Nahrávky Igora Levita začínají vypadat jako procházka krajinou umělcovy duše. Míra interpretační subjektivity je zde vysoká a zatím vše nasvědčuje tomu, že bude i nadále. Zatímco album Life vytrysklo z bolesti, Encounter (Setkání) je vyústěním osobního ticha karantény a 52 domácích koncertů, jež Levit na jaře streamoval ze svého berlínského bytu. Klavírista snímek výstižně charakterizoval jako „dlouhé diminuendo“ a v tomto kontextu je třeba ho chápat.

Vítězslav Novák (1870–1949) patřil ve své době k nejvýznamnějším a nejrespektovanějším osobnostem české hudby. Ačkoliv o umělecké kvalitě jeho skladatelského odkazu není a nikdy nebylo pochyb, dnes se na koncertních pódiích setkáváme s jeho tvorbou jen zřídka. Na novém supraphonském CD máme vzácnou příležitost seznámit se jednak se dvěma Novákovými ranými díly, jednak vyslechnout jednu ze skladatelových vrcholných orchestrálních kompozic, symfonickou báseň Toman a lesní panna.

Když jsem v roce 2018 slyšel (a viděl) nahrávku Nativitas – Vánoční písně staré Evropy, působila na mě rozporuplně, a to hlavně kvůli necitlivému „operismu“ Dagmar Peckové, na níž byl postaven marketing, a kolísavému výkonu sboru. Viděno prizmatem posluchačů, mýlil jsem se, neboť byla komerčně úspěšná. Na podzim vyšel druhý díl - Exaltatio – Christmas Carols. Stejná zpěvačka, stejný orchestr, stejný dirigent a aranžér. Opět tu máme výběr z vánočních písní Evropy (sympatická je volba jedné slovenské písně). Kromě toho několik vánočních a adventních 

Jean-Efflam Bavouzet náleží k nejuznávanějším světovým klavíristům a těší se velké přízni jak publika, tak kritiků. O tom, že se jedná o umělce opravdu mimořádného, svědčí mj. i množství prestižních ocenění, kterých se dostalo jeho nahrávkám. Jsou mezi nimi mj. tři Gramophone Awards, BBC Music Magazine Award, Diapason d’Or, Choc de l’année a International Piano Award.

Ansámblů, které se ve středoevropském prostoru dlouhodobě a koncepčně věnují interpretaci současné hudby (tedy té aktuálně vznikající) není mnoho a těch, které přežily nejrůznější tlaky a protivenství, ještě méně. Slovenský VENI Ensemble, založený skladatelem a dirigentem Danielem Matejem, slavil roku 2018 neuvěřitelných 30 let existence a při té příležitosti vydal 2CD vybraných živých nahrávek.

Aby posluchač sáhl po další z dlouhé řady nahrávek Händelova Mesiáše, musí k tomu mít pádný důvod. Jednak je to dílo velmi komplexní, u kterého jen málokdy všechny složky přispívají ke stoprocentnímu posluchačskému zážitku, zároveň každý z nás má již někde uloženou „tu svoji“ verzi, která mu ve střízlivém a nezaujatém hodnocení této novinky může překážet. Pár důvodů by se pro tuto nahrávku, která vznikla v lednu 2020, jistě našlo.

Dramaturgie koncertu pro Maestra Claudia Abbada v rámci festivalu Wien Modern byla v letošním roce sestavena výhradně z děl Sofie Gubaiduliny, pro mě osobně největší skladatelky století. O rok dříve uspořádal vídeňský Konzerthaus pod názvem „Portrét Sofie Gubajduliny“ třídenní přehlídku z jejího díla za osobní účasti skladatelky. Doufám, že posluchači nejen ve Vídni, ale i v Čechách budou mít příležitost seznámit se s uměním této mimořádné skladatelky častěji.

Hobojista Vilém Veverka je muž mnoha tváří. Úspěšně zdolává horské štíty, fotografuje, rád se ukazuje s krásnými automobily zvučných jmen a také hraje na hoboj. V poslední činnosti dokonce vyniká vysoko nad obvyklý průměr, což nejdůrazněji potvrdil před dvěma lety na dvojalbu s triovými sonátami Jana Dismase Zelenky. Tuto nahrávku dodnes považuji za jeden z nejpřínosnějších a nejpozoruhodnějších českých počinů desetiletí. Vilém Veverka se však neomezuje pouze na poučenou interpretaci barokní hudby. S podobnou vitalitou si dává soudobou hudbu např. na festivalu Ostravské dny a nyní zabrousil do vod zvaných fusion. Nahrávka Next Horizon je novým projektem Veverky v kooperaci s houslistou Pavlem Šporclem, pianistou Martinem Hyblerem a skladatelem Zdeňkem Mertou. Na albu hraje Ultimate W Band, jehož členy jsou Jana Kubánková, David Pokorný, Karel Untermüller, Lukáš Polák, Ondřej Štajnochr, Lukáš Vendl a Martin Novák. A jaké nové horizonty Veverka na svém albu našel?

Franz Schubert je autorem osmi symfonií, které vznikly v letech 1813 až 1828 pod silným vlivem Ludwiga van Beethovena. K osobitějšímu stylu se Schubert dopracoval v předposlední dvouvěté Symfonii h moll a poslední Symfonii C dur (Velké). Tyto dvě také patří suverénně k jeho nejčastěji hraným orchestrálním kompozicím. Jenže je to u řady nahrávek pouhé nošení dříví do lesa. O to víc lze pochválit iniciativu orchestru s delikátním názvem B´Rock Orchestra, který pod taktovkou dirigenta René Jacobse, pořídil album s ranými orchestrálními díly Schuberta. Na CD se nachází Symfonie č. 2 B dur, D 125 a Symfonie č. 3 D dur, D 200.

Zatímco prvotinu Inner Space (2019) pojala klavíristka Nikol Bóková autorsky a natočila v obsazení jazzového pianového tria, byť s žánrovými přesahy k postupům klasicizujícím i popovým, druhá deska Unravel představuje hybrid. Povedený hybrid. Bóková tu střídá interpretaci klasické hudby, ve které se pohybuje odmalička, s vlastními crossoverovými hříčkami. Koncepce desky je zdánlivě jednoduchá. Zazní například klasická skladba pro sólové piano a po ní kompozice Bókové pro trio, inspirovaná dílem, které právě doznělo. Kvůli zajímavější dramaturgii není však řazení skladeb vždy tak stereotypní a dvě skladby soudobého česko-amerického skladatele Tomáše Svobody se obešly bez variací, do jedné z nich pouze Nikol doaranžovala basový part. Zdaleka však není jednoduché zařídit, aby toto přepínání mezi žánrovými kánony, jakkoliv volně pojatými, nepůsobilo jako mišmaš.