Recenze

Paľa a Fančovič na novém kompletu zachycují emocionální hloubku šesti Weinbergových sonát

Životní příběh Mieczysława Weinberga (1919–1996, setkat se můžeme i s variantou Mojsej Samuilovič Vainberg) by byl vděčným materiálem pro filmové drama, až je s podivem, že se jej zatím nikdo nechopil. Útěk pěšky z Polska, kde nacisté zavraždili celou jeho rodinu, do Sovětského svazu a postupné zjišťování, že ani v nové vlasti není coby Žid v bezpečí. Jeho tchán byl zavražděn na Stalinův příkaz, Weinberg byl uvězněn. Za to, že ve vězení strávil jen měsíc, vděčil jednak Stalinově úmrtí, jednak pomoci svého přítele Dimitrije Šostakoviče. S Šostakovičem jej kromě přátelství a vzájemného hudebního ovlivňování pojil i proměnlivý vztah ke komunistickému režimu. Před svým zatčením byl například Weinberg prominentním členem Svazu skladatelů a jakýmsi „výstavním Židem,“ příkladem demonstrujícím, jak dobře je v Sovětském svazu s touto skupinou zacházeno.

Story of my life. Autobiografická kolekce Františka Uhlíře svébytně navazuje na east coast jazz

Kontrabasista, skladatel a kapelník František Uhlíř nám ke svým sedmdesátinám poskytl CD s obsažným vhledem do svého života, slovem i fotografiemi. Hudba je složena z Prologu a sedmidílné svity; ke každému Partu jsou přiřazeny příslušné biografické poznámky. Uhlíř si všech osm skladeb napsal a zaranžoval sám, tři části – Prolog, Part 4 a Part 5 aranžoval Andy Schofield.

Chlapi nepláčou. Jen když hraje Haasovo kvarteto.

Středověký kostel sv. Mikuláše v nejlidnatější ostravské čtvrti Poruba, kdysi „vzorném socialistickém městě horníků a hutníků“, má velmi civilní interiér a atmosféru. O to osobněji, osobitěji a bezprostředněji působila dramaturgie pátečního koncertu Svatováclavského hudebního festivalu (11. 9. 2020). Na programu byla dvě nejspíše nejsubjektivnější díla české kvartetní literatury 19. a 20. století – Smetanův 1. smyčcový kvartet e-moll Z mého života a 2. smyčcový kvartet Leoše Janáčka Listy důvěrné. Jejich nastudování se ujal pravidelný a vyhledávaný festivalový host, Pavel Haas Quartet (Veronika Jarůšková, Marek Zwiebel, Pavel Nikl, Peter Jarůšek), letos očekáváný po loňské pauze způsobené zdravotní indispozicí s očividnou nedočkavostí početného publika. Doba je nejistá, časy jsou tekuté. A tak se stalo, že absolutně ztišené publikum hltající každý tón odměnilo kvartetisty standing ovation již po Smetanově kvartetu. Rozhodně ne předčasně, a nikoliv neoprávněně.

Barbara Hannigan nahrála Griseyho písně, zásadní příspěvek k otázce srozumitelnosti současné hudby

Kanadská sopranistka Barbara Hannigan je dnes už vlastně legendou, ačkoliv bývá zvykem takto označovat osobnosti mnohem starší. Množství nahrávek a premiér skladeb, psaných přímo pro ni, je úctyhodné a její interpretační umění fantastické. V posledních letech se Hannigan věnuje i dirigování a poměrně překvapivě i interpretaci hudby starší.

Na hranách introspekce: Nové album Miroslava Sekery přináší jiný pohled na Smetanu a Liszta

Miroslava Sekeru z českých pianistů osobně řadím do jakési subjektivní Top 5. Už dlouho mne baví a přitahuje jeho hledání barevných potencialit, úhozová hebkost a hermeneutika interpretace. I proto jsem s očekáváním přistoupil k Sekerovu novému albu, jehož předmětem a náplní je hudba dvou předních evropských hudebních romantiků. Koexistence klavírních poetik Franze Liszta a Bedřicha Smetany má několikero logických premis: oba byli považováni za „zázračné děti“, oba věnovali klavíru značnou část své tvorby, přičemž každý svým způsobem vytvořil novou a do značné míry kanonickou estetiku. Liszt nenašel mírou progresivity a techniky sobě rovného. Jeho interpretační výlučnost se však vyhýbala salónní virtuozitě, o čemž svědčí jeho jedinečné klavírní adaptace známých melodií jiných autorů zařazené Sekerou na CD.

Nový Beethoven Teodora Currentzise: Poprava zaběhnutých pořádků, která stojí za slyšení

Byl to sám dirigent Teodor Currentzis, který si přál, aby jeho nahrávka Beethovenovy symfonie č. 5 vyšla na CD samostatně bez jakékoliv další hudby, a to i přes to, že ve vídeňském Konzerthausu byla v létě roku 2018 nahrána ještě symfonie sedmá. Nabídnout posluchači za plnou cenu třicet minut hudby je neobvyklé, a obhajoba tohoto kroku ze strany samotného dirigenta je až příliš triviální.

Červencový TIP Harmonie: Nový francouzský ansámbl Jupiter a jeho životodárný Vivaldi

Zkuste si to představit: Večer u Mozartů doma v prostorném vídeňském apartmá v Domgasse, Wolfi píše hornová dueta mezi jednotlivými kulečníkovými šťouchy, hrají se karty, muzicíruje se, chvílemi bujará společnost na okamžik utichne a zaposlouchá se do příjemné hudby. Střih. Klan Bachů sedí v pospolitosti při jednom z velkých rodinných setkání, jeden druhého hecuje k vtipnému, možná i lehce nevhodnému prošpikování vážných písní něčím „od podlahy“, zpívá se, sem tam někdo vybuchne smíchy nebo se hašteří. Setkání, život, komunita.

Přehled hudby budoucnosti na nové kompilaci Vapori del Cuore

Když jsem v roce 2001 na Maratonu soudobé hudby v pražské Arše poprvé slyšel soubor Vapori del Cuore, měl jsem kromě okouzlení technickými vymoženostmi (sampling, live processing) pocit, že takhle nějak by mohla znít a vznikat hudba budoucnosti – dobře namíchaný ansámbl, složený ze skladatelů a osvícených interpretů, dostatečně zkušených a znalých různých druhů hudby, tvoří přímo na pódiu nový zvukový svět, nezatížený notovým zápisem a jinými překážkami. Jejich hudba zněla aktuálně a přitom jaksi důvěrně, pořád v ní bylo cosi známého, co přitahovalo pozornost a zároveň lákalo k poslechu nových dobrodružství. 

Červnový TIP Harmonie: Musica Florea a Dvořákova Pátá v dobové interpretaci

V roce 2009 zveřejnilo hudební vydavatelství Arta dvojalbum s živými nahrávkami Dvořákových symfonií č. 7 d moll a 8 G dur, doprovázených dalšími skladatelovými orchestrálními díly z let 1877–1880. Aktérem tohoto alba, v českých podmínkách v roce 2009 rozhodně revolučního, byl soubor dobových nástrojů Musica Florea s uměleckým šéfem Markem Štrynclem. První nahrávka Dvořákových symfonických a orchestrálních děl s dobovým instrumentářem české provenience působila tehdy jako provokace, kuriozita i anomálie současně.

Mše, která neexistuje: Collegium 1704 na nové nahrávce umí využít příležitost

Urputným, naléhavým, vášnivým provoláním sborového Kyrie eleison začíná hodinová Missa 1724, imaginární mše složená ze samostatných částí ordinaria, které Jan Dismas Zelenka komponoval v letech 1724 a 1725. A s výjimkou několika momentů úlevně rozvedené disonance vám tahle hudba až do finálního Dona nobis pacem jen nerada dopřeje chvíli odpočinku. Ne snad formální náročností – pořád jsme v posluchačsky srozumitelném baroku –  svou intenzitou a nábojem ale jistě. Jde o hudbu dramatickou,

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.