Slyšet barokní hudbu v interpretaci, která reflektuje dostupné informace o dobové praxi, se už i u nás stalo běžnou součástí hudební scény. Nevšední zážitek ale připravil pražskému publiku soubor Musica Florea koncertem věnovaným hudbě 19. století v kostele sv. Šimona a Judy 3. listopadu 2010. V historicky poučené interpretaci zazněla Sinfonie in G Felixe Mendessohna-Bartholdyho a skladby Antonína Dvořáka: Nocturno H dur , Serenáda E dur a Cigánské melodie se sólistou Romanem Janálem . Do mezinárodního projektu přizval dirigent Marek Štryncl také slovenské a polské kolegy z podobně zaměřených souborů Solamente Naturali a Wroclawska Orkiestra Barokowa . Do jaké míry přístup hudebníků opravdu vycházel z dobových pramenů o interpretaci, jsme se dozvěděli v úvodu, kdy dirigent fundovaně vysvětlil konkrétní způsoby hry. Takové uvedení bylo na místě – pro dnešního posluchače totiž leckterý z použitých prostředků může znít nezvykle nebo ho dokonce šokovat, protože jsme z běžné interpretační praxe zvyklí považovat jej za nedokonalost. Typickým příkladem je rozdílné smykování v rámci jedné nástrojové skupiny. Zatímco v moderním orchestru bychom to považovali za znak diletantství, orchestr 19. století je užíval úmyslně jako prostředek umožňující kontinuální vedení dlouhých frází, jež připomíná techniku střídavého dechu ve sboru. Stejně tak vibrato nebo glissando, která se dnes používají naprosto rozdílným způsobem, měly podobný statut: jednalo se o ozdoby nezapsané v notách a volba jejich užití závisela na interpretovi. Výsledkem byl výjimečně přesvědčivý hudební tvar, který dal vyniknout charakteru romantických skladeb a otevřenému posluchači nabídnul mimořádnou příležitost k jejich znovuobjevení. Koncert ukončil Roman Janál vtipným přídavkem, písní Karla Bendla Veselé naše žití , která tematikou svobody výborně navázala jak na známější Cigánské melodie, tak symbolicky i na ducha interpretace celého večera.
