Recenze
What's Next: Najponkovo nahlédnutí do jazzových kronik
12. leden 2019 Napsal(a) Milan TesařČtyři roky po velmi povedeném sólovém albu A Child Is Born vydává pianista Najponk další studiovou nahrávku. Z dvanácti položek na albu nahrál dvě sólově, tři v kvartetu (s hostujícím kytaristou Barneym Kantorem) a sedm v triu, které vedle něj tentokrát tvoří český bubeník Jiří Slavíček a švédský kontrabasista Hans Backenroth. Ten se může chlubit hezkou řádkou mezinárodních spoluprací – vedle Clarka Terryho, Tootse Thielemanse nebo Kennyho Barrona doprovázel například amerického pianistu Horace Parlana, v jehož skladbě Return Engagement exceluje právě na novém Najponkově albu.
Lednový Tip Harmonie: Čistá architektura i cit Bachovy hudby v rukou Víkingura Ólafssona
10. leden 2019 Napsal(a) Věroslav NěmecO čtyřiatřicetiletém islandském klavíristovi Víkinguru Ólafssonovi toho u nás zatím moc nevíme. V jeho životopise se lze dočíst, že na klavír ho učila hrát jeho matka a že svá klavírní studia uzavřel u Jeroma Lowenthala na slavné newyorské Juilliard School. Na Islandu se těší velké oblibě, a o tom, že se nejedná o pianistu jen tak ledajakého, svědčí mimo jiné skutečnost, že s ním v roce 2016 uzavřela exkluzívní smlouvu Deutsche Grammophon. Hned první CD se skladbami Philipa Glasse, které klavírista u tohoto proslulého labelu vydal v následujícím roce, vzbudilo velkou pozornost. A nepochybuji o tom, že nemenší pozornosti se dostane i Ólafssonově nahrávce skladeb J. S. Bacha, kterou uvedla Deutsche Grammophon na trh v září 2018.
Concept Art Orchestra a vánoční písně s přidanou jazzovou hodnotou
17. prosinec 2018 Napsal(a) Milan TesařNatočení vánočního alba je v hudebním světě téměř povinnou disciplínou a několik zajímavých pokusů známe i z českého jazzového rybníčku (z poslední doby např. Jan Smigmator, Beata Hlavenková, Noční optika). Nyní k této pestré směsi více či méně povedených pohledů na Vánoce a vánoční hudbu přibyla novinka progresivního bigbandu Concept Art Orchestra v čele s trumpetistkou Štěpánkou Balcarovou. Album, na kterém hostují mimo jiné Dan Bárta a Markéta Foukalová a na němž se autorsky či aranžérsky podílela opět kompletní skladatelská skupina Pražská šestka, zaujme v první řadě svou přístupností. Orchestr sice neslevil ze svého „uměleckého konceptu“ a na své si přijdou i milovníci kvalitních jazzových sól, základem „dospělého“ vánočního alba jsou však písně.
Prosincový Tip Harmonie: Winterreise Jana Martiníka
5. prosinec 2018 Napsal(a) Michaela VostřelováPokud jste otevřeli minulé vydání HARMONIE, zřejmě vám neunikl rozhovor s Janem Martiníkem a Davidem Marečkem o jejich (a samozřejmě především Schubertově) Winterreise. Záměrně jsem si mezi dokončením rozhovoru a prvním poslechem nahrávky naordinovala několik týdnů bez Zimní cesty. Ucho někdy slyší, co mu radí mozek a obzvlášť po rozhovoru, který je pro novináře lidsky příjemný a informačně i názorově obohacující, není od věci vytvořit si odstup. Ale po několikerém poslechu se mi čím dál víc vybavovalo Martiníkovo „Uniká nám, jak jsme zrychlili čas“. Právě práce s časem si totiž zaslouží pozornost při poslechu jedné z mnoha nahrávek Schubertova cyklu za poslední roky.
Listopadový Tip Harmonie: Bachovy koncerty pro hoboj a kantáty s Collegiem 1704
8. listopad 2018 Napsal(a) Dina ŠnejdarováHlavní postavou nového snímku Collegia 1704 je pro mě jednoznačně hobojistka Xenia Löffler, dlouholetá členka a sólistka Akademie für Alte Musik Berlin. Ve spolupráci s Václavem Luksem připravila a nastudovala tři koncerty Johanna Sebastiana Bacha (1685-1750) v nových verzích: Koncert f moll BWV 1056, Koncert pro cembalo A dur BWV 1055, Koncert pro dvě cembala a smyčce C dur BWV 1061. Východiskem se stal interpretce Koncert A dur, jenž zrekonstruovala pro – možná původní – obsazení s hobojem. K němu připojila novou verzi Koncertu f moll, který byl zřejmě zamýšlen pro nějaký melodický nástroj, a ve spolupráci s houslistou a violistou Timem Willisem změnila instrumentaci cembalového dvojkoncertu pro obsazení se čtyřmi koncertantními nástroji a smyčcovým ripienem. Výsledkem jsou tři fascinující tváře Bachovy hudby, v nichž není žádných vad na kráse.
Říjnový Tip Harmonie: Píseň o Zemi Magdaleny Kožené a Simona Rattla
1. říjen 2018 Napsal(a) Miloš BittnerTroufnu si tvrdit, že nahrávek tak překrásné kompozice, jakou je bezesporu Mahlerova Píseň o Zemi, nebude nikdy dostatek. Britský dirigent Simon Rattle by tuto myšlenku jistě potvrdil, vždyť nový snímek tohoto díla, který právě vydává mnichovské vydavatelství BR KLASSIK, je již v pořadí druhým, jenž realizoval. Návrat a touha k záznamu již jednou uskutečněných projektů je přirozenou součástí uměleckého vývoje a dozajista souvisí i s interprety. Měl-li v roce 1995 Rattle v Birminghamu k dispozici tak ikonická jména, jakými dodnes jsou tenorista Peter Seiffert a barytonista Thomas Hampson, nutně již tenkrát musel vzniknout počin, který dodnes sice patří k těm nejvýznamnějším, ale na který je též možno navázat.
Únorový Tip Harmonie: Tiburtina Ensemble a její Hildegard von Bingen
15. únor 2018 Napsal(a) Jan CiglbauerO hudbě Hildegard von Bingen rozhodně nelze říci, že by byla interprety staré hudby přehlížena, ba naopak. Důvodů je hned několik. Tvorba zakladatelky a první abatyše ženského benediktinského kláštera v Rupertsbergu je na svou dobu výborně doložena v hudebních i historických pramenech. To je spolu s jedinečností její osobnosti a díla v kontextu 12. století základem pro úctu, které se tato výjimečná žena těší i dnes. I proto je její hudba hojně nahrávána a provozována.
Třetí a poslední Stabat Mater Jiřího Bělohlávka
26. září 2017 Napsal(a) Luboš StehlíkO historii sekvence Stabat Mater psát nebudu, protože vše podstatné lze najít na internetu. „Obraz matky, která ztrácí své dítě a s bolestí, avšak v pevné víře v Boha se vyrovnává se svým těžkým údělem“, byl vždy vnímán nejen v pašijovém období hodně intenzivně. A býval poměrně často inspirací pro skladatele. Text sekvence zpracovali Giovanni Pierluigi da Palestrina, Giovanni Battista Pergolesi, Gioacchino Rossini, Karol Szymanowsky, Giuseppe Verdi, Ferenc Liszt i Krzysztof Penderecki… Bez patriotismu a meritorně musím konstatovat, že nejen nejrozsáhlejší, ale hlavně nejkvalitnější je zpracování Antonína Dvořáka. Jestliže nahrávek jeho Deváté symfonie jsou desítky, záznamů neméně geniální Stabat Mater jsem napočítal jedenáct. U nás byl dosud nejznámějším snímek z roku 1987, kdy Českou filharmonii, Pražský filharmonický sbor a pozoruhodný sólový kvartet (Běňačková-Čápová, Wenkel, Dvorský, Rootering) řídil v Rudolfinu Wolfgang Sawallisch. Dodnes tato nahrávka patří mezi nejhodnotnější tituly Supraphonu.
Zářijový Tip Harmonie: Františákův Mozart a Brahms
22. září 2017 Napsal(a) Martin JemelkaOstravský klarinetista Igor Františák (1974) je všestranný umělec, řeklo by se. Absolvent Ostravské konzervatoře a univerzity v klarinetových třídách Valtera Vítka, zahraničních kurzů u koryfejů dobově poučené interpretace klarinetové hry Hoepricha, Neidiche či Leitherera, sólista řady domácích i zahraničních orchestrálních těles, vyhledávaný a respektovaný komorní hráč a zakladatel Stadlerova klarinetového kvarteta (1994). Dnes je Igor Františák sám respektovaným pedagogem klarinetové hry Fakulty umění Ostravské univerzity v Ostravě a ředitelem Svatováclavského hudebního festivalu (2004), největších domácích hudebních slavností
Je tomu už třicet let, kdy jsem v Maďarské kultuře na Národní třídě v Praze objevil soudobou vážnou hudbu tehdejších našich jižních sousedů. Státní vydavatelství Hungaroton v časech, kdy se za sympatie k minimalismu u nás i vyhazovalo z konzervatoře, vydalo také LP Zoltána Jeneye. Pamatuji si, jak mi tehdy jeho hudba doslova vyrazila dech. Šlo o kompozice Arupa (pro lodní zvony, tabla a trvalý tón) a Fantasia su una nota (pro rozdělený komorní soubor) z let 1981 a 1984 a vycházely z raného minimalististického pojetí LaMonte Younga. S neobyčejným vzrušením jsem se proto jal poslouchat nejnovější album tohoto maďarského skladatele. Nazývá se Wohin? a vyšlo letos díky BMC Records, labelu Budapešťského hudebního centra.