„Je pravda, že mé skladby nejsou tak dokonalé, aby unikly přísné kri­tice. Nebojím se ryzí a důkladné kritiky, neboť ji považuji za nejlepší učitelku, jež vede k nejvyšší dokonalosti. Ale na neštěstí moje hudba byla posuzována mnohými, kteří rádi mluvili o věci, aniž by jí vůbec rozuměli, jako onen o obru na měsíci. Jejich snaha kárati, nebo spíše závist, předsudek a touha, abych byl sesměšněn, nebyly s to mi vyvrátit dobře uvážené zásady a poučit mě o něčem lepším...“ Přečte-li si čtenář paměti Jana Jakuba Ryby, zůstane v něm kus pachuti z překážek a z bojů s malostí, kterým musel český kantor během svého života čelit. Ryba si byl

Postavit vedle sebe Houslový koncert č. 2 op. 61 Karola Szymanowského a Houslový koncert „Na paměť anděla“ Albana Berga je výborný dramaturgický nápad, který se přímo nabízí; nevím přitom o albu, které by v minulosti tuto kombinaci předložilo. Houslista Milan Paľa, iniciátor nahrávky, je typem erudovaného a přemýšlivého hudebníka, a jsem si jist, že k volbě těchto dvou skladeb jej vedly mimo jiné právě souvislosti, které lze mezi nimi vystopovat. Szymanowského dvouvětý koncert vznikl v letech 1932–1933 (náčrt byl ovšem hotov za pouhé čtyři týdny) jako jedno z posledních velkých děl autora, rodil se s vědomím těžké nemoci

Muzikolog, „jiránkolog“ a autor spartací Václav Kapsa nazval svůj komentář k tomuto neobyčejnému titulu Supraphonu Otazníky nad životem a dílem skladatele Jiránka. Je to příhodné, neboť snad už není otazník nad jeho identitou, což pan Kapsa stručně, ale jasně vysvětluje, zato je otazník nad autorstvím některých jeho kompozic, jednak pramenný, jednak hudební. Spjatost Jiránka s Antoniem Vivaldim je totiž tak silná (zdá se, že dokonce i životní), že by se dal klidně prohlásit za „českého Vivaldiho“. Naštěstí by to nebylo žurnalistické klišé. Jeho hudba je totiž Vivaldimu skutečně hodně blízká. Aktuální stylový ideál (instrumentální hudby) však Jiránek naplnil pozoruhodnou hudbou, dokonce dle mého mínění v domácím kontextu mimořádnou. Doufám, že podobně jako došlo k renesanci Zelenky, přijde i doba Jiránkova.

Vánoční dárek Štefana Margity nese všechny atributy svého tvůrce – kantabilní zpěv, známé melodie, pečlivé provedení s důrazem na atmosféru Vánoc. Mistr pěvec k sobě přizval neméně mistrné Adama Plachetku a Kateřinu Kněžíkovou. Úvodní Tichá noc Franze Xavera Grubera dává příležitost jeho sladkému sametovému hlasu, který souzní s profesionálním projevem Kühnova smíšeného sboru, orchestr je místy mohutnější. V Ramírezově písni El Nacimento svítivý Margita s hladivě temným Plachetkou tvoří báječně vyvážené duo. Mozartovo Laudate Dominum bylo svěřeno Kateřině Kněžíkové a její znělý a ohebný soprán zcela odpovídá

Průvodní slovo k souborné nahrávce symfonií Miloslava Kabeláče bylo možná posledním dokončeným textem Zdeňka Nouzy, mimo jiné autora Kabeláčovy obsáhlé monografie Miloslav Kabeláč. Tvůrčí profil skladatele, vydané roku 2010 Etnologickým ústavem AV ČR v Praze. Málokdo znal tvorbu tohoto skladatele tak do detailů, včetně souvislostí s dobou vzniku a pozadím života, jako dr. Zdeněk Nouza, který před několika týdny zemřel. Kompletní nahrávka Kabeláčových symfonií je výsledkem péče o skladatelův odkaz, jímž se dr. Nouza zabýval, a nadšení dirigenta Marka Ivanoviće, který všech osm symfonií nastudoval

„Jsi obraz mého štěstí a to štěstí tě zabije.“ Stejně jako se z těchto dvou veršů ze hry Le Voyage de Thésée francouzského dramatika George Neveux může vynořit několik rovin – milostné drama, mytologická předtucha, surrealistická zkratka – tak i Ariadna Bohuslava Martinů při své nekomplikovanosti a hravosti během necelé třičtvrtěhodinky hudby s grácií naservíruje posluchači všechno, co by mohl od opery očekávat. Mystický dotek smrti a boj o život i sám proti sobě, tajemství začátku milostného vztahu a nenávratnost jeho konce, lamento opuštěné hrdinky, to vše v neoklasickém

K loňským osmdesátinám jednoho z našich nejoblíbenějších současných autorů Jiřího Temla vydal Kühnův dětský sbor spolu s Radioservisem album věnované výhradně dětským kantátám tohoto skladatele. Jiří Teml jako dlouholetý rozhlasový pracovník měl velmi blízko k hudbě pro děti a rád ji nejen tvořil, ale současně umožnil dětem srovnání její prezentace koncertní a rozhlasové. V textu bookletu Jiří Teml sám uvádí témata a okolnosti vzniku jednotlivých kantát a přes velkou různorodost i časovou šíři vzniku nahrávek vlastně máme možnost ocenit mimořádný autorský přístup k tomuto žánru a ve vytříbené sborové interpretaci posledních

Sedmdesáté výročí založení Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro uctili jeho pořadatelé tím nejlepším možným způsobem – ve spolupráci s Nadací pro dějiny kultury ve střední Evropě a Národním muzeem v Praze podpořili podnět předního českého muzikologa Petra Daňka a pomohli na svět skvostnému faksimilovému vydání prvního českého kompendia o teorii hudby. Festival klasické hudby se tak přihlásil k hlubokým kořenům hudební kultury a teorie a zpřístupnil dílo, které zůstává jak v muzikologii, tak i v obecných kulturních dějinách stále ještě nedoceněno.

Díky slovenskému vydavatelství Pavian Records vydala Iva Bittová další ze svých folklórních alb, a opět ve spojení se smyčcovým kvartetem. Tentokrát jde o slovenské lidové písně z nesmírně bohatých etnomuzikologických sbírek Bély Bartóka a místo Škampova kvarteta, který zpěvačku doprovodil na albu s moravskými lidovými písněmi (Moravská lidová poezie v písních 2004), stanul před mikrofony sice mladý, ale již mezinárodně ostřílený Mucha Quartet. Vzniklo tak mimořádně výpravné CD pod všeříkajícím názvem Béla Bartók: Slovenské spevy. Jde zároveň o další úzkou spolupráci Bittové se skladatelem Vladimírem Godárem