Recenze

Dubnový Tip Harmonie: Malé zázraky Johanna Sebastiana Bacha a Jiřího Bárty

Jiří Bárta se po třiadvaceti letech vrátil k Bachovým šesti violoncellovým suitám. Tehdy ho jejich nahrávka katapultovala mezi světovou interpretační extratřídu, v níž setrval do dnešních dnů. Dokázal to novým dvojdiskem Bach: The Six Cello Suites, který v prosinci loňského roku vydal nikoli Supraphon, jak by se dalo očekávat, ale jazzový label Animal Music.

Jakub Hrůša přichází s novým projektem, s Bamberskými symfoniky nahrál Dvořáka a Brahmse

Dlouhá léta čekám na nahrávku, nebo hned celý cyklus nahrávek, které by dramaturgicky kombinovaly Brahmsovy, Čajkovského a alespoň vrcholné Dvořákovy symfonie. Konečně jsem se dočkal. Překvapivě díky českému dirigentovi Jakubu Hrůšovi, bavorskému orchestru Bamberských symfoniků a menšímu, o to však agilnějšímu švýcarskému hudebnímu vydavatelství Tudor.

Březnový Tip Harmonie: Konečně kompletní Martinů pro housle a orchestr

Konečně, se značným zpožděním, ale přece, spatřil světlo světa po poněkud nekoncepčním vydávání jednotlivých desek celek! Odmyslím-li drobné neduhy kompletu, jako například zastaralé, příliš drobné písmo ­bookletu, nepříliš šťastná volba zlomu textu, skromné uvedení kooperujících sólistů, úspornost bookletu bez jazykových mutací, běžných i v případě Hyperionu, a zůstanu u toho podstatného, hudební roviny titulu, jde bezesporu o zásadní vydavatelský počin.

Únorový Tip Harmonie: Islandská skladatelka Anna Thorvaldsdóttir a její opojná Aequa

Je s podivem, kolik zajímavých a mezinárodní pozornost poutajících (nejen) hudebních osobností dává světu současný Island – při pomyšlení, jak málo lidí tento ostrov obývá. Jsem si vědom prvoplánově klišovité povahy takového údivu, ale člověka tato skutečnost stále nutí žasnout. Jedním z článků spadajících do tohoto islandského zázraku je i tvorba jedna­čtyřicetileté skladatelky Anny Thorvaldsdóttir, jejíž hudba se už několik let těší zájmu – bez přehánění – elitních světových umělců, těles a koncertních pódií. Aequa je jejím čtvrtým profilovým albem a navazuje na její předchozí spolupráci s International Contemporary Ensemble na titulu In the Light of Air, vydaném v roce 2015 – tak jako aktuální CD – na labelu Sono Luminus; předchozí nahrávky skladatelce vyšly u Innova Recordings (Rhízōma, 2011) a Deutsche Grammophon (Aerial, 2014).

Vítané české vydání Mahlerova životopisu

Francouzský muzikolog Henry-Louis de La Grange (1924–2017) věnoval svůj celoživotní zájem především Gustavu Mahlerovi. Po prvních mahlerovských pracích vydaných v angličtině následovala třísvazková monografie ve francouzštině, která vyšla v letech 1979–1984. Bádání H.-L. de La Grange o Mahlerovi neskončilo zmíněnou francouzskou monografií; mezi roky 1995–2008 vyšla jeho přepracovaná třísvazková monografie v angličtině a následovaly další autorovy práce, které leccos revidují a doplňují. Roku 2007 také vyšla ve francouzštině jeho zkrácená, jednosvazková verze Mahlerova životopisu, kterou ve spolupráci s autorem vytvořil Joël Richard.

Život. Osobní výpověď Igora Levita

Igor Levit (nar. 1987) vydal po třech letech nové dvojalbum s jednoduchým názvem Life. Podnětem k jeho vzniku se stala tragická událost, smrt pianistova nejlepšího přítele, umělce Hannese Malte Mahlera při autonehodě v roce 2016. Levit věnoval snímek přítelově památce a doprovodil svůj úmysl dlouhým poetickým vyznáním v bookletu, jež zakončil slovy: „Každou notu, každou frázi, každou myšlenku tohoto programu věnuji Tobě.“ Současně s tím zdůraznil, že se nejedná o nahrávku terapeutickou, ale o momentální, hluboce osobní výpověď. Právě tak je dobré ji vnímat. Jako pozvání vydat se spolu s klavíristou na cestu do nejhlubších míst duše, kam chodíváme jen zřídka nebo raději vůbec, protože tam na nás číhají otázky až příliš existenciální. Je to cesta intenzivní, ne nepodobná lkaní biblických žalmů, v nichž po bouři upřímných emocí přichází často pokoj v srdci, radost a chvála. Tak velký oblouk sice Levit nedělá, přesto však postupně dochází k vnitřnímu smíření. Výběr skladeb je těmto myšlenkám zcela podřízen. Můžeme je vnímat třeba jako vyprávění ztrápené duše hledající klid, epický příběh nebo meditaci. Sám interpret je označuje jako „hymnus na život v mnoha různých obměnách“.

K čemu je hudba aneb Moje třetí láska – Josef Koutecký et al.

Když měla být zahájena činnost nově založeného ústavu Maxe Plancka, nositele Nobelovy ceny za fyziku, geniálního spolutvůrce kvantové teorie, vyvstal úkol zadat instituci nosné pilotní téma. Pověřená komise prý navrhla, aby se ústav prioritně věnoval problému hudby.

Úcta, oddanost a vroucnost Písně písní v podání Cappelly Mariana

Vokální soubor Cappella Mariana vydal u příležitosti svého desátého výročí nahrávku na téma starozákonní Písně písní. Umělecký vedoucí souboru Vojtěch Semerád nakombinoval pro tuto příležitost program, v němž vedle sebe stojí Palestrinova vycizelovaná polyfonně-homofonní technika, myšlenkové bohatství Josquina Despreze a moteta burgundských autorů, kteří v návaznosti na Josquina připravili palestrinovské syntéze ideální zdroj inspirace. Nutno říci, že dramaturgie snímku je velmi zdařilá, uvádí například dvě odlišná zpracování textu Quam pulchra est (od Palestriny a Nicolase Gomberta), a především postupně krásně graduje až ke slavnému Josquinovu motetu Ave Maria…Virgo serena a Gombertově kompozičně košatému Magnificat Sexti et Primi Toni.

What's Next: Najponkovo nahlédnutí do jazzových kronik

Čtyři roky po velmi povedeném sólovém albu A Child Is Born vydává pianista Najponk další studiovou nahrávku. Z dvanácti položek na albu nahrál dvě sólově, tři v kvartetu (s hostujícím kytaristou Barneym Kantorem) a sedm v triu, které vedle něj tentokrát tvoří český bubeník Jiří Slavíček a švédský kontraba­sista Hans Backenroth. Ten se může chlubit hezkou řádkou mezinárodních spoluprací – vedle Clarka Terryho, Tootse Thielemanse nebo Kennyho Barrona doprovázel například amerického pianistu Horace Parlana, v jehož skladbě Return Engagement exceluje právě na novém Najponkově albu.

Lednový Tip Harmonie: Čistá architektura i cit Bachovy hudby v rukou Víkingura Ólafssona

O čtyřiatřicetiletém islandském klavíristovi Víkinguru Ólafssonovi toho u nás zatím moc nevíme. V jeho životopise se lze dočíst, že na klavír ho učila hrát jeho matka a že svá klavírní studia uzavřel u Jeroma Lowenthala na slavné newyorské Juilliard School. Na Islandu se těší velké oblibě, a o tom, že se nejedná o pianistu jen tak ledajakého, svědčí mimo jiné skutečnost, že s ním v roce 2016 uzavřela exkluzívní smlouvu Deutsche Grammophon. Hned první CD se skladbami Philipa Glasse, které klavírista u tohoto proslulého labelu vydal v následujícím roce, vzbudilo velkou pozornost. A nepochybuji o tom, že nemenší pozornosti se dostane i Ólafssonově nahrávce skladeb J. S. Bacha, kterou uvedla Deutsche Grammophon na trh v září 2018.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.