Romantická opera Itala Montemezziho (1875-1952) Láska tří králů na libreto básníka Sema Benelliho byla s úspěchem uvedena v milánské Scale v roce 1913. Je to tragický středověký příběh slepého krále Archibalda, který přistihne ženu svého syna Manfreda, krásnou Fioru, s jejím milencem Avitem, uškrtí ji a potře její rty jedem. Nezahyne ovšem jenom Fiořin milenec, který ji v hrobce políbí, ale i Manfredo, který ji nakonec políbil také. V letošní sezoně dílo uvedlo Teatro Regio v Turíně jako koprodukci s divadlem v Erfurtu. Opera v severoitalském průmyslovém městě funguje staggionovým způsobem, má ale svůj filharmonický orchestr a sbor. V sezoně uvádí blokově okolo sedmi premiérových titulů. Na místě původního starého divadla, které před druhou světovou válkou vyhořelo, byla postavena v sedmdesátých letech nová prostorná budova s hledištěm pro 1700 diváků, která má až zázračnou akustiku. Diskutabilní stavba je ale z větší části skryta za historickou budovou na náměstí Castello proti Turínskému hradu. Režie erfurtského intendanta Guy Montavona nebyla nijak zvlášť invenční a svoji popisností korespondovala s klasickou vkusnou scénou a pěknými kostýmy Luisy Spinatelli . Kvalitní orchestr vedl spolehlivě dirigent Oleg Gaetani s pochopením pro líbivou, místy velmi dramatickou hudbu. Sborové scény, obzvláště v závěru opery, vyzněly velmi sugestivně také díky přesné přípravě sbormistra Claudia Marina Morettiho . Zvláštní kapitolou je ovšem sólové obsazení. Turín má možnost zvát špičkové světové umělce. V uváděné inscenaci, která je hlasově mimořádně náročná, byl jednoznačně nejlepším Roberto Scandiuzzi , jehož mohutný bas velkého rozsahu a výrazové a herecké ztvárnění starého krále Archibalda přimělo publikum k frenetickým ovacím na otevřené scéně. Jeho syna Manfreda zpíval krásným kovovým hlasem s jistými výškami mladý vynikající italský baryton Marco Vratogna , který je velmi známý ztvárněním Verdiho Macbetha . Trojici ústředních mužských představitelů vhodně doplňoval nosným dramatickým hlasem interpret tenorového partu Fiorinina milence Avita Antonello Palombi . Obdivuhodný pěvecký a herecký výkon odvedla také představitelka Fiory Franceska Patané , která zaujala proměnami z postavy jemné dívky ve vášnivou milenku. Tuto vynikající umělkyni jsem viděl jako lady Macbeth v Berlíně, kde jasně dokázala, že výsostně dramatický obor je její doménou. Celkově to bylo velmi kvalitní představení, jenom mne překvapil po předchozích reakcích publika poměrně krátký aplaus po konci opery, přestože se jednalo o premiéru. Končilo se pozdě, a tak asi všichni spěchali domů.
