Souběžně s velkými podniky současné české scény starší hudby (Hvězdy barokní opery) proběhlo v Praze na podzim několik méně nápadných akcí – pokaždé pozoruhodných, pokaždé na vysoké interpretační úrovni. 17. října zahájilo jejich řadu v Rudolfově galerii na Pražském hradě Postludium Letních slavností staré hudby – Souboj barokních titánů. O pozornost tu soupeřily instrumentální skladby Wilhelma Friedemanna Bacha, Antonia Vivaldiho, Johanna Sebastiana Bacha a Georga Philippa Telemanna ve výtečné interpretaci Collegia Mariana a francouzského houslisty Francoise Fernandeze , který patří k vyhlášeným specialistům na barokní hudbu a v Praze představil málo známé, malé violoncello da spalla, které se drží podobným způsobem jako folklorní smyčcové nástroje; má velmi přitažlivý, tmavý témbr, při sólové hře zní měkčeji než violoncello běžné velikosti a v ansámblech se výborně pojí s jinými nástroji.
Listopad přinesl celou šňůru příjemných překvapení. 4. 11. představila Monika Knoblochová spolu s Clarou Novákovou a Hanou Flekovou v kostele sv. Vavřince na svém hudebním salonu Café Créme další z programů, nazvaných Les gouts réunis – tentokrát ve formě spojení francouzské barokní hudby času Ludvíka XIV., dobového i moderního tance (graciézní Andrea Miltnerová ) a současné tvorby (Viktor Kalabis). O den později se v refektáři dominikánského kláštera představil v cyklu Barokní podvečery nový vokální soubor Capella Mariana (odnož Collegia Mariana, jejímž uměleckým vedoucím je Vojtěch Semerád ), s působivým, znamenitě provedeným výběrem z raně barokní polyfonní vokální a instrumentální tvorby (Pandolfi Mealli, Monteverdi, Frescobaldi, Orlandi, Schmelzer). Dne 6. 11. překročil obvyklý rámec svého repertoáru velmi zajímavým způsobem Ensemble Inégal – v programu Music Visions, který připravil pro benefiční koncert ve prospěch MeetFactory. Kromě Vivaldiho Dixit Dominus RV 595 (sólo Gabriela Eibenová ) tu zazněla výlučně soudobá hudba skandinávských autorů – syrově potemnělá Raua Needmine Velja Tormise, na text z Kalevaly, pro smíšený sbor a šamanské bubny, se sólisty Davidem Kollerem (bicí) a Mati Turim (zpěv), a dvě díla Arvo Pärta – Fratres (sólový houslový part vynikajícím způsobem přednesl Josef Špaček ) a Da pacem Domine . V industriálním prostoru MeetFactory zapůsobila kombinace barokní a současné hudby stejně fascinujícím dojmem jako londýnské produkce vážné hudby, situované do skladišť – trend, ve kterém by se v Praze mělo pokračovat v co nejširším měřítku (snaha přiblížit vážnou hudbu širokému publiku má právě tady největší naději na úspěch).
Těsně před druhým koncertem Hvězd barokní opery uspořádalo Collegium 1704 16. a 17. 11. v Německu a doma předposlední koncert letošního ročníku Hudebního mostu Praha-Drážďany – Pražské nešpory (Zelenka, Reichenauer, Pietragrua, Brentner); spoluúčinkoval Dresdner Kammerchor . Večer dramaturgicky i interpretačně na stejně znamenité úrovni jako koncerty „hvězdného“ cyklu; na rozdíl od nich však koncert v kostele sv. Šimona a Judy nebyl zcela vyprodaný. K velké škodě obecenstva: šlo o jeden z nejlepších podzimních pražských koncertů staré hudby vůbec. Úplně nakonec si alespoň letmou zmínku zaslouží nově vzniklý, mladý, čistě dámský soubor dobových nástrojů Fiorello, který se 29. 11. v téměř plném kunratickém kostele sv. Jakuba Staršího výtečně zhostil úkolu přednést instrumentální a vokální tvorbu Bachovu, Buxtehudeho, Händelovu, Telemannovu a Zelenkovu: v roce, kdy se připomínají ne vždy lehké začátky hnutí za historicky poučenou interpretaci starší hudby u nás před třiceti lety, představuje nástup další, slibné generace specialistů velkou naději pro jeho dobrou budoucnost.
