Pražský filharmonický sbor se při druhém koncertu svého Sborového cyklu představil (14. 2.) nikoli jak sbor smíšený, ale nejprve jako sbor ženský a poté jako sbor mužský. Ve dvou polovinách večera situovaného do Sálu Martinů na HAMU tak mohly zaznít skladby značně rozdílné, jakoby ze dvou protichůdných světů – jemného a zemitého. Česká premiéra Pendereckého zhudebnění textů Sanctus a Benedictus překvapila – že se tento autor už před delší dobou zcela odvrátil od někdejších avantgardních zvukových výbojů k hudebnímu výrazu téměř neoromantickému, je samozřejmě známo, a dobře známo je i to, že to nutně neznamená krok zpět. Nicméně v tomto případě skladatel dobrovolně zvolený tradiční stylový rámec nenaplnil vůbec ničím zvláštním nebo osobitým. Ženská část tělesa, stejně jako v Deseti zpěvech Josefa Suka, zpívala naplno, výjimečně až příliš – tak, že se v celkovém zvuku prosadila pronikavost některých hlasů. Možná to bylo i sálem, spíše menším než svobodně velkým. Zajímavou položkou programu byly Čtyři písně Šalamounovy pro mužský sbor od mladého autora Jana Duška, zhudebňující starozákonní milostné texty. Při prvním oddíle se zdálo, že vcelku tradiční sazba je až příliš krotká, avšak další části byly použitou technikou a zvukem jedna od druhé tak odlišné, že celek zapůsobil příznivě. Druhá z písní byla totiž náhle homofonně úderná, třetí naopak v tlumených dlouhých tónech pěkně barevná a čtvrtá zvukově dostatečně výbojná, aby umožnila přesvědčivě integrovat i završení a zaokrouhlení celku. Jednoznačným hlavním bodem koncertu a jeho vrcholem bylo ovšem uvedení duchovní kantáty Hora tří světel Bohuslava Martinů, díla prostoupeného biblickým patosem i moderní literární obrazností a slavnostně zakončeného písní z bratrského kancionálu. Důležité bylo skvělé sólo barytonisty Zdeňka Hlávky , kompaktní, jasný a mnohotvárný zvuk sboru i varhanní doprovod Aleše Bárty . Určující bylo však samozřejmě podchycení upřímného poselství díla i odhad pevného a soudržného vystavění jeho formy, která by se při nepozornosti či bezradnosti mohla svou několikadílností a rozmanitostí snadno stát problematickou. Sbormistr Lukáš Vasilek prezentoval vzácnou kantátu strhujícím způsobem, ale zabodoval ten večer vedle ní celým programem. Je zřejmé, že sbor má pod jeho vedením garantovánu úroveň, atraktivnost i vývoj.
