Recenze

Více nové hudby! Miroslav Srnka a Péter Eötvös v podání českých filharmoniků

V rámci abonentní řady B2 nabídla Česká filharmonie jeden ze svých nejzajímavějších večerů, co se týče výběru skladeb. Dramaturgická konzistence však nekráčí vždy ruku v ruce s posluchačským úspěchem. 

Zimní cesty letošního roku: Které minout a na kterých se zastavit

Nahrávek Schubertovy Winterreise přibývá neustále jako hub v právě uplynulé houbařské sezoně a pokud jsem v recenzi na poslední český záznam tohoto cyklu (Jan Martiník a David Mareček, HAR 12/19) srovnávala nejlepší Zimní cesty předchozích let, za rok 2019 přibylo několik dalších více či méně osobitých příspěvků „do diskuse“. Spíše nedoporučuji konvenční záznamy rakouského barytonisty Martina Archainera (Preiser Records) nebo německého barytonisty Johanese Helda (Ars Produktion), minout můžete nahrávku slovenského tenoristy Pavola Breslika (Orfeo) i švédského barytonisty Petera Matteie (BIS), těžko přijatelná je pro mě zvukově nepříjemná Winterreise španělského kontratenoristy Xavera Sabaty (Berlin Classics). Pokud se řadíte k otevřeným posluchačům, velkou radost vám udělá kanadský basbarytonista Philippe Sly, který spolu s malým ansámblem Le Chimera Project pojal Zimní cestu (Analekta) s nadhledem a vtipem – jakkoli to může znít ve spojení se Schubertem podezřele, výsledek je skvělý a nepovrchní.

Beethovenovy kruhy a dětská duše Jevgenije Kissina

Den po svátku svaté Cecilie, patronky všech hudebníků, tedy 23. listopadu završil Firkušného klavírní festival Jevgenij Kissin. Umělec, jehož mimořádné hudební nadání se projevilo snad již v kolébce, který už ve dvou letech zkoušel hrát na klavír a improvizovat, v deseti letech měl usazenou techniku a v šestnácti dojal k slzám Herberta von Karajana. 

PKF s Villaumem si zakoketovala s virtuální realitou

Aiva, Britten, Musorgskij – tak PKF uvádí na svých stránkách koncert orchestrální řady A, který se odehrál 15. listopadu pod taktovkou uměleckého šéfa Emmanuela Villauma. Titulek opravdu shrnuje vše podstatné, to je mu třeba přiznat. Úvodní Symfonie č. 37, až do roku 1907 mylně připisovaná Mozartovi (ve skutečnosti je 25. symfonií Michaela Haydna, až na prvou větu, která pochází Mozartova pera), byla hodně odbytým úvodním číslem, zahraným nejen bez přesnosti – ale co hůř, i bez elánu. Nepovažuje-li propagace Pražské komorní filharmonie za nutné ji blíže zmiňovat, tím spíše nepatří ani do mé recenze. 

Vzkříšení Collegia 1704 s akcentem

Málokterá barokní Ouvertura se tak skvěle hodí na slavnostní zahájení sezony jako ta z Händelova La Resurrezione. Gejzír radosti, energie, virtuozity, společného muzicírování a napětí. Právě tou včera otevřelo Collegium 1704 sezonu v pražském Rudolfinu, a následovalo po ní samozřejmě i celé římské oratorium velkého Georga Friedricha. České publikum má to štěstí, že může poměrně pravidelně slýchat velká Händelova oratoria ve většinou skvělém podání, bylo tomu tak v poslední době například při koncertech, na kterých zněl Mesiáš nebo Izrael v Egyptě. La Resurrezione patří k tomu nejlepšímu, co Händel během svého římského období stvořil. Na nekomplikovaném námětu boje dobra a zla prostupujícího Kristovo Vzkříšení vystavěl dvouhodinovou přehlídku své geniální hudební invence, která na první poslech dojme, rozruší, rozradostní. Je to lapidárně řečeno překrásná hudba. A návštěvníci včerejšího koncertu ji ocenili bouřlivými ovacemi, které se často v Rudolfinu neslyší, to je nutno zmínit hned na začátku.

Kultovní Glassův Einstein na brněnské pláži: Moravský podzim zahájen

Nedělní zahajovací koncert jubilejního 50. ročníku hudebního festivalu Moravský podzim nabídl posluchačům koncertní provedení opery Einstein on the Beach (Einstein na pláži) tandemu amerických umělců, skladatele Philippa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Toto kultovní experimentální multimediální dílo vzniklo roku 1975 a svou premiéru zažilo o rok později ve francouzském Avignonu. Einsteinem na pláži se jeho autoři záměrně pokusili rozbít tradiční evropský koncept hudebně dramatického díla. Ve své opeře se autoři snažili vyhnout linearitě, názorným zobrazením a jakémukoli cílevědomému směřování. Vše jen volně plyne a jednotlivé části lze snadno libovolně přeházet nebo vynechat. Einstein na pláži je poskládán z živých obrazů, mezi nimiž není žádná dějová souvislost, ani posloupnost. Tyto „tableaux“, jakési Wilsonovy snové vize, se volně vztahují k různým jednotlivostem ze života a díla Alberta Einsteina. Reflektují kupříkladu Einsteinovu zálibu ve vlacích nebo důsledky jeho fyzikálních teorií (v obrazech Soudní proces Kosmická loď) a sám Albert Einstein prochází celým dílem personifikován v osobě houslisty. Zpívaný text v opeře je složen pouze z jednoduchých číslovek a ze solmizačních slabik. Na některých místech je doplněn recitací surrealistických, často nesouvislých veršů básníka Christophera Knowlese a monologů od choreografky Lucindy Childs a herce Samuela M. Johnsona.

Posvátný klid a směřování k vrcholu

Před pěti lety vystoupil Zubin Mehta na Dvořákově Praze a na programu měl Straussův Život hrdinův v kombinaci s Egmontem a Mozartovou Symfonií g-moll. A působilo skoro jako překvapení, že v tak opulentní partituře dosáhl čistého a průzračného zvuku. Charismatický Maestro vedl dobře znějící orchestr spolehlivými gesty a nikde nic nechybělo ani nepřebývalo.

Ensemble Opera Diversa na SHF: Když zvuk a světlo splynou v jedno

Nejen starodávnou hudbou živ jest člověk současného turbulentního světa. O tom vědí své i dramaturgové Svatováclavského hudebního festivalu, který v Moravskoslezském kraji připravil na září neuvěřitelných 32 koncertů, rozprostřených do různých koutů Slezska. Jedním z těch, na něž se nezapomíná, bylo nedělní vystoupení brněnského souboru Ensemble Opera Diversa. Duchovní hudba skladatelů Arvo Pärta a Františka Gregora Emmerta přinesla mnohým návštěvníkům kostela sv. Mikuláše v Ludgeřovicích překvapení, úžas ale i odmítnutí. Čtyři lidé koncert skvělého ansámblu opustili předčasně. Pokud to je znamení, že i duchovní hudba má dar vyvolat v srdcích nepokoj, neminulo se účinkem.

Moravská filharmonie Olomouc v sále vídeňského Musikvereinu

V neděli 1. září 2019 vystoupil orchestr Moravské filharmonie Olomouc na pódiu proslulého zlatého sálu vídeňského Musikvereinu. Koncert se uskutečnil v rámci 59. ročníku tradičního koncertního cyklu Musik der Meister (Hudba mistrů), do něhož jsou pravidelně zvány nejrůznější orchestry z Rakouska i ze zahraničí. Účinkování v jednom z nejprestižnějších hudebních stánků Evropy znamenalo pro olomoucký orchestr nevšední příležitost představit své umění vídeňskému mezinárodnímu publiku. Vystoupit ve Vídni s programem složeným ze skladeb Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena s sebou neslo nemalé nároky na kvalitu a stylovost provedení. Podle mého názoru Moravská filharmonie se svým novým šéfdirigentem Jakubem Kleckerem těmto nárokům směle dostála.

Čas, napětí, křehkost: PKF - Prague Philharmonia otevřela sezonu ve velkém stylu

Zahajovací koncert sezony orchestru PKF- Prague Philharmonia proběhl ve středu 11. září ve Smetanově síni Obecního domu v Praze ze řízení šéfdirigenta Emmanuela Villauma, který tak otevřel pátý rok svého působení v čele orchestru. Společně provedli monumentální Symfonii č. 3 d moll WAB 103 Antona Brucknera. V první polovině koncertu se v sólovém partu Beethovenova Klavírního koncertu č. 5 Es dur op. 73 „Císařský“ představil makedonský klavírista  Simon Trpčeski.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.