Anabela Patkoló, Peter Valentovičfoto: Ján Lukáš
Ačkoli většinou básním o nepřeberném bohatství hudebního života v Budapešti, jeden z nejúchvatnějších koncertů vážné hudby, který jsem slyšela během řady let, se konal 3. března v Bratislavě. Kvalita byla špičková a program byl mnohem zajímavější než průměrná nabídka. Míru překvapení pro mě ještě zvýšilo to, že čtyři vynikající sólisté byli studenti místních akademií.
Slovenská filharmonie pod taktovkou Petera Valentoviče uvedla složitá, méně známá díla skladatelů 20. století – Jacquese Iberta, Paula Crestona a Eugena Suchoně; závěrem zazněl oblíbený Klavírní koncert G dur Maurice Ravela. Program zahájila premiéra díla mladého slovenského skladatele Martina Langa (nar. 1996). Jeho Ultima Ritualia byla první salvou v rámci těchto neotřelých zážitků symfonické hudby.
Martin Zajacfoto: Ján Lukáš
A „neotřelý“ je to správné slovo, neboť se shoduje i s výkony houslistky Anabely Patkoló, altsaxofonisty Andreje Simančuka, marimbisty Martina Zajaca a klavíristky Niky Sidor. Tito studenti byli vybráni ze dvou institucí: Akademie umění v Banské Bystrici a Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. Kdybych měla zavázané oči, nepoznala bych, že tito čtyři instrumentalisté nejsou profesionálové. Budiž vzdán hold jak jejich pedagogům, tak samotným studentům, kteří nepochybně strávili nekonečné hodiny dřinou ve zkušebnách.
Lang, čerstvý absolvent Vysoké školy múzických umění, napsal dílo, jehož téma může být vzhledem k jeho věku považováno za zvláštní, a sice téma smrti. Nikoliv však v morousovitém smyslu slova, nýbrž z pohledu, který vykresluje různé přístupy v rámci reakcí rozdílných kultur na smrt. Jeho poznámky v programu přiznávají jak „Danse Macabre“, tak groteskní ztělesnění středověkého „mementa mori“, jakož i vize Smrtky a Černé smrti (moru) – ozvěny toho, co svět prožíval v posledních dvou letech.
Nika Sidorfoto: Ján Lukáš
Ultima Ritualia využívá s velkým gustem bicí sekci: bubny všeho druhu přerušují úvodní pohřební pochod, který vede k žesťům oznamujícím blížící se pohromu. Hedvábný zvuk smyčců zasahuje s okamžiky rozhřešení, než se znovu objeví údery bubnů smrtelného pochodu. Langova bohatá orchestrace, se směsicí hrůzy a humoru, nám umožňuje zauvažovat o světlejší stránce smrtelnosti, v živých orchestrálních barvách.
Anabela Patkoló ztvárnila ve svém zářivém podání Suchoňovy Fantazie pro housle a orchestr promyšleně tuto velmi poetickou skladbu, která připomíná některé francouzské styly z počátku 20. století. Nesmírně nadaný Simančuk zazářil ve vzrušujícím Ibertově Concerto da camera pro altový saxofon a orchestr, a prokázal mimořádnou technickou zdatnost. Martin Zajac, s obrovskou marimbou ze sekvojového dřeva, ohromil publikum v Crestonově jazzovém, virtuózním Concertinu pro marimbu a orchestr. Modernistický kompoziční styl skladby poněkud evokuje Bernsteinův smysl pro styl a synkopickou energii. Klavíristka Sidor zvládla Ravelův kaleidoskopický Koncert G dur s přesností a přehledem v závratných změnách nálad partitury, od saturnského valčíku po rychlý cirkus finále.
Andrej Simančukfoto: Ján Lukáš
Peter Valentovič je vysoce ceněný, všestranný dirigent, jak v oblasti symfonické hudby, tak v opeře. Vystoupil v Maďarské státní opeře, Deutsche Oper Berlin, Staatsoper Berlin, ve Státní opeře v Istanbulu, opeře v Kapském Městě, Tonhalle Zürich, Theatre an der Wien, ve Wiener Konzerthausu, se Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu a se Slovenskou filharmonií. Dlouhodobě doprovázel a mnohokrát vystoupil se slavnou sopranistkou Editou Grúberovou. Nyní, kromě vystoupení na mnoha dalších orchestrálních koncertech na celém světě, působí jako šéfdirigent opery v Košicích.
Na tomto pozoruhodném večeru uvedl Valentovič výše uvedené partitury (s výjimkou Ravela) poprvé, a zvládl nastudování v krátké časové lhůtě. Ukázal se být dynamickým mistrem okamžiku, neboť nejenže úspěšně vedl sedmdesátičlenný orchestr v premiéře těchto skladeb, ale vnesl život i do debutů mimořádně nadaných studentů.
