který byl událostí a který určitě vstoupí do historie interpretačního umění. Šlo o mimořádné setkání tří mistrů, jimiž byli režisér Patrice Chéreau , dirigent Pierre Boulez – a skladatel. Strhující operní epilog dvaasedmdesátiletého Janáčka, vycházející ve vlastním libretu z Dostojevského, se stal bezprecedentně komplexním, pravdivým a působivým divadlem. Režisér Chéreau našel totiž přesný, zdařilý a kongeniální výklad, který dostatečně reálně a zároveň i dostatečně stylizovaně evokuje drsnost a hrůznost života v internačním táboře za carské krutovlády i možné pocity politických vyhnanců na Sibiři, výklad, který se v takřka ideálním pochopení originálního, trochu bizarního a strohého díla přenáší přes úskalí, k nimž hlavně patří faktická absence děje. V inscenaci se snoubí lyrika s příkrostí, osobitá avantgardnost a exprese se stručností i vznosností. Zvukem i obrazem je tu prezentováno stominutové drama, civilní zhmotnění toho, co chtěl Janáček sdělit. Mimořádně zdařilá a věrná je až choreograficky přesná scéna divadla na divadle, pantomimické hry předváděné vězni. Režijní vedení je ale v celé opeře podrobné, nápadité. Jednotlivé postavy jsou tak ztvárněny skutečným hereckým způsobem. Jedinou připomínkou může být ne vždy úplně to nejlepší sejmutí hlasů pěvců. Hudební nastudování opery nestárnoucím Boulezem, zcela rovnocenné podílem lyriky a dramatičnosti, se pod dojmem z viděného mimoděk dostává jakoby do služebné polohy, ale je to jen zdání.
Bonusy zachycují některé momenty z přípravy inscenace. Je to jedinečný vhled do režisérovy práce. Devatenáctiminutový záznam společné, na obou stranách promyšlené práce s tenoristou Johnem Markem Ainsleyem v té souvislosti potvrzuje, že právě vklad tohoto sólisty do realistického pojetí role nemocného Skuratova je hvězdným okamžikem inscenace.
Před čtvrtstoletím spolu stejný režisér a dirigent v Bayreuthu vytvořili dnes už legendární moderní inscenaci Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův. Na to, že se Chéreau s Boulezem dali do tvůrčí spolupráce po tak dlouhé pauze a že se s Janáčkovým scénickým odkazem v podstatě setkali poprvé, je expresivně naléhavý výsledek až neuvěřitelně empatický. Disku, a to jako zásadnímu vydavatelskému počinu, stejně jako inscenaci, kterou zaznamenává, patří za geniální invenci a nadstandardně zvládnuté řemeslo a za dokonalou vizualizaci vysoké ocenění.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
