Recenze

Druhá Inkinenova nahrávka Dvořákovského kompletu s 6. symfonií připomíná i náboj Dvořákových operních ouvertur

S nástupem finského světoběžníka Pietari Inkinena do čela Německé rozhlasové filharmonie Saarbrücken Kaiserslautern došlo k zásadní personální změně i v jediném zahraničním, aktuálně probíhajícím nahrávacím projektu souborného Dvořákova symfonického díla společnosti SWR Music. Po svém předchůdci Karlu Marku Chichonovi, který v letech 2014–2015 natočil Dvořákovy symfonie č. 1 a 3–5, zdědil Inkinen i dvořákovský projekt. Dosud se v něm prezentoval nahrávkou 2. symfonie (2018, SWR19083CD) a naposledy snímkem 6. symfonie D dur op. 60, doplněné hned třemi skladatelovými ouverturami. Chichonovy kreace měly své nepopiratelné kvality a věrohodně prezentovaly přednosti sárské rozhlasové filharmonie, jednoho z mnoha špičkových německých rozhlasových orchestrů, s nimiž se podle mého názoru mohou jiná evropská rozhlasová tělesa měřit jen stěží, britské, francouzské a středoevropské rozhlasové orchestry nevyjímaje.

Únorový TIP Harmonie: Modlitba za vlast a touha po domově v nové edici Polní mše a Svatební košile Bohuslava Martinů

V roce 2019 se projekt souborného vydání děl Bohuslava Martinů (1890–1959) rozrostl o další svazek, jež obsahuje dvě pozoruhodná vokálně instrumentální díla ze 30. let 20. století, tedy z druhé poloviny období skladatelova působení v Paříži. Prvním z nich je Polní mše, H 279, která vznikla v roce 1939. Martinů ji zkomponoval na samém počátku druhé světové války jako výraz svého vlastenectví a použil zde netradiční komorní instrumentaci. Sám skladatel v článku Pozdrav domovu pro časopis Československý boj o této skladbě napsal: „Abych se Vám přiznal, není to vlastně mše, je to jakási modlitba za vlast a touha po domově, kterou tlumočím v tonech za nás všechny…“. Text vytvořil spisovatel Jiří Mucha, jenž stejně jako Martinů patřil k československé exilové komunitě v Paříži. Dílo bylo dokončeno někdy začátkem prosince 1939, kdy Martinů dokončil jeho finální revizi.

Pokorná i swingující jazzová mše Jaromíra Hniličky na novém CD B-Side Bandu

Obecně: trumpetista a skladatel Jaromír Hnilička (1932‒2016) teprve čeká na doplnění diskografické celistvosti. Puzení jazzových skladatelů zvládnout hudební formu mše není příliš obvyklé a dojde-li k takovému počinu v našich ateistických končinách, musí být spouštěcím mechanismem ještě něco dalšího. Konkrétně za vznikem této jazzové mše stála Hniličkova fascinace liturgickými zpěvy vyposlechnutými v pravoslavných kostelích při zájezdu Bromova orchestru do Ruska. To je podstatou ve zdánlivém protikladu ke mším jazzových skladatelů okouzlených černošskými gospely. První verze se zrodila na objednávku a byla napsaná, nahraná a vydaná údajně během jednoho týdne roku 1969 na etiketě MPS: Missa Jazz (Jazz In The Church).

Mnohotvárné, nápadité klavírní dílo Eduarda Dřízgy v přesvědčivé interpretaci Elišky Novotné a Lukáše Michela

Klavírní kompozice ostravského skladatele Eduarda Dřízgy (1944–2017) jsou širší hudební veřejnosti v podstatě neznámé. Z osmi jeho klavírních děl vyšlo tiskem jedno jediné, ostatní zůstala pouze v rukopisu. Svou první klavírní skladbu, Toccatu, napsal Dřízga pravděpodobně v roce 1959, v době svých studií na ostravské konzervatoři. Je to dílo velmi efektní, značně romantizující a po kompoziční stránce nečekaně vyzrálé.

Sólista a partner Rudolf Firkušný: Nová edice nahrávek ukazuje klavíristu v jistých i překvapivých vodách

V září 2019 spatřil světlo nahrávacího světa osmnáctidílný box firmy Sony s nahrávkami českého klavíristy Rudolfa Firkušného (1912–1994), které pořídil v letech 1949–1993 pro severoamerické nahrávací společnosti Columbia a RCA Red Seal. Reprezentativní soubor nahrávek s významným zastoupením českého repertoáru (Dvořák, Janáček, Martinů) byl zveřejněn u příležitosti 25. výročí umělcova úmrtí. Netrvalo dlouho a v srpnu 2020 byl uveden na trh další soubor Firkušného sólových a komorních snímků, tentokrát německého vydavatelství Profil – Edition Günter Hänssler, které zveřejnilo deset CD s umělcovými kreacemi z let 1949–1962. V několika případech jde o nahrávky totožné jako v boxu firmy Sony (Janáček, Mozart, Schumann), jindy o snímky, které známe z archivních nahrávek společností Tahra (Martinů) a Diapason (Beethoven) nebo z živých záznamů, hlavně ze Salcburského festivalu vydavatele Orfeo d’Or (Dvořák, Chopin, Musorgskij).

Lednový TIP Harmonie: Završení novákovského projektu Ensemble Opera Diversa

Dílo Jana Nováka (1921–1984) mělo být už dávno běžnou součástí koncertního provozu (potažmo i českým exportním „artiklem“, podobně jako třeba tvorba Miloslava Kabeláče), a to zdaleka nejen proto, že je svým převážně neoklasickým pojetím posluchačsky velmi vstřícné. Pohříchu se však nachází víceméně v podobně upozaděném postavení, jaké má dnes latina, kterou Novák miloval, zhudebňoval, plynule jí hovořil a psal v ní texty. Novák žije v povědomí, je respektován, občas některé z jeho skladeb tam či onde zazní, ale zdaleka ne tak často, jak by si to jeho odkaz zasluhoval, byť se nepochybně jedná o autora evropské úrovně. V tomto kontextu působí novákovský projekt brněnského Ensemble Opera Diversa jako zjevení a také jako příkladná ukázka dlouhodobější cílevědomé dramaturgické rozvahy, za níž stojí dramaturg a umělecký vedoucí souboru Vladimír Maňas.

Trojice litevských hudebnic se na novém kompletu DG schází u hudby Raminty Šerkšnytė

Tři mladé protagonistky kompletu CD a DVD – dirigentky Mirga Gražinytė-Tyla a Giedrė Šlekytė a skladatelka Raminta Šerkšnytė – jsou jen vrcholkem ledovce pozoruhodně vysoké koncentrace litevských umělkyň, které se dokázaly výrazně prosadit na současné mezinárodní hudební scéně. Všechny tři hudebnice se mi shodou okolností podařilo „zachytit“ hned na počátku jejich uměleckých drah, poštěstilo se mi s nimi také pracovně setkat a následně jsem s obdivem sledoval, jak rychle se jejich kariéry rozvíjejí: první uvedená je již čtvrtým rokem šéfdirigentkou Symfonického orchestru města Birmingham, druhá jde v jejích stopách, prezentujíc se u kvalitních evropských těles, konečně třetí si v Litvě i zahraničí vybudovala pověst renomované skladatelky.

Vánočně laděná anglická sborová tvorba v čele s Benjaminem Brittenem na novém CD

Přestože Vánoce ještě neklepou na dveře a obchodníci zatím nenasadili do zbraně tradiční sváteční výzdobu, sbor při Clare College (University of Cambridge) už má dárek pro hudbymilovné posluchače připravený a zabalený. Pod vedením sbormistra a skladatele Grahama Rosse nahrál Choir of Clare College (University of Cambridge) s výpomocí harfenistky Tanyi Houghton a varhanistek Eleanor Carter a Ashley Chow program složený z děl Benjamina Brittena, Johna Irelanda, Franka Bridge a Gustava Holsta, středobodem a tematickým ukotvením nahrávky se stala titulní skladba A Ceremony of Carols Benjamina Brittena, jehož skladby mají na albu majoritní podíl.

Nové album Igora Levita je svědectvím své doby

Nahrávky Igora Levita začínají vypadat jako procházka krajinou umělcovy duše. Míra interpretační subjektivity je zde vysoká a zatím vše nasvědčuje tomu, že bude i nadále. Zatímco album Life vytrysklo z bolesti, Encounter (Setkání) je vyústěním osobního ticha karantény a 52 domácích koncertů, jež Levit na jaře streamoval ze svého berlínského bytu. Klavírista snímek výstižně charakterizoval jako „dlouhé diminuendo“ a v tomto kontextu je třeba ho chápat.

Prosincový TIP Harmonie: Výjimečné provedení raného i vrcholného Nováka

Vítězslav Novák (1870–1949) patřil ve své době k nejvýznamnějším a nejrespektovanějším osobnostem české hudby. Ačkoliv o umělecké kvalitě jeho skladatelského odkazu není a nikdy nebylo pochyb, dnes se na koncertních pódiích setkáváme s jeho tvorbou jen zřídka. Na novém supraphonském CD máme vzácnou příležitost seznámit se jednak se dvěma Novákovými ranými díly, jednak vyslechnout jednu ze skladatelových vrcholných orchestrálních kompozic, symfonickou báseň Toman a lesní panna.

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.