I po 25 letech, co detailně sleduji produkci vydavatelství Supraphon, mě tento vedoucí český label dokáže občas překvapit. Příkladem je i nahrávka mladého kvinteta Belfiato, která je dramaturgicky vyhraněná a vyzařuje nadšení instrumentalistů.

KATT je umělecké jméno cembalistky a varhanice Kateřiny Chrobokové (na svém webu si říká Katta), výtečné a dnes již zkušené interpretky, o jejímž velkém hudebním nadání a silné intuici nemůže být pochyb. Všechny podněty, které nashromáždila během svých studií (Janáčkova konzervatoř Ostrava, JAMU Brno, Utrecht School of the Arts, Lammeninstitut Leuven, Schola Cantorum Basiliensis), přetavila do svébytného uměleckého programu, jímž se stala kromě interpretace také snaha přiblížit klasickou hudbu a zvuk královského nástroje publiku mimo standardní koncertní okruhy. Jak se zdá, produkce KATT jsou zároveň vítaným osvěžením pro pořadatele klasických koncertních řad a festivalů, neboť také oni by rádi své publikum rozšířili o nové abonenty. Pro mnohé posluchače se tedy stávají její vystoupení pomyslným žánrovým mostem.

Začátkem června 2016 zazněla ve Vídni – vůbec poprvé ve více než stoletých dějinách Koncertního domu – kantáta Antonína Dvořáka na slova Karla Jaromíra Erbena Svatební košile op. 69, B 135 (1884). Slyšet ji na českých koncertních pódiích je vždy svátkem, v zahraničí pak zcela mimořádnou událostí, kterou si ve dvou vyprodaných koncertech nenechalo ujít ani vídeňské publikum, ani dramaturgové veřejnoprávní rozhlasové stanice ORF 1, která v koprodukci s rakouskou nahrávací firmou Capriccio vydala ani ne po roce živý záznam, vzešlý ze sestřihu dvou vídeňských koncertů. Autor hudebního nastudování a šéfdirigent Rozhlasového 

Vznik dechového souboru PhilHarmonia Octet se datuje rokem 2007 a k hlavní zakladatelské iniciativě se pojí jména dvou jeho členů, Viléma Veverky a Václava Vonáška. Název PhilHarmonia v sobě skrývá dva s hudbou související termíny. Prvním je všeobecně známý pojem „filharmonie“, tím druhým je o něco specifičtější výraz „harmonie“, v tomto případě míněn jako označení pro komorní ansámbl složený z dechových nástrojů. Největší oblibě se tato hudební tělesa těšila na konci 18. století a literaturu pro ně tvořili ti nejvýznamnější skladatelé. PhilHarmonia Octet se v počátcích svého působení věnoval převážně hudbě klasicismu, ale 

V roce 2016 bylo dokončeno čtvrté CD s písňovou tvorbou Bohuslava Martinů v interpretaci pianisty Giorgio Koukla a mezzosopranistky Jany Hrochové. Rodák z Prahy Koukl odjel v roce 1968 studovat do Švýcarska, odkud se po srpnových událostech už nevrátil. Zatímco v Československu se po mladém interpretovi zavřela voda, v zahraničí získal reputaci jako vynikající interpret klavírních děl Bohuslava Martinů. Giorgio Koukl je rezidenčním umělcem nakladatelství Naxos, s nímž spolupracuje již 17 let. Pro Naxos nahrál mimo jiné kompletní tvorbu Bohuslava Martinů pro sólový klavír. Jediný srovnatelný český počin klavíristy Emila Leichnera obsahuje zhruba polovinu celého klavírního odkazu skladatele.

Viola v roli koncertního, ba virtuózního nástroje není v centru pozornosti veřejnosti. Rozhodně nemůže konkurovat houslím, vůči nimž byli skladatelé podstatně štědřejší. Viola je prostě vnímána jako součást orchestru či komorních formací, zvláště pak smyčcového kvarteta.

Jan Bartoš je posledním žákem klavírní třídy legendárního Ivana Moravce. Řadu let studoval v zahraničí, úspěšně se zúčastnil mnoha tuzemských i zahraničních soutěží, koncertoval v Evropě, Asii i USA a dnes jej známe nejen jako výborného pianistu, ale také jako zakladatele a uměleckého ředitele ambiciózní hudební organizace Prague Music Performance. Na jeho debutovém CD, věnovaném památce Ivana Moravce, máme možnost slyšet živý záznam recitálu v Sále Martinů ze dne 21. května 2016. Nahrávku zahajují Smetanovy Sny – cyklus šesti programních skladeb převážně lyrického charakteru, proslulý mezi klavíristy svou obtížností jak

K pětadvacátým narozeninám si český houslista Jan Mráček (1991), vítěz vídeňské Soutěže Fritze Kreislera (2014), nadělil vskutku reprezentativní dárek. První sólové album britské nahrávací společnosti Onyx, a to hned v nejreprezentativnějším repertoáru české houslové literatury 19. století – Dvořákově houslovém koncertu, Romanci, Mazurku a Romantických kusech. Kdyby ještě sáhnul po Nokturnu H dur nebo Baladě d moll, praskala by kapacita CD ve švech. Máme však alespoň důvod těšit se na další Mráčkovy nahrávky, a to nejen ve dvořákovském repertoáru, k němuž má blízko nejen geneticky (oba rodiče jsou houslisty), ale i díky učitelům

Kdo by očekával, že na nové nahrávce známého belgického sou­boru uslyší šestnáct nebo i více sboristů, tak by byl zklamán. Pravděpodobně šetří umělecký vedoucí Philippe Herreweghe své pěvce pro velké aktivity v prvním pololetí příštího roku, kdy se budou oslavovat jeho sedmdesátiny. V květnu vystoupí v Antverpách v rozmezí tří týdnů s pařížským Orchestre des Champs-Élysées, Antverpskou filharmonií a samozřejmě s Collegiem Vocale v různém obsazení. To jsou všechno formace, které jako jejich šéf pravidelně řídí. Nahrávka výběru skladeb z Gesualdovy Šesté knihy madrigalů je zajímavá sama o sobě, ale pro nás je o to

Šestnáctý titul volné a různorodé, cílevědomě budované supraphonské řady Hudba z Prahy 18. století (Music from Eighteenth-Century Prague) přináší poprvé hudbu Jana Zacha. Marek Štryncl nastudoval dvě skladby – uváděné a nahrávané Rekviem a v novodobé premiéře poprvé natočené Mariánské nešpory. Skladby z doby Zachova působení v Praze ještě před odchodem do Německa, tedy díla z přelomu 30. a 40. let 18. století. Napsal je ani ne třicetiletý hudebník, evidentně zručný a již plně orientovaný v dobových stylech. Requiem solemne je koncipováno náročněji a bohatěji, ve své závažnosti a květnatosti odkazuje spíše zpět k hudbě