Recenze

Mozartovy klavírní koncerty s Matyášem Novákem a Wihanovým kvartetem jako osvěžující životabudič

V poslední době se mi jeví psaní recenzí a kritik čím dál tím více jako činnost v drtivé většině nadbytečná a v lepším případě popisující něco, co i bez toho musí poznat každý citlivější a vzdělanější posluchač. A jiní to beztak ani nečtou. Jsou však výjimky, kdy je vhodné upozornit na jev či výkon hodný pozornosti, jenž by jinak zájemcům mohl ujít. Taková je i nahrávka tří Mozartových klavírních koncertů v provedení pianisty Matyáše Nováka a Wihanova kvarteta.

Dvořákovy hudební rarity na novém albu Tomáše Víška

Tomáš Víšek zaujímá mezi našimi pianisty dosti výjimečnou pozici: je totiž jedním z mála, kdo se soustavně věnuje klavírní tvorbě zapomenutých či opomíjených českých skladatelů. Ve Víškově bohaté diskografii nalezneme jak náročné „monografické“ projekty (mj. s díly E. Schulhoffa, A. Háby, J. Ježka či Z. Fibicha), tak také zajímavá alba, která umělec sestavil z drobnějších klavírních skladeb známých, méně známých i zcela neznámých českých autorů. Alba mají atraktivní názvy, jako kupř. Rozezni mne láskou, Srdce na Vysočině nebo České moderní miniatury.

Prosincový TIP Harmonie: Umění života s Daniilem Trifonovem

U Daniila Trifonova nikdy nevím, čím překvapí. Každý jeho projekt je ale nakonec událostí, dokonce bych dodal, že pokaždé jedním z nejpřínosnějších tvůrčích počinů daného času. Bylo tomu tak se Silver Age s hudbou Skrjabina, Stravinského, Prokofjeva i Destination, jenž dal hudbě Rachmaninova novou identitu, nový smysl. Podobný šok budete mít i s projektem, jenž nasvěcuje hudbu rodiny Bachů, podle mě nevídaným způsobem. Z klávesové diskografie Johanna Sebastiana Bacha jsem měl vždy respekt, ne-li hrůzu. Je bezbřehá a mně se zpočátku jevila neuchopitelná. Až později jsem zjistil, že se opakovaně vracím jen k nahrávkám Glenna Gouda, Murraye Perahii, Víkingura Ólafssona a dalších tří čtyř pianistů. Hned po prvních pěti contrapunctech z Umění fugy jsem k nim přiřadil Daniila Trifonova.

Dvořákovy Poetické nálady v pečlivé, velkorysé interpretaci Jeleny Baškirovové

Žádné hudební vydavatelství, včetně domácího Supraphonu, nemá ve svém nahrávacím katalogu hned dva komerční snímky Poetických nálad op. 85 Antonína Dvořáka. Výjimkou je německé hudební vydavatelství Cavi, které ve spolupráci se spolkovými rozhlasovými stanicemi vydalo v jednom desetiletí hned dva studiové snímky Dvořákova hodinového programního cyklu klavírních skladeb z roku 1889 (B 161).

Dubnový TIP Harmonie: Pražské přednášky Alfreda Brendela na DVD

Rakouský klavírista, spisovatel a básník Alfred Brendel je v hudebním světě už řadu let považován za živoucí legendu. V lednu letošního roku oslavil ve skvělé fyzické i duševní kondici své devadesáté narozeniny. Koncertní kariéru uzavřel sice už před dvanácti lety, ale ve svých dalších uměleckých aktivitách, k nimž nutno připočítat rozsáhlou přednáškovou činnost, ani trochu nepolevil. Díky osobním kontaktům pianisty Jana Bartoše, který byl po několik let Brendelovým studentem, měla Praha jedinečnou příležitost zažít v nedávné době několik Brendelových přednášek. Z posledních čtyř, jež legendární pianista uspořádal v letech 2019 a 2020 v Sukově síni Rudolfina, byly pořízeny obrazové záznamy, které následně Supraphon převedl na DVD. Toto DVD bylo uvedeno na trh v prosinci 2020, takřka v předvečer Brendelových devadesátin. Nejatraktivnější (a také nejrozsáhlejší) je přednáška, kterou Brendel nazval Můj hudební život.

Beethovenova Missa solemnis s klasicistním zvukem, ale bez pomalejších temp na novém CD

Dnešní doba nabízí v podstatě dva přístupy, jak provést Missu solemnis. Buď lze vycházet z předpokladu, že se jedná o velké vokálně instrumentální dílo a obsadit velký filharmonický sbor podpořený velkým romantickým orchestrem. Podobně se ještě do nedávna nakládalo i s díly Händlovými či Bachovými. Nebo se jako východisko vezme fakt, že Beethoven skladatelsky vyrůstá z klasicistní estetiky a lze na něj tudíž aplikovat principy historicky poučené interpretace, která už dávno přesáhla hranici období baroka i u nás, což dokládají například pokusy o „historicky poučený zvuk“ Dvořákových symfonií souboru Musica florea pod taktovkou Marka Štryncla.

Březnový TIP Harmonie: Dvojice nových nahrávek Filharmonie Brno vzdoruje krizovým časům

Když na konci září 2017 média zveřejnila jméno nového uměleckého šéfa Filharmonie Brno, nevěřil jsem vlastním uším. Dennise Russela Daviese jsem znal jako vášnivého zastánce soudobé hudby, zapáleného hudebního organizátora, vynalézavého dramaturga a věcného dirigenta, který má na kontě nahrávky všech Haydnových a Brucknerových symfonií i Janáčkovy opery Příhody Lišky Bystroušky. Když vešlo ve známost, že na programu Daviesova inauguračního koncertu 18. 9. 2018 bude česká premiéra Nauky o harmonii Johna Adamse v sousedství Dvořákovy 1. symfonie c moll (op. 3) B. 9 Zlonické zvony, nevěřil jsem vlastním očím. A když brněnští filharmonikové pod Daviesovou taktovkou reprízovali Dvořákovu symfonickou prvotinu i během hostování ve Velkém sále Spolku hudby ve Vídni na jaře 2019, myslel jsem, že snad sním. Ruku na srdce, kdo z českých dirigentů by pro svůj inaugurační koncert nebo hostování ve Vídni zvolil Dvořákovu první symfonii, stigmatizovanou pověstí juvenilního díla extrémních rozměrů a nezralé hudební materie? Ze snění mě vytrhla až dvojice nových nahrávek Filharmonie Brno na vlastním, nově založeném labelu (tomu se říká „vzdorovat krizovým časům“!). Nechybí mezi nimi ani Dvořákova symfonie Zlonické zvony. Nezbývá než si spokojeně přiznat, že brněnští se trefili do černého, sázka na Daviese jim vyšla a jeho angažmá v Brně je terno a v pandemických časech spása současně.

Jedním slovem krásný Beethoven Smetanova tria na novém 2CD

Smetanovo trio zahájilo svou koncertní dráhu v roce 2000 a v tomtéž roce také vydalo v Supraphonu své první CD. Vloni tedy soubor oslavil dvacetileté výročí své koncertní činnosti a zároveň i dvacáté výročí své spolupráce s naším nejvýznamnějším vydavatelským labelem. Za tu dobu realizoval u Supraphonu deset projektů, z nichž řada získala prestižní světová ocenění. Doménou Smetanova tria jsou především romantičtí skladatelé: Smetana, Dvořák, Fibich, Brahms, Čajkovskij, Rachmaninov. Ale neméně výrazně figurují v jeho repertoáru autoři 20. století: Ravel, Šostakovič, Novák, Suk či Martinů. Je zajímavé, že Beethovenovi, jednomu z vůbec nejvýznamnějších tvůrců v oboru klavírních trií, se soubor dlouho vyhýbal.

Druhá Inkinenova nahrávka Dvořákovského kompletu s 6. symfonií připomíná i náboj Dvořákových operních ouvertur

S nástupem finského světoběžníka Pietari Inkinena do čela Německé rozhlasové filharmonie Saarbrücken Kaiserslautern došlo k zásadní personální změně i v jediném zahraničním, aktuálně probíhajícím nahrávacím projektu souborného Dvořákova symfonického díla společnosti SWR Music. Po svém předchůdci Karlu Marku Chichonovi, který v letech 2014–2015 natočil Dvořákovy symfonie č. 1 a 3–5, zdědil Inkinen i dvořákovský projekt. Dosud se v něm prezentoval nahrávkou 2. symfonie (2018, SWR19083CD) a naposledy snímkem 6. symfonie D dur op. 60, doplněné hned třemi skladatelovými ouverturami. Chichonovy kreace měly své nepopiratelné kvality a věrohodně prezentovaly přednosti sárské rozhlasové filharmonie, jednoho z mnoha špičkových německých rozhlasových orchestrů, s nimiž se podle mého názoru mohou jiná evropská rozhlasová tělesa měřit jen stěží, britské, francouzské a středoevropské rozhlasové orchestry nevyjímaje.

Únorový TIP Harmonie: Modlitba za vlast a touha po domově v nové edici Polní mše a Svatební košile Bohuslava Martinů

V roce 2019 se projekt souborného vydání děl Bohuslava Martinů (1890–1959) rozrostl o další svazek, jež obsahuje dvě pozoruhodná vokálně instrumentální díla ze 30. let 20. století, tedy z druhé poloviny období skladatelova působení v Paříži. Prvním z nich je Polní mše, H 279, která vznikla v roce 1939. Martinů ji zkomponoval na samém počátku druhé světové války jako výraz svého vlastenectví a použil zde netradiční komorní instrumentaci. Sám skladatel v článku Pozdrav domovu pro časopis Československý boj o této skladbě napsal: „Abych se Vám přiznal, není to vlastně mše, je to jakási modlitba za vlast a touha po domově, kterou tlumočím v tonech za nás všechny…“. Text vytvořil spisovatel Jiří Mucha, jenž stejně jako Martinů patřil k československé exilové komunitě v Paříži. Dílo bylo dokončeno někdy začátkem prosince 1939, kdy Martinů dokončil jeho finální revizi.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.