Recenze

Wohin, Zoltán Jeney?

28. srpen 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Wohin, Zoltán Jeney?

Je tomu už třicet let, kdy jsem v Maďarské kultuře na Národní třídě v Praze objevil soudobou vážnou hudbu tehdejších našich jižních sousedů. Státní vydavatelství Hungaroton v časech, kdy se za sympatie k minimalismu u nás i vyhazovalo z konzervatoře, vydalo také LP Zoltána Jeneye. Pamatuji si, jak mi tehdy jeho hudba doslova vyrazila dech. Šlo o kompozice Arupa (pro lodní zvony, tabla a trvalý tón) Fantasia su una nota (pro rozdělený komorní soubor) z let 1981 a 1984 a vycházely z raného mi­nimalististického pojetí LaMonte Younga. S neobyčejným vzrušením jsem se proto jal poslouchat nejnovější album tohoto maďarského skladatele. Nazývá se Wohin? a vyšlo letos díky BMC Records, labelu Budapešťského hudebního centra.

Srpnový Tip Harmonie: Debut Belfiato Quintetu ve správnou dobu

I po 25 letech, co detailně sleduji produkci vydavatelství Supraphon, mě tento vedoucí český label dokáže občas překvapit. Příkladem je i nahrávka mladého kvinteta Belfiato, která je dramaturgicky vyhraněná a vyzařuje nadšení instrumentalistů.

Kateřina Chroboková mezi Messiaenem a Bachem

KATT je umělecké jméno cembalistky a varhanice Kateřiny Chrobokové (na svém webu si říká Katta), výtečné a dnes již zkušené interpretky, o jejímž velkém hudebním nadání a silné intuici nemůže být pochyb. Všechny podněty, které nashromáždila během svých studií (Janáčkova konzervatoř Ostrava, JAMU Brno, Utrecht School of the Arts, Lammeninstitut Leuven, Schola Cantorum Basiliensis), přetavila do svébytného uměleckého programu, jímž se stala kromě interpretace také snaha přiblížit klasickou hudbu a zvuk královského nástroje publiku mimo standardní koncertní okruhy. Jak se zdá, produkce KATT jsou zároveň vítaným osvěžením pro pořadatele klasických koncertních řad a festivalů, neboť také oni by rádi své publikum rozšířili o nové abonenty. Pro mnohé posluchače se tedy stávají její vystoupení pomyslným žánrovým mostem.

Svatební košile z Vídně jsou audiofilským zážitkem. Díky Plachetkovi, Šaturové, Breslikovi a Meisterovi

Začátkem června 2016 zazněla ve Vídni – vůbec poprvé ve více než stoletých dějinách Koncertního domu – kantáta Antonína Dvořáka na slova Karla Jaromíra Erbena Svatební košile op. 69, B 135 (1884). Slyšet ji na českých koncertních pódiích je vždy svátkem, v zahraničí pak zcela mimořádnou událostí, kterou si ve dvou vyprodaných koncertech nenechalo ujít ani vídeňské publikum, ani dramaturgové veřejnoprávní rozhlasové stanice ORF 1, která v koprodukci s rakouskou nahrávací firmou Capriccio vydala ani ne po roce živý záznam, vzešlý ze sestřihu dvou vídeňských koncertů. Autor hudebního nastudování a šéfdirigent Rozhlasového 

PhilHarmonia Octet oslavil výročí a vydal desku, jiskřivě a s nadhledem

Vznik dechového souboru PhilHarmonia Octet se datuje rokem 2007 a k hlavní zakladatelské iniciativě se pojí jména dvou jeho členů, Viléma Veverky a Václava Vonáška. Název PhilHarmonia v sobě skrývá dva s hudbou související termíny. Prvním je všeobecně známý pojem „filharmonie“, tím druhým je o něco specifičtější výraz „harmonie“, v tomto případě míněn jako označení pro komorní ansámbl složený z dechových nástrojů. Největší oblibě se tato hudební tělesa těšila na konci 18. století a literaturu pro ně tvořili ti nejvýznamnější skladatelé. PhilHarmonia Octet se v počátcích svého působení věnoval převážně hudbě klasicismu, ale 

Janovy pašije podle Mortensena

9. duben 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Janovy pašije podle Mortensena

Ve čtvrtek a pátek 6. a 7. dubna 2017 bylo publikum pražského Rudolfina svědky mimořádného spojení českého souboru Collegium 1704 s dánským dirigentem Larsem Ulrikem Mortensenem. Bylo tomu tak přesně 293 let od prvního uvedení tohoto Bachova díla v kostele sv. Mikuláše v Lipsku (premiéra na Velký pátek 7. dubna 1724). Uvádění pašijových oratorií a oratorních pašijí je vzhledem k zaměření textu

Martinů písničky na mnoha stránkách aneb pokus o kompletaci písňového odkazu skladatele

V roce 2016 bylo dokončeno čtvrté CD s písňovou tvorbou Bohuslava Martinů v interpretaci pianisty Giorgio Koukla a mezzosopranistky Jany Hrochové. Rodák z Prahy Koukl odjel v roce 1968 studovat do Švýcarska, odkud se po srpnových událostech už nevrátil. Zatímco v Československu se po mladém interpretovi zavřela voda, v zahraničí získal reputaci jako vynikající interpret klavírních děl Bohuslava Martinů. Giorgio Koukl je rezidenčním umělcem nakladatelství Naxos, s nímž spolupracuje již 17 let. Pro Naxos nahrál mimo jiné kompletní tvorbu Bohuslava Martinů pro sólový klavír. Jediný srovnatelný český počin klavíristy Emila Leichnera obsahuje zhruba polovinu celého klavírního odkazu skladatele.

Okouzlení violou

21. únor 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Recenze
Okouzlení violou

Viola v roli koncertního, ba virtuózního nástroje není v centru pozornosti veřejnosti. Rozhodně nemůže konkurovat houslím, vůči nimž byli skladatelé podstatně štědřejší. Viola je prostě vnímána jako součást orchestru či komorních formací, zvláště pak smyčcového kvarteta.

Jan Bartoš vydal debut, kterým nezklame

Jan Bartoš je posledním žákem klavírní třídy legendárního Ivana Moravce. Řadu let studoval v zahraničí, úspěšně se zúčastnil mnoha tuzemských i zahraničních soutěží, koncertoval v Evropě, Asii i USA a dnes jej známe nejen jako výborného pianistu, ale také jako zakladatele a uměleckého ředitele ambiciózní hudební organizace Prague Music Performance. Na jeho debutovém CD, věnovaném památce Ivana Moravce, máme možnost slyšet živý záznam recitálu v Sále Martinů ze dne 21. května 2016. Nahrávku zahajují Smetanovy Sny – cyklus šesti programních skladeb převážně lyrického charakteru, proslulý mezi klavíristy svou obtížností jak

Jan Mráček: cosi z jistot české houslové školy

K pětadvacátým narozeninám si český houslista Jan Mráček (1991), vítěz vídeňské Soutěže Fritze Kreislera (2014), nadělil vskutku reprezentativní dárek. První sólové album britské nahrávací společnosti Onyx, a to hned v nejreprezentativnějším repertoáru české houslové literatury 19. století – Dvořákově houslovém koncertu, Romanci, MazurkuRomantických kusech. Kdyby ještě sáhnul po Nokturnu H dur nebo Baladě d moll, praskala by kapacita CD ve švech. Máme však alespoň důvod těšit se na další Mráčkovy nahrávky, a to nejen ve dvořákovském repertoáru, k němuž má blízko nejen geneticky (oba rodiče jsou houslisty), ale i díky učitelům

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.