Bohuslav Martinů má letos mimořádné štěstí na zajímavé souborné nahrávky. Po skvělém supraphonském kompletu jeho klavírních trií v podání Smetanova tria (Harmonie 2016/5) vydal v nevelkém časovém odstupu Radioservis všech pět skladatelových klavírních koncertů, k nimž připojil ještě Concertino pro klavír a orchestr a Koncert pro dva klavíry a orchestr. Sólových partů se v těchto dílech ujalo osm našich

Dvořákovská diskografie Jakuba Hrůši se rozrůstá pozvolna, zato systematicky. Ke starším snímkům Dvořákových serenád Es dur a d moll, České svity, Valčíků v Burghauserově instrumentaci a americké Svity A dur, kterou jsem dosud považoval za nejpovedenější z Hrůšových dvořákovských kreací (Supraphon SU 3867-2, 3882-2, 3932-2), přibyla v lednu 2015 nahrávka pětice skladatelových koncertních předeher.

V produkci hudebního nakladatelství Deutsche Grammophon vyšlo počátkem letošního roku nové sólové album přední české mezzosopranistky Magdaleny Kožené. Záběr jejího repertoáru je velmi široký a v zaměření této nahrávky se obrací k hudbě raného baroka, konkrétně k dílům Claudia Monteverdiho. Na natáčení se kromě Kožené podíleli také další pozvaní sólisté a barokní orchestr La

Za dva roky tomu bude již dvacet let, co je stále ještě mladé Bennewitzovo kvarteto, aktuálně vystupující ve složení Jakub Fišer, Štěpán Ježek, Jiří Pinkas a Štěpán Doležal, aktivní na koncertních pódiích. Spíše těch zahraničních než domácích, jak je tomu již po generace (ne)dobrým zvykem v životě českých kvartetních souborů. Hledá-li český posluchač komerční nahrávky tohoto souboru, musí se

Hudební  fakulta JAMU v Brně vydala na sklonku minulého roku knihu své pedagožky Jany Michálkové Slimáčkové „Přehled skladatelů varhanní hudby“. Je to teprve podruhé, co u nás vznikla práce na podobné téma po učebním textu AMU „Dějiny varhan a varhanní hudby“ Milana Šlechty z roku 1985. K nim můžeme ještě přiřadit i obsáhlou práci Ferdinanda Klindy z roku 2000 „Organ v kultúre dvoch tisícročí“.,vydanou v Bratislavě. Jinak naši studenti i další zájemci o varhanní hudbu byli odkázáni výhradně na cizojazyčnou literaturu s pochopitelně menším důrazem na varhanní skladby, vytvořené v českých zemích.

Musique en Wallonie (MEW) je malý label, vydávaný valonskou částí belgického království, přesto by mohl být vzorem mnohem větším vydavatelským firmám. Již předchozí alba se skladateli jako de la Rue, Binchois, Dufay, de Orto, Desprez nebo Lassus dávají tušit, že akcent v dramaturgii MEW leží v dávné hudební minulosti jižního území dnešní Belgie. Kromě originálního výběru skladeb – vydavatel spolupracuje s univerzitou v Lutychu – upoutá luxusní obal ve formě malé vázané knížky,

Co se stane, když z hvězdného kvarteta uberete hlavní osobnost? V mnoha případech by mohla nastat katastrofa, ale když se rozhodli společně muzicírovat členové Wayne Shorter Quartet, nevzniklo nic menšího než pianové trio snů. O čemž jsme se ostatně mohli přesvědčit i na pódiu Bohemia Jazz Festu 2014. Danilo Pérez, John Patitucci a Brian Blade spolu dříve hráli nejen ve Shorterově projektu, všichni se setkali například na Pérezově albu ...Till Then (2003). Jako trio se sice

Tragická opera Jeana-Baptista Lullyho Phaéton měla premiéru 6. ledna 1683 ve Versailles. Šlo o typické dílo své doby – antika byla ve Francii dlouhodobě středem zájmu vyšších vrstev. Libretista Phaétona, významný francouzský dramatik Philippe Quinault, zpracoval ovidiovský námět tak, aby odpovídal požadavkům a potřebám jeho zaměstnavatele – francouzského královského dvora. Jeho text odkazuje nejen k původnímu mytologickému tématu a Ovidiovu zpracování téhož námětu, nýbrž